Zdravý životní styl. Tři slova, která se se stala zaklínadlem moderní doby, a o kterých slyšíme skoro stejně často jako o Padesáti odstínech šedi. Pijte hodně vody, zdravě jezte, sportujte a další podobné rady nám dennodenně dávají experti a odborníci ze všech možných oborů. No jo, jenže jak to všechno stihnout, když musíme chodit do školy, najít si čas na brigády a zároveň nechceme přijít o věci, které máme rádi?
Dodržovat zdravý životní styl není vůbec jednoduché, i když se někdy člověk může snažit sebevíc. Studentský život v sobě skrývá nástrahy, které určité návyky značně komplikují. Problém vzniká třeba u stravování. Každodenní obědy a večeře od maminky jsou s nástupem na vysokou školu tatam. Student, který chce jíst aspoň trochu zdravě, to nemá snadné. Kvalitní potraviny nejsou z nejlevnějších, a protože vysokoškoláci obvykle neoplývají miliony, koupi zdravější svačiny si leckdo rozmyslí. Další překážkou je časová vytíženost. Rozvrh na vysoké škole sice nabízí mnohé výhody, ale svou rozmanitostí pravidelnou stravu příliš nepodporuje. První den je škola od sedmi hodin, druhý od jedenácti, třetí vůbec a čtvrtý naopak ještě v osm večer. Jíst přibližně ve stejnou dobu je téměř nemožné. I proto vypadá studentský jídelníček někdy dost smutně. K snídaní rohlík s paštikou, k obědu rychlý smažený sýr v menze, během odpoledne dvě tatranky a večer trojitá porce lahůdky ze snídaně. Poslední jídlo samozřejmě ideálně v jedenáct večer, aby měl člověk na noc dost sil.
Oproti tomu s pitným režimem studentů to zase tak špatné není. Akorát místo tří litrů vody denně, o kterých se dočtete na každém rohu, to mnohdy jsou spíš tři piva a tři kávy. Což o to, pití jako pití, ne? Ke studentským létům zkrátka tak nějak patří, že zdravý životní styl v této oblasti těžce strádá. Podobné je to i se spánkem. Doporučených sedm hodin denně někdy prostě zvládnout nelze, ať člověk dělá cokoliv. Překazit to může bujará párty, zoufalé dopisování seminárky nebo třeba první zápas Jardy Jágra v novém působišti.
Kapitolou samo pro sebe je sportování. Dva povinné tělocviky za tři roky bakalářského studia jsou sice fajn, ale ochablým svalům příliš nepomohou. A donutit se ke sportu mimo školu může být pro někoho nepřekonatelný problém, byť v tomto případě se to na školu asi úplně svést nedá. Možnosti přitom jsou. Sportovním fenoménem dnešní doby je třeba běhání. Běhá každý. A kdo neběhá, tak minimálně chce začít, začíná nebo zrovna skončil. V tomhle ohledu nejsem výjimkou ani já. Tři uvedené cykly se v mém případě opakují s železnou pravidelností.
Začátek nového roku je pro běhání ideální. V lednu je zkouškové, takže člověk nemusí do školy příliš často a určitě si najde volnou chvíli. Aspoň to si vždycky říkám. Jenže znáte to, v lednu je občas dost zima. Když není zima, je mokro, ve kterém běhat nejde, to dá rozum. Překážkou je v tomto případě spíše vlastní lenost a hledání výmluv. V létě je totiž zase moc horko, na podzim začíná škola a najednou jsme tam, kde už jsme byli.
Sečteno a podtrženo, řídit se všemi zásadami zdravého životního stylu současně se studiem asi ani nejde. Přesto se najdou maličkosti, kterými můžeme svému tělu trochu prospět. A proto půjdu dneska brzo spát. A zítra běhat. Teda snad.
Matěj Karmazín
