Teplé jarní počasí po cestě do Muzea romské kultury vystřídal liják, a tak jsem se do muzea doslova vřítila. U pokladny stála skupinka menších romských dětí. „Dobrý den, paní!“ volají na mě hlasitě všechny do jednoho, a tak jim na pozdrav odpovídám. Všechny vypadají jako ze škatulky, děvčata mají krásně učesané vlasy a všichni jsou čistě oblečení. Okamžitě mě napadne, že jsou tam nastrčené, aby bořily zažité mýty ještě před výstavou. „Paní, vy jste novinářka?“ ptá se jedna z nich a přitom si všichni prohlíží můj foťák. Odpovídám, že jsem asi něco takového a budu psát článek o vernisáži. „Napište o nás, napište o nás! Prosím!“ volají sborově. Slíbila jsem jim, že to udělám, jestli se účastní vernisáže, což jsem předpokládala. O žádné nevěděly. Byly tam prostě proto, že se tam rádi schází.
„Paní, jak se jmenujete, kolik vám je roků? Paní, to na vašem krku, to je cucflek? Máte manžela, paní? To vám udělal on? Bydlíte tady někde? A s kým bydlíte? A co děcka, paní, máte?“ sype se na mě ze všech stran. Jako palba kulometem, absolutně nestíhám vnímat všechny dotazy, natož na ně odpovídat. Brzy to ale raději uzavírám slovy, že novinářka jsem tady já a tak se mám taky já ptát. Otázky jsem snad ani nepoložila, ale okamžitě se dozvídám, že dvanáctiletá Renata miluje matematiku a odešla ze školy v Žabovřeskách, kde ji ostatní neměli rádi. Teď chodí do školy kousek od domu a hrozně se jí tam líbí. Děti prý tam nejsou tak zlé, jako na té staré škole. Samovi jde nejvíc čeština, ale za nejdůležitější ze všeho považuje vysvětlit mi, že není gay jen kvůli tomu, že má růžovou košili. „To můžou náhodou nosit i kluci a vůbec nic to neznamená a mně se to tak líbí,“ dodává jedním dechem. Nejen že tyhle děti do školy chodí, ale očividně je to tam i dost baví. Jsou slušní, i když dost zvědaví, čistí, upravení. Nikdo z nich se nejmenuje Esmeralda. Nic co bych si představila, když někdo řekne „cigáňata“. S příslibem, že se ještě vrátím, spěchám do přednáškového sálu, kde už začíná vernisáž. „Paní ale opravdu! Ještě jste nás ani nevyfotila!“ ozývá se za mnou.
Vernisáž začala romskou hymnou, kterou na violoncello zahrál Róbert Lacko. Po ní následovala ještě jazzová skladba Summertime. „Tuhle jsem pro dnešek vybral nejen proto, že ji mám hrozně rád, ale že je to černošská věc a my sdílíme s černochy podobné problémy,“ uvedl Lacko druhou píseň. Téma vernisáže představila kurátorka výstavy Lenka Grossmannová. Týká se kontrastu mezi představami, které má o Romech společnost a jejich skutečným životem. To vyobrazují vystavené fotografie a především historické pohlednice. Současný život Romů se tady neobjevuje. Ukazují minulost Romů, a to v konkrétních tématech, jako je kočování, usazení, specifická móda nebo hudba.
Po stručném uvedení si už fotky prohlížím bez dalšího komentáře. Tedy do chvíle, než narazím na violoncellistu Lacka. Šokovaně si prohlíží jednu z fotek. „Tak tohle je stoprocentně můj dědeček. To je překvapení,“ ukazuje na primáše cimbálové muziky, která je na fotce zachycena a zatváří se úplně stejně jako muž, na kterého míří prstem. S ostatními návštěvníky se pak přesouváme k občerstvení. V tom už mě zahlédnou děti těšící se na focení. „Paní, tak kde to vázne? Jdem se fotit!“ volá Renata. Jednohubky tedy oželím a jdu splnit svou novinářskou povinnost. Cestou mě odchytne starší pokladní, také Rom, a chystá se mi sdělit něco tajného, protože se naklání blízko ke mně a šeptá. „Paní redaktorko, kdybyste chtěla, tak já bych vám vytiskl i vstupenku nahoru. Zadarmo,“ říká spiklenecky a při posledním slově se mu doslova rozsvítí oči. Slíbila jsem, že určitě zase přijdu, ale dnes už bych tomu moc nedala. V rychlosti fotím partu dětí, loučím se a z muzea vcházím do prosluněné Bratislavské. Po dešti už zbyly jen malé kaluže. „Paní! Tak co ten cucflek, udělal vám ho váš starej? Řekněte, prosím!“ zavolala na mě od vchodu ještě Renata. „Jasně, že můj starej,“ otočila jsem se s odpovědí a na Renatu, které se radostí zablesklo v očích, jsem naposled zamávala.
Výstava Cikánský mýtus, která byla uvedena v rámci týdne romské kultury bude k zhlédnutí v Muzeu romské kultury až do 21. září.
Více informací najdete na stránkách http://www.munimedia.cz/prispevek/cikansky-mytus-7095/
Lucie Obrtelová