Fotoesej: Smutný osud funkcionalistické kolonie Nový dům

Kolonie Nový dům měla být ukázkou moderní architektury 30. let. Projekt nízkonákladových funkcionalistických domů se u tehdejší společnosti nesetkal s úspěchem. Dnes lze díky chybějící památkové ochraně domy jen těžko rozeznat.

Brno – Kolonie Nový dům byla po vzoru dělnického sídliště ve Stuttgartu vystavěna v brněnských Žabovřeskách v roce 1928 jako projekt ukázkového moderního bydlení. Na návrhu šestnácti funkcionalistických rodinných domů se podíleli přední brněnští architekti Arnošt Wiesner a Bohuslav Fuchs, ale i tou dobou ještě nepříliš zkušení studenti. Na rozdíl od svého německého vzoru se ale Nový dům se svým konceptem úsporného moderního bydlení nesetkal s velkým ohlasem veřejnosti.

Nový dům vznikl k 10. výročí založení Československa jako oslava české moderní architektury. „Kolonie byla svého typu druhá na světě. Tehdy to byla taková pionýrská záležitost, moderní architektura se teprve rodila,” uvedl brněnský architekt Jan Sapák. Úspěchem vzorové německé výstavby se inspirovali nadšení brněnští podnikatelé František Uherka a Čeněk Ruller, kteří sestavili tým architektů, celou stavbu zaplatili a věřili, že se domy brzy prodají. „Podnikatelé hlásali, že moderní architektura bude levná. V případě kolonie Nový dům se ale netrefili  do správného měřítka. Šetřili jak na dekoracích, tak i na velikostech a celkově na všem,” popsal architekt zásadní chybu v architektonickém návrhu celé stavby.

Celkem vzniklo šestnáct objektů, většinou s úspornými dispozicemi řadových domků. Domy navržené studenty Hugem Foltýnem a Miroslavem Putnou trpěly základními proporčními problémy: měly nízké stropy a tenké zdi. Tento problém ovlivnil budoucí majitele. Ti, kteří si mohli domy v kolonii dovolit, se něchtěli tísnit v malých skromných prostorech. A naopak pro ty, kteří by uvítali rozvržení domů, byla jejich cena odrazující. „Stavební firma nesprávně nenamíchala proporce mezi cenou a nabízenou kvalitou. Některé domy tak zůstaly neprodané v řádu měsíců nebo přes rok, což byla tehdy pro prodej domů dlouhá doba. Tato situace vedla k tíživým podmínkám, ne-li krachu firmy,” vysvětlil Sapák důvod slabého ohlasu tehdejší veřejnosti.

Stuttgartského sídliště Weissenhof navrhovali přední světoví architekti jako Le Corbusier nebo Ludwig Mies van der Rohe. To brněnské navrhovalo devět předních brněnských architektů. K nejzachovanějším domům v kolonii patří ty od Arnošta Wiesnera, Josefa Štěpánka, Jiřího Krohy a od Bohumila Fuchse. Kompletně přestavěný je řadový dům architekta Jana Víška, u kterého bylo přijímaní progresivních myšlenek nové architektury ze strany veřejnosti nejvýraznější. Přes svůj sociologický fragment bydlení byl od své výstavby nejdéle ze všech  neobydlený. „Víškův dům byl tím nejdražším v kolonii. Stál 240 tisíc korun, ty ostatní jen řádově od 80 do 180 tisíc korun,” upřesnil prodejní ceny domů architekt Sapák.

Inovace týkající se změn ve funkčním rozvržení vnitřních prostor narazily na nepřipravené publikum. Většina funkcionalistických staveb v kolonii je rozvržena do tří podlaží jednoduchého půdorysu. Přízemí sloužilo jako hospodářské a technické zázemí domu, v prvním patře se nacházela obytná část a ve druhém patře byly ložnice. Dnes je většina domů přestavěna, jelikož nedostačovaly nárokům svých majitelů. Přestavby povětšinou zahrnovaly barevné fasády nebo přístavby garáží. Dnes je podoba celku kolonie zcela změněna a jednotlivé domy se dají jen těžko rozpoznat.

Tyto ekonomicky skromné, malé rodinné domy s prostorově omezenou dispozicí, byly za socialismu využívány jako vícegenerační. To vedlo k řadě přestaveb a výrazných zásahů do původní koncepce staveb. Přes svou historickou hodnotu, kolonie jako taková nespadá pod památkovou ochranu. Chráněné je pouze průčelí rodinných domů Jaroslava Grunta, Bohuslava Fuchse a Jiřího Kroha. Na brněnský Nový dům  v roce 1932 navázala pražská Osada Baba projektanta Pavla Janáka.

Část informací uvedených v textu pochází z publikace Česká republika - architektura XX. století I. Morava a Slezsko.

Více zde.