Axl Rose se pro zbytek současného turné stává zpěvákem AC/DC. Zpráva, kterou členové legendární australské kapely před pár dny umístili na facebookový profil, šokovala hudební svět a vyvolala bouřlivou diskuzi mezi fanoušky. Rockové hvězdy se domluvily s kontroverzním frontmanem jiných velikánů Guns N‘ Roses, aby ve skupině nahradil Briana Johnsona, kterému hrozí naprostá ztráta sluchu, a objel s nimi poslední koncerty.
Jaká nehoráznost, volali okamžitě mnozí fanoušci. Jak mohli Australané po 36 letech spolupráce jen tak odstavit svého frontmana Johnsona na vedlejší kolej? Proč mu raději nevyjádřili podporu a zbývající koncerty nezrušili? Navíc Axl absolutně nezapadá svým chováním do skupiny. AC/DC jsou tvrdě makající kapela a velcí profesionálové, kdežto Rose je notorický potížista, který nechává fanoušky na vystoupení čekat klidně dvě hodiny. Snad každý měl k tématu co říct, ale velká část se shodla na jasném verdiktu: Tohle je rána vedle.
Opravdu jde však o tak nepochopitelné rozhodnutí?
Největším miláčkem davů již značně zestárlých rockerů byl a stále je hlavní kytarista Angus Young. I nezasvěcení posluchači si zřejmě dokáží vybavit jeho typický školní obleček a skotačení na jedné noze při sólech. Tu opravdovou páteř kapely ale tvořil jeho bratr Malcom, který svým rytmickým řezáním do kytary udal zvuk, jímž se kapela AC/DC po více než čtyři desetiletí vyznačuje. Je plný zapamatovatelných riffů i náhlého utichnutí nástrojů uprostřed písně. Však také třetí z bratrů, producent George, kdysi řekl: „It’s the stops that rocks.“ Čili pauzy jsou to, co dělá rock rockem.
Před šesti lety ovšem Malcom prodělal vážné problémy se srdcem a začala se u něj rozvíjet demence. Ta postoupila dokonce tak daleko, že před každým koncertem se musel znovu učit všechny písně. Na podzim 2014 pak kapelu definitivně opustil.
Současné turné přitom má být právě jakýmsi uctěním muže, který stál u vzniku AC/DC a pomohl formaci stát se celosvětovým fenoménem. Kdyby tedy po odstoupení Johnsona přišel Angus za ostatními a pověděl jim: „Kluci, balíme to, kašleme na to,“ uznala by skupina porážku.
AC/DC porážky neznají
AC/DC se však nikdy nevzdávají. Nikdy takoví nebyli. Za 43 let aktivního hraní museli překonat mnoho těžkých chvil. Patrně tou vůbec nejobtížnější byla smrt zpěváka Bona Scotta v roce 1980, který zemřel na otravu alkoholem. I s tím se ale čtveřice dokázala poprat a kolo úspěchu se mohlo směle točit dál. Podobně kapela nahradila před dvěma lety také Malcolma, jenž stál za jejím chodem.
Když se vezmou v úvahu tyto okolnosti, angažování Rose na zbytek turné se již tak nelogickým krokem nezdá. Skupina nechtěla, aby „vzpomínková“ koncertní šňůra skončila fiaskem, a tak potřebovala sehnat kvalitního zpěváka se zvučným jménem, který hudební gigant utáhne. Nemohla si dovolit fanouškům naservírovat neznámého – byť sebelepšího – vokalistu.
Rose bezesporu pasuje do obou kategorií. Opět se dostal do dobré fyzické kondice a v nedávné době prokázal, že zazpívat písničky AC/DC (konkrétně Whola Lotta Rosie) podobně přiškrceným hlasem jako Johnson mu nedělá žádný problém. Dlouho už je známý také tím, že je velkým příznivcem rockových konkurentů ze země klokanů, jejichž tvorbu několikrát interpretoval v 90. letech s mateřskou kapelou Guns N‘ Roses.
Je nutné si navíc uvědomit, že skupina byla pro členy vždy zejména prostředkem byznysu. Nahrát album, které se v podstatě neliší od toho předchozího, vyrazit na turné, shrábnout peníze a znovu od začátku. Perfektní rutina. Rozhodnutí pokračovat v současné – možná poslední, nebo minimálně jedné z posledních – koncertní šňůře i po odstoupení frontmana se tak nedá příliš divit.
AC/DC zkrátka pouze dostáli svému jménu a zvyklostem.
David Baláš