Kam v Brně za dobrou kávou? Například do Café Spolek

Existuje kavárenská láska akutní, naléhavá zamilovanost trvající pár intenzivních týdnů, uhasínající zpravidla tak rychle, jak vzplanula. A existuje láska, která poskytuje útočiště ať se děje co se děje, která hřeje a konejší, když je člověku k uzoufání, láska, která dává volnost, protože ví, že má jistotu návratu. Je to láska na dlouho, neřkuli na celý život. Café Spolek spadá rozhodně do druhé kategorie. 

Jestliže jsem minule psala, že brněnský Tungsram najde ten, kdo se nenechá odradit možným počátečním blouděním, u Spolku je to ten samý příběh v bleděmodrém, jen o pár ulic dál. Orientace je momentálně navíc lehce ztížena právě probíhající stavbou hned ve vedlejším vchodě. Vynaloženého času ani úsilí však nebudete litovat – vchod Orlí 22 je branou do světa, jenž je esencí kavárenského štěstí. 

Volba patra.
Spolek je poměrně velkou, dvoupatrovou kavárnou. Přízemí laděné do sytě zelených tónů je nekuřácké a skýtá možnost vybití i pro nejmenší (všeobecně známou pod názvem dětský koutek). Nerada bych, aby to vyznělo jakkoli nesnášenlivým způsobem, dobře si však rozmyslete, jaký máte vztah k dětem. Vzhledem k příjemné atmosféře a umístění v centru je nekuřácké přízemní patro Café Spolek vyhledávaný útočištěm dam na mateřské a jejich potomků, jejichž hlasový potenciál občas dokáže nepříjemně překvapit. Toleranci všechna čest, občas ale člověk potřebuje svému společníkovi rozumět více než jen každé třetí slovo (z půlky). Srdečně proto doporučuji vyjít kovové schody a objevit kuřácké druhé patro, skutečný ráj srdce na konci labyrintu světa.
Knihy & káva. 
     Ta chvíle voní dokonalostí na dosah ruky. Je nádherné slunečné ráno, a prostorem druhého spolkového patra s mnoha velkými okny se dere slunce měkce dopadající na stříbrné popelníky. Probouzející se den, tichounké hřmění mlýnku na kávu. Vítejte, neodcházejte – není proč. 
     Místní kávové speciality by byl hřích neochutnat. Kromě vlajkové lodi Café Spolek (espresso s hřebíčkem a skořicí) rozhodně stojí za zkoušku Bludný Holanďan (s ginem a šlehačkou), Café Exupéry (espresso s vaječným likérem a šlehačkou) nebo Dolce vita (espresso s Baileys a šlehačkou). Trpět nebude ani zapřísáhly ne-kafař, stačí objevit bohatou nabídku luxusních čajů balených v hedvábných sáčcích značky Harney and Sons – za všechny doporučuji vyzkoušet Paris nebo Bangkok, prakticky však nelze sáhnout vedle. Sympatická je i stálá dostupnost kohoutkové vody v elegantní skleněné konvici na kraji rozložitého, do černa laděného baru. Jen pozor, vzhledem ke svému velkému objemu je velmi těžká.
     Celé druhé patro Spolku je doslova napěchováno knihami – uvnitř každého z oken jich několik čeká na svých pár minut slávy v rukou čekajícího nešťastníka, který tu svou nechal doma nebo snad zrovna dočetl. Není třeba se obávat těžkých existenciálních děl, nabídka je pestrá. Pokud by přece nedostačovala, je k dispozici denní tisk a časopisy, od Respektu až k Elle. 

Kuchyně? Výborná.
Spolek je sympatický a výhodný také v tom, že kromě ranní a odpolední kávy sem můžete zaskočit také na téměř kterékoli jídlo v průběhu celého dne. Posnídat tu vynikající domácí tiramisu, jablečný štrůdl nebo medový dortík, případně toasty se šunkou a sýrem, v poledne odegustovat místní menu. V době obědů však občas může být trochu problém si sednout a menu bývá často už hodinu po poledni nedostatkovým zbožím, přičemž náhradní varianta už bývá většinou dražší než ta původní obědová.
     Menu se skládá z polévky (můžete si vybrat zda byste rádi větší či menší porci, přičemž větší varianta často vydá za celý oběd) a druhého chodu, v mírně vyšší cenové hladině – hlavní chod stojí samostatně okolo stokoruny, polévka se účtuje zvlášť a větší porce stojí něco přes čtyřicet korun. 

Ve Spolku se však vaří celodenně, do stálé nabídky spadají různé saláty, těstoviny, dětská jídla (šišky s mákem jsou opravdu vynikající) a desatero druhů palačinek. Samozřejmostí jsou chuťovky k vínu či pivu (starý dobrý točený Rampušák). Potěší i tabák Javaanse, filtry a papírky v běžné nabídce.

Tady nejseš v Melounovým cukru, drahoušku.
    Spolek znamená i pravidelnou dávku moderního umění – v obou patrech probíhají výstavy mladých nezávislých tvůrců.  Legendárním prvkem druhého patra jsou však busty dvou dámských hlav na každé straně schodiště, jejich tichá důstojnost a nesmlouvavá krása. Dlužno podotknout, že notný kus šarmu druhému patru Spolku dodává i stylová obsluha. Nikdy tu kupříkladu nepotkáte slečnu v nudném černém stejnokroji, tady pracují ženy milující nejen kávu, ale i módu. Nehraje se tu na přehnané posluhování, obsluha tu s vámi jedná jako rovný s rovným. Navíc, pokud Spolku propadnete, brzy přijdete na to, že sem pravidelně chodí specifická krevní skupina kavárenských povalečů a personál si je dobře pamatuje, přehnané familiernosti se tu však rozhodně nedočkáte. Prvky místního folkloru jako například denní menu psané růžovým fixem na okenní tabulky nebo okouzlující francouzský buldoček jedné z obsluhujících dam umí rychle přirůst k srdci, stejně jako přímost jeho paničky. Asi před dvěma měsíci jsem byla svědkem situace, kdy tuto slečnu servírku (mimochodem velmi elegantní mladou ženu v sametové černé sukni) požádal jistý muž o zakápnutí Myslivce limetkovým sirupem. Ta se na něj otočila a pronesla pouze:
„Tady nejseš v Melounovým cukru, drahoušku.“

TEREZIE HORVÁTOVÁ