Ohrožení dětí je ohrožením naší budoucnosti, říká Zdeněk Papoušek

Problematice ohrožených dětí rozumí jako málokterý politik. Sociální práci se věnuje už téměř třicet let a teď chce své zkušenosti zúročit v senátu. Hodlá v něm hájit potřeby ohrožených dětí, lidí a organizací, které se o ně starají, ale i hodnoty, na kterých podle něj stojí západní civilizace. Učitel, sociolog, dramatik a senátor Zdeněk Papoušek mluví o ohrožených dětech, neohrožených studentech a dobré jméno Česka ohrožujícím Zemanovi. 

Zdeněk Papoušek, osmapadesátiletý vystudovaný sociolog, dlouholetý poracovník Fondu ohrožených dětí a středoškolský učitel, se v říjnu stal novým senátorem. Po výrazné kampani s heslem "To je on" ho zvolili Brňané jako nezávislého kandidáta za KDU-ČSL. Přes mnohá očekávání zůstal na Biskupském gymnáziu v Brně (Bigy), kde učí základy společenských věd, a do Prahy za senátorskými povinnostmi jenom dojíždí. 

Krátce po volbách jste řekl, že oslovení pane senátore vám zní divně. Už jste si zvykl?

Ještě ne, už mám sice za sebou první schůzi senátu, ale pořád mi to připadá jako paradox. Ono to přišlo hrozně naráz. V jednu chvíli jsme se studenty nacvičovali tanečně divadelní vystoupení, ve druhé jsme společně rozvíjeli kampaň a najednou sedím v lavici v Senátu. Člověk se ocitne v jiném světě, v jiné dimenzi, mezi lidmi, které zná jen z televize, a musí se pokusit je co nejrychleji odhadnout, zjistit co a jak. Studenti mi říkají senátore už dlouho, ale to je spíš legrace. Je to vlastně pokračování toho, co jsme započali tou kampaní, do které se hodně zapojovali a v podstatě mě svým zápalem do Senátu vynesli.

Říká se, že své studenty inspirujete. Čím oni inspirují vás?

Studenti mají jednu zásadní vlastnost. Mluví na rovinu. Řeknou mi, tohle děláš špatně, tohle není dobrý nápad a tak podobně. Jsou velmi kritičtí,v dobrém slova smyslu, což je výborné. Jsou nabití energií a zároveň mají neuvěřitelné znalosti, především ti, co už studují na vysokých školách. Takže dodávají vzdělanost, materiál a jinak by to nešlo. Sám, bez podpory současných i bývalých studentů a rodiny bych do toho nešel, protože jsem nikdy neměl výrazné ambice být na těchto postech.

A může být naopak pro ně užitečné, že je jejich učitel senátor?

Samozřejmě. Já myslím, že to je taková vzájemná spokojenost. Učím na Bigy základy společenských věd, součástí kterých je i politologie. Zkušenosti, které člověk v senátu a mezi politiky nabyde, může přenést do školy a zprostředkovat je studentům. A jsou to vesměs zkušenosti nové, zatím tak sonduju, jak to v Senátu doopravdy chodí, co jsou politici zač. Držím si od nich trochu odstup, protože ještě nevím, co od většiny z nich očekávat.

Nebojíte se, že v tomhle prostředí přijdete o ideály?

Já jsem nikdy žádné iluze o politicích neměl, takže spíš můžu být mile překvapen. Že tam jsou lidé se kterými se dá mluvit a dobře spolupracovat, o tom už jsem se přesvědčil. Navázal jsem kontakty s těmi, o kterých mám dobré mínění, kterým jde o podstatu věci. Je potřeba změnit některé zákony týkající se ohrožených dětí a k tomu je potřeba lidí, kteří mají zájem, aby se něco změnilo.

Co konkrétně byste chtěl měnit?

Jde hlavně o zákon sociálně právní ochrany dětí. Vznikla teď novela, která je velmi nevstřícná vůči Klokánkům, zářízením pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Mají se snižovat stavy na 120 dětí. To je jeden z nejzávažnějších problémů, protože pro nezanedbatelné množství dětí nebude místo a budou je muset umístit jinam. Otázka je, kam půjdou. Už samotný princip maximální kapacity jednotlivých zařízení je špatný. V praxi nezáleží na tom, jakou má zařízení kapacitu, když děti stejně žijí v samostatných domácnostech.  Je jedno jestli je tam padesát lidí, nebo předepsaných dvacet šest, když žijí třeba po čtyřech v domácnostech. To by se klidně mohlo říct o paneláku, kde žije padesát lidí, že to prostě nejde a tak ho zavřeme.

Druhý zákon, který potřebuje změnu, je v novém občanském zákoníku. V zařízeních pro okamžitou pomoc, konkrétněji v Klokáncích, můžou být děti jen půl roku. To je špatně nastavené. Občanský zákoník je vůbec špatně udělaný, nadávají na něj všichni, ať už se zabývají čímkoli.

A co otázka přechodné pěstounské péče?

Pro malé děti, pro kojence je to myslím dobrý model, ale pro starší už je to horší. Přijdou do přechodné pěstounské péče a za chvíli zase musí jinam. Rychle střídají místa a prostředí a nerozumí tomu, nechápou proč se to děje. Další problém jsou školy pěstounů. Pěstouni jsou proškolováni různými agenturami a organizacemi. Pro ty je to sice dobrý byznys, ale pro pěstouny obrovská zátěž. Jedna pěstounka mi nedávno říkala, že je to takový průchod ohněm, kdo přežije ta školení, tak má opravdu o ty děti zájem.

Může se zdát, že pro politika nejsou tyhle problémy v současné době stěžejní, že otázka investic do dětí není tak důležitá, já ale vidím významnou souvislost mezi péčí o dítě a péčí o společnost. Pokud lidé nějak strádají v dětství a nemají dobrou výchovu a vzory, ztrácí svou identitu a ta jim chybí i v dospělosti. Takoví lidé se nejsou schopní rozhodovat sami za sebe. Ještě horší variantou je dítě vystavené týrání. Z takových pak může vyrůst člověk s agresivními a uzurpátorskými sklony. Ohrožení dětí je tedy ohrožením budoucnosti naší společnosti.

Jak ale chcete jako senátor měnit zákony?

Možnosti jsou pro mě omezené, to je pravda. Samozřejmě můžu podat senátní návrh zákona, pokusit se přesvědčit senátory, aby ten návrh podpořili. Jednodušší se mi ale zdá zkontaktovat přímo poslance, aby s tím přišli oni a rovnou začali nový zákon projednávat. S poslankyní Jitkou Chalámkovou z TOP 09, která se mimo jiné zabývá i problematikou ohrožených dětí, máme některé společné zájmy a cíle. V senátu jsem poměrně úzký vztah navázal s bývalým rektorem Karlovy univerzity Václavem Hamplem. A samozřejmě budu spolupracovat s lidmi z klubu křesťanských demokratů, ti se mi jeví jako celkem dobrá parta.

Zemanovy výroky stojí proti hodnotám západní civilizace

Jak se díváte na nedávné vystupování pana prezidenta Zemana, na jeho výroky o Rusku?

Jeho výroky jsou nemístné, a pro obraz naší společnosti u nás, ale i ve světě jsou naprosto zavádějící. Proto jsem na demonstracích v Brně a v Praze vystavil prezidentovi červenou kartu. Myslím si, že práce senátora má dva pilíře. Jednak postarat se o dobré zákony a potom být v osobním kontaktu s lidmi ve svém městě a zúčastňovat se akcí, kterých by se zúčastňoval i jako běžný občan. Když lidé vidí mezi sebou politika, senátora, ví, že jsme, jak se říká, na jedné lodi. Takové to papalášství, což je celkem rozšířený jev, je mi dost cizí.

Chcete tedy jako organizátoři těchto demonstrací, aby prezident odstoupil?

Mluvil jsem s právníky o možnosti zažalovat prezidenta. To je možné, pokud se dopustí velezrady nebo vážně poruší ústavu. Pak by samozřejmě musel odstoupit. Jim se to ale moc nezdálo, zřejmě by to nebyl vhodný postup. Uvidíme, příští týden na schůzi klubu KDU-ČSL se domluvíme na nějakém společném postupu.

Chystáte alespoň nějaké  prohlášení?

Václavem Hamplem jsme se zamýšleli, jak zareagovat na podle nás nevhodné pozvání Vladimíra Putina do České republiky. Pak jsme ale zjistili, že to nebyla přímo Zemanova aktivita. Organizuje to Evropský kongres a tady v Česku Federace židovských obcí a bylo to domluvené už velmi dlouho, dokonce ještě před anexí Krymu. Místo konkrétního prohlášení k této návštěvě jsme tedy udělali obecnější prohlášení, které přednesu na schůzi klubu KDU-ČSL a pak bychom ho mohli přednést v senátu. Naše prohlášení pranýřuje mimo jiné, jak se prezident vyjadřoval v Číně, jak vypadalo udělování státních vyznamenání, jeho postoje, jeho výroky o Rusku. 

Co vám na nich vadí?

Kvůli těmto výrokům jsme nečitelní pro země, jako je Amerika. Prezident by měl všude hájit západní hodnoty, bránit svobodu, a reprezentovat tak naší zemi. To Zeman nedělá. Měly by se budovat hodnoty, na kterých západní civilizace stojí a on to neprovádí. To je naprosto špatně.

Jak vaše politické směřování ovlivňuje víra, křesťanské hodnoty?

Křesťanské hodnoty člověk samozřejmě chce hájit, jsou to ostatně hodnoty na kterých západní civilizace stojí. Ty hodnoty teď jsou jaksi rozdrobené a poměrně nejasné a měli bychom se je snažit objevit. To je oč tu běží. Pokud jde o osobní postoj, tam hraje víra významnou roli. Před volbami jsem si říkal, že když si to ten, jehož jméno je svaté, bude přát, tak k tomu dojde. Tak je člověk od mnohého osvobozený. Vždycky jsem měl takovou ideu – senátorem být nechci, ale udělám všechno proto, abych tam byl. Tím pádem jsem se tolik neupínal na výsledek a i tu kampaň mi to umožnilo dělat jaksi volněji.

Stane se někdy, že se vaše osobní přesvědčení střetne s církevními postoji?

Když jde o rozhodnutí, týkající se péče o děti, nepřemýšlím o tom, co si myslí církev nebo někdo jiný, beru to z hlediska prospěchu dítěte. A to je základní a je to taky křesťanské. Člověk, který se ujímá dětí a slabých a ubohých jedná v duchu evangelia. Například adopce homosexuálními páry posuzuju podle toho, jestli jsou ku prospěchu dětí. To je pro mě vždy hlavní kritérium. 

Klára Čápová