Podle průzkumů matematická gramotnost českých studentů upadá. Problémem může být nedostatek dobrých kantorů, slabá hodinová dotace na školách, nebo neochota studentů věnovat matematice svůj čas a úsilí. Nevidí k tomu totiž důvod.
Zavedení povinné státní maturity z matematiky vyvolává vášně. Před časem Tomáš Feřtek, publicista věnující se vzdělávání, vyzval přívržence maturit z matematiky k zodpovězení trojice otázek. Jedna z nich zní: Jak povinná matematika zlepší vztah žáků k ní? Dotaz však vychází ze špatného předpokladu, že posláním maturitní zkoušky je náprava postoje studentů k její náplni, v tomto případě k neoblíbené matematice. „Jen těžko se můžete významně zlepšit v něčem, co nemáte rádi, čemu se aktivně vyhýbáte,“ argumentuje Feřtek. Jenže úkolem maturity není (nejen matematické) vzdělání popularizovat, nýbrž jej ověřovat a nastavit minimální úroveň, které musí absolventi dosáhnout, aby se jím mohli prokazovat.
Nechme stranou otázku, zda má být maturita z matematiky povinná či ne. Mnohem důležitější než samotná zkouška je totiž to, co jí předchází – výuka. Kvalita výuky matematiky je jedním z faktorů, které mají vliv na její neoblíbenost u dětí. Stěžejní roli zastává kantor, který se musí potýkat s nelehkým úkolem. Stojí před třídou třiceti dětí, z nichž někteří výklad pochopí na první dobrou bez větších potíží, jiní potřebují pro porozumění více času a procvičování, pro další zůstává probíraná látka španělskou vesnicí, cítí se ztracené, nevidí souvislosti a budují si k matematice odpor.
A od vyučujícího se očekává, že jako sochař dokáže z této nesourodé adolescentní tvárné hmoty díky několika pětačtyřicetiminutovkám týdně uplácat matematicky gramotné dospělé. Mezi učiteli jsou zajisté osobnosti, které jsou toho schopny. Pokud ale dále odchází studovat na pedagogické fakulty nejslabší třetina maturantů, bude těchto person ubývat.
Neházejme však veškerou vinu pouze na pedagogy. Sebelepší profesor nedonutí studenty naučit se matematiku, pokud sami nebudou chtít. Nalít jim vědomosti do hlavy nelze. Budoucí maturanti možná očekávají, že je studium nebude stát žádné úsilí. Není divu, že nemají matematiku rádi – musí u ní totiž přemýšlet a hledat souvislosti.
Daleko závažnější problém je současné nastavení společnosti, kdy se vytrácí hodnota vzdělání. Vědomosti ustupují kompetencím neboli takzvaným soft skills. Tradiční znalosti a dovednosti jsou oproti těmto „měkkým“ považovány za nepotřebné. Je matematika nepotřebná? Někteří studenti tvrdí, že učit se cokoliv nad rámec sčítání, násobení a procent je ztrátou času, jelikož znalost náročnějšího učiva po maturitě už nikdy nevyužijí. Nemohou se mýlit více.
Lidé s maturitním vysvědčením v kapse sice pravděpodobně netráví večery „aktivním“ propočítáváním kvadratických funkcí, opustili rutiny školního života. Spoustu toho, co v hodinách matematiky slyšeli, však využívají pasivně. Někdy stačí zapnout televizi a sledovat večerní zpravodajství. Výrazy jako „medián mezd“ nebo „růst geometrickou řadou“ nejsou ničím neobvyklým. Chápali bychom sdělení, pokud by nás s pojmy neseznámili ve škole? Uměli bychom číst v grafech volebních preferencí? Rozuměli bychom, co znamená „blbost na kvadrát", jadrný to výraz z vlastní mateřštiny? To, že některé znalosti nedokážeme zpeněžit, neznamená, že jsou nám k ničemu.
Dovolte mi i malou střelbu do vlastních řad. Žurnalistům je často vyčítáno, že neumějí pracovat s daty a špatně interpretují statistiky – nerozlišují procenta a procentní body, medián a průměr, natož korelaci a kauzalitu. Minimální požadované vzdělání řadových redaktorů je středoškolské s maturitou. Pokud necháme středoškoláky si myslet, že všestranná matematická gramotnost není užitečná, můžeme jim jejich neznalosti po maturitě vyčítat?
Matematika možná nikdy nebude oblíbená, ale vždy bude důležitá. Ne náhodou je číslo odpovědí na základní otázku Vesmíru, života a vůbec.
Rozhovor o maturitě z matematiky si můžete přečíst zde.
Dominika Vrbecká
