Petr Kalandra: Geocachingu jsem propadl

Geocaching je rozrůstající se netradiční sport spojený s přírodou a hledáním věcí pomocí GPS. Petr Kalandra se k němu dostal náhodou. A zcela mu propadl.

Co to vlastně je geocaching?

Jedná se o celosvětovou sportovní hru zaměřenou na hledání skrytých schránek (výjimečně i jiných objektů) umístěných v jakkoli zajímavých nebo obtížně dostupných lokalitách. Existuje několik možných stupňů obtížnosti. Od jedničky, která je lehce dosažitelná i pro těhotnou ženu až po pětku, která je ve velmi obtížném terénu.

Bývá v keších něco schované nebo to jsou jen prázdné schránky?

Obsahují různé předměty, od žvýkaček až po plyšáky. Chodí to tak, že ten co keš najde, si může něco vzít, ale jen pokud do ní něco vloží zpátky. Samozřejmě se stává, že si někdo vezme věc a nic tam nedá.

Jak jste se ke geocachingu dostal?

Jako technicky zaměřený typ jsem si již před dlouhou dobou pořídil GPS modul na různé experimenty. Mimo jiné mě napadlo, že by mohla existovat nějaká hra na podobném principu. Neváhal jsem a po troše googlení jsem se dopátral geocachingu. V té době jsem také začal dělat brigády jako programátor. Na tréninky orientačního běhu, který jsem provozoval před tím, nezbýval čas a tak jsem se postupně přeorientoval právě na geocaching. Ten jsem si mohl dělat, jak se mi to zrovna hodilo.

Není to zrovna typický sport. Co jej pro vás dělá atraktivním?

U této hry je nutné přemýšlet nad zadanými problémy a efektivně překonávat terén mezi jednotlivými keškami. K tomu se hodí umět pracovat s mapou, orientovat se v terénu, ale mít i různé technické znalosti. Když se navíc sejde „na lovu“ více lidí, ať už plánovaně nebo náhodou na trase, je to i skvělá příležitost k socializaci. Kombinace těchto faktorů dělá geocaching příjemným a atraktivním.

Nedávno jste prošel za jeden den poměrně hodně kešek. Jak je to možné?

Blízko bydliště vyšel tzv. Power trail, což je série několika keší (většinou řádově desítek), rozmístěných v co nejkratších možných vzdálenostech (podle pravidel minimálně 161m). Zrovna jsem přemýšlel, kam o víkendu vyrazit a tohle byla tedy jasná volba.

Kolik kešek je tedy přibližně v okolí Olomouce?

Přesné číslo nevím, ale jen v Olomouci je jich přes 300 a vzhledem k tomu, že v celé republice je momentálně kolem 35 tisíc, odhaduji, že v celém kraji bude tak 5000 keší.

Kolik kešek jste našel za celou dobu provozování geocachingu?

Neřeknu vám to přesně, jelikož už ho provozuju nějakou dobu. Je to zatím zhruba 600 keší.

Existuje stránka, kde se registrují fanoušci geocachingu a zapisují si tam své nalezené keše. Myslíte si, že jste mezi největšími hledači kešek v ČR?

Zdaleka ne, znám několik lidí, kteří každý den uloví alespoň jednu. Největší místní hledači mají tisíce nálezů. To bych se musel ještě hodně snažit.

Poradil byste lidem začínajícím s tímto koníčkem nějaké tipy, jak správně začít?

Chce to hlavně dobrou navigaci a trpělivost. Ze začátku může být hledání náročné, ale po čase se člověk zaběhne a začne chápat, „co tím chtěl básník říct“. Já osobně lovím se svým telefonem a používám aplikaci pro outdoor navigaci.

Kolik kešek plánujete najít do konce tohoto roku?

Je teprve začátek roku, takže plány jsou velké. Budu se snažit a také podle nálady, času nebo počasí, ale určitě co nejvíc to půjde.

Petr Kalandra se narodil v roce 1991. Vyrůstal v Prostějově, kde stále žije. Pracuje jako programátor a technik ve firmě Cutter systems. Mezi jeho největší zájmy patří právě geocaching, běh a vše, co se točí kolem počítačů.

Marek Keppert