Zásadní je práce s lidmi, říká průvodkyně z labyrintu

Kristýna Grebeňová je nadšenou studentkou historie, které se podařilo sehnat si brigádu v oboru. Už téměř rok pracuje jako průvodkyně v Labyrintu pod Zelným trhem v Brně. Ačkoli ji práce zatím baví a přináší řadu výhod, po skončení studia se jí dále živit nechce. 

Co návštěvníky v labyrintu nejvíce zajímá?

Myslím si, že nejvíc asi mučírna a věci, které si mohou sami vyzkoušet. Pořizují si fotky na pranýři nebo zkoušít, jak se křesá jiskra.

Nebojí se děti mučírny nebo jiných artefaktů?

Kupodivu ne (smích). A nevzpomínám si, že by se kdy něčeho při prohlídce bály.

Co vás k práci v labyrintu pod Zelným trhem přivedlo?

Zájem o historii, kterou také studuji. Obecně k historii, umění a podobným věcem inklinuji. Proto jsem nejdříve prováděla na zámku v Opočně a pak na Českém Šternberku. To byly mé letní brigády. Když jsem hledala práci tady v Brně, kterou bych mohla mít přes rok, chtěla jsem něco podobného. A právě v Labyrintu to vyšlo. 

Jakou brigádu a místo máte nejraději?

Určitě Český Šternberk. Už jsem tam byla třikrát. Je to skvělé místo a hlavně parádní kolektiv, včetně vedoucích. Pracovat tam je radost. Vlastně ani tak nejde o práci, člověk si na Šternberk jede v podstatě odpočinout (smích).

A co třeba práce na Špilberku, ta vás nelákala?

Tam jsem se dostat nezkoušela, táhly mě jiné nabídky. Především místa, kde poskytují prohlídky s průvodcem. Ku příkladu vila Tugendhat nebo Jurkovičova vila.Na Špilberku mívají většinou muzejní výstavy, takže nic pro mě (smích). Navíc, ve chvíli, kdy mě vzali v labyrintu, už jsem jiné možnosti nehledala.

Kolik prohlídek za den v Labyrintu provedete?

Na hradech jsem vedla prohlídku asi čtyřikrát až pětkrát za den. V labyrintu záleží na tom, kolik průvodců se konkrétní den sejde na směně, takže můžu jít dvakrát, ale taky šestkrát za den. A samozřejmě primární je zájem, takže to, kolik prohlídek se uskuteční, závisí na návštěvnících.  

Kolik průvodců se tedy v labyrintu střídá?

Sedm. V jeden den jsme maximálně čtyři, ale to se týká třeba víkendů a svátků, kdy počítáme s větším náporem návštěvníků. Přes týden na to stačíme třeba jen dvě.

Jak se vám daří zkombinovat brigádu se školou?

Pracuji v labyrintu na poloviční úvazek, což znamená asi osmdesát hodin za měsíc. I když je to hodně náročné, zvládám to. Nezbývá mi však na školu tolik času, kolik bych  chtěla. Musím si rozvrh více plánovat a brát si studium i do práce, kde občas využiji volnou pauzu, abych něco udělala. Pokud bych přitom měla psát bakalářku, bylo by to zase o něco těžší.

Co víkendy?

V Brně už víceméně bydlím a domů jezdím sporadicky, v podstatě jen občas na návštěvu (smích). Dva víkendy v měsíci jsem v práci, abychom se spravedlivě střídali.  

Nekříží se vám směny se školou?

Ne, na každý měsíc se zvlášť tvoří rozpis tak, aby vyhovoval všem pracovníkům. Každý průvodce si řekne, kdy nemůže. Všichni studujeme, takže si dopředu vymezíme termíny a vedoucí pak sestaví vhodný plán. Reálně jdu za měsíc desetkrát až čtrnáctkrát do práce, délka směn se střídá.

Baví vás to?

Ano, baví. Nicméně se realita liší od očekávání, které jsem měla, když jsem začínala.

Co jste si tedy původně od labyrintu slibovala?

Práci jsem brala především kvůli historii. Chtěla jsem poznat dějiny této památky a to vědění a nadšení pak předám lidem. Ve výsledku je tato brigáda postavená primárně na práci s lidmi. Jako průvodce musím odhadnout, co který člověk ví, co by ho zajímalo a zaujalo. Ve skupince se můžou vyskytnout také různě založení a znalí lidé, o to je pak tipování těžší.Je to více o vzdělávání lidí než o uplatnění historických znalostí.

Nezabíháme už trochu do psychologie?

Je to tak. Tuto práci nemůže dělat každý a není vyloženě pro historika. Hlavní je naučit se lidi odhadnout z jejich reakcí a uzpůsobit tomu výklad. To považuju za nejtěžší část práce. Zjistit si potřebné informace už není tolik obtížné. To se samozřejmě týká prohlídek kdekoli.

Plánujete u téhle práce zůstat?

Je to dobrá práce po dobu studia. Vím ale, že to není něco, co by člověk mohl dělat třeba dvacet, třicet let. Nejde o klasické zaměstnání, pracuje se o víkendech a o svátcích a navíc je to rutina, která dříve nebo později vyčerpá. Proto je také zaměstnání koncipováno na poloviční úvazek pro studenty nebo přivýdělek. Avšak pro někoho, kdo má rodinu, to už nenívýhodné ani lákavé.

Kristýna Grebeňová je studentkou historie a religionistiky na Masarykově univerzitě v Brně. Velmi se zajímá o samotnou historii, umění, ale baví ji také turistika a výlety. Pracovala jako průvodkyně na několika zámcích a hradech. Téměř rok už provádí návštěvníky v Labyrintu pod Zelným trhem v Brně.

Více na www.munimedia.cz

Monika Rozsypalová