Zaplatíme si, abychom mohli pracovat aneb jaké je být Brontosaurem

Dobrovolnictví není pro každého a hodně lidí nechápe, proč by měli být ochotní jet někam ve svém volném čase manuálně pracovat zadarmo, respektive si za to ještě zaplatit drobný účastnický poplatek jako příspěvek na stravu. Po pravdě řečeno, ani já jsem si to před několika lety nedovedla představit. Od té doby se ale mnohé změnilo.

Jezdím na akce s Hnutím Brontosaurus, což je nezisková organizace fungující v České republice už čtyřicet let. A s pomocí dobrovolníků, kteří jezdí na akce, se snaží udržovat přírodu a památky. Několik celých víkendů v semestru trávím na nejrůznějších památkách po celé republice, kde se skupinou podobně smýšlejících „bláznů“ zvelebujeme památky. Obdobně trávím už poslední čtyři roky a to včetně prázdnin, kdy nějakou zříceninu hradu osidlujeme přibližně čtnáct dní a kde pak, daleko od civilizace, vesele likvidujeme náletové dřeviny, zdíme, vozíme kolečka s maltou nebo přehazujeme hromady kamení. 

Víkendovky, jak se víkendovým akcím říká, nebo tábory jsou úžasným způsobem jak si odpočinout. U manuální práce není potřeba moc přemýšlet a oproti sezení na přednáškách a psaní seminárek je to příjemná změna. Každá akce bývá jinak tematicky zaměřená, a právě odpolední program tvoří hlavní motto celé víkendovky. Většinou jde o hry sloužící k odreagování účastníků, ale na programu může být také výuka irských tanců nebo jiné činnosti. Tématicky bývají víkendovky opravdu velmi různorodé.

Musím přiznat, že první akce s Brontosaurem pro mě byla značný šok. Rozhodla jsem se jet na popud kamarádky se kterou jsme jezdily na dětské tábory. Ta rok předtím přijela z brontosauřího tábora nadšená, a přesvědčila tak i mě. Z široké nabídky jsme vybraly tábor, který nám nejvíc vyhovoval časově a tematicky, a vyrazily jsme. Tábor se konal na zřícenině hradu Lukov u Zlína a jelikož to byla pracovně-prožitková akce, dopoledne jsme pracovali a odpoledne trávily programem v dřevárensko fantastickém duchu. To zahrnovalo pobíhání po lese v historických kostýmech a bitvy dřevěnými zbraněmi. Když jsem na Lukov přijela, měla jsem za sebou zkušenosti z dětských táborů, tedy spaní ve stanu s podsadou a fungování v přiměřeně dostupných hygienických podmínkách. Spát pod širým nebem pro mě tedy byla dost netradiční novinka, stejně jako fakt, že když jsem se chtěla osprchovat musela jsem sejít do vesnice pod kopcem. Než se člověk v horkých letních dnech dostal zase zpátky nahoru, byl po tom výstupu zpocený a špinavý skoro stejně jako před tím, než se šel umýt. Samozřejmě, že přeháním, ale s luxusem v pětihvězdičkovém hotelu se to dalo srovnávat jen těžko.

A to jsem opomněla zmínit, že výstředně se chovající organizátoři, kteří sice byli milí a přátelští, mi můj prvotní šok příliš nezmírňovali. Byla jsem zmatená a ztracená v neznámém a nehygienickém prostředí. Připadala jsem si jako vystrašené kuře a chtěla jsem domů. To se ale změnilo po několika dnech, když jsem se začala seznamovat s lidmi kolem. A věřte, že když s někým běháte v historických kostýmech po lese, bojujete proti nemrtvým a kopete archeologickou sondu, jde to velmi rychle. Na spaní „pod širákem“ jsem si zvykla rychle, vlastně není nic kouzelnějšího než před usnutím pozorovat hvězdy. A na jiná fyzická nepohodlí je snadné v zápalu boje zapomenout.

Poměrně záhy po své první akci jsem sama začala organizovat víkendovky a postupem času i tábory. Přínos ve své aktivitě v rámci Brontosaura vidím obrovský. Neustále se při organizování učím jak komunikovat s lidmi a posouvám kupředu hranice své kreativity, protože vytvořit kvalitní program pro dospělé účastníky dá práci. Díky víkendovkám se mi změnil i pohled na manuální práci. Už se jí nebojím. Vím, že cestovat s krosnou na zádech přes půl republiky může být skvělá zábava. A v neposlední řadě jsem si jistá, že nejen děti si rády hrají.

Musím podotknout, že to, jak akce vyhovuje, hodně záleží na lidech. Věřím, že v tom jsem měla štěstí, protože skupina do které jsem se hned na své první akci dostala byla osudová. Jen pro informaci, Hnutí Brontosaurus se dělí na Základní články, což jsou menší skupiny lidí, které společně organizují akce po celé České republice. 

Brontosauří akce se nedá dost dobře pochopit, musí se zažít. Vřele doporučuji vyzkoušení víkendovky nebo tábora všem, kteří rádi zkouší nové věci, mají dobrodružného ducha, chtějí přispět dobré věci, poznat nové lidi nebo prostě trávit čas nějak netradičně. Je to zkušenost, která vám při správných okolnostech zásadně změní život. Alespoň u mě to tak rozhodně bylo.

Tereza Novotná

 Více na stránkách Stisku