Jednou za tři roky čeští skauti pořádají sněm, kde volí vedení organizace. Letos hlasovali ve Velkém Meziříčí čtvrtý březnový víkend. Při té příležitosti naše redaktorka mluvila se skautskou výchovnou poradkyní Hanou Oulehlovou.
Ve Velkém Meziřící jste se podílela na pořádání skautského Valného sněmu. O co se jedná?
Jednou za tři roky se volí vedení každého útvaru. Volí se i na střediskách, okresech a krajích. Na Valném sněmu se pak hlasuje o nejvyšších funkcích na ústředí.
Mohla byste vysvětlit, jaká je hierarchie útvarů skautského hnutí?
Nejmenší jsou družiny. Do každé patří asi šest nebo sedm dětí. Několik družinek tvoří oddíl. Ty tvoří středisko. Střediska se skládají v okresy, ty zase v kraje, a pak už je jen ústředí.
Jak sněm probíhá?
Hlavním bodem programu je hlasování o zmíněných nejvyšších funkcích na ústředí. Některé z nich jsou placené. Funkcionáře volí delegáti vyslaní ze všech středisek. Následně se diskutují oficiální postoje skautské organizace. Před třemi lety funkcionáři například zjednodušili jméno organizace. Debatujeme, jak povedeme děti, jaké jsou výchovné priority, a podobně.
Letos sněm organizovalo vaše středisko. Je tomu tak vždy?
Ne, naopak, pokaždé v jiném středisku. Když jsme poprvé mluvili o tom, že bychom akci pořádali ve Velkém Meziříčí, nemysleli jsme to úplně vážně. Starším členům z vedení se ale myšlenka zalíbila. Zjistili, že kapacity pro ubytování návštěvníků, delegátů i organizátorů máme, a tak jsme o organizaci sněmu zažádali. K našemu překvapení nám ústředí pořadatelství opravdu svěřilo.
V čem spočívá organizace valného sněmu?
Zajišťovali jsme ubytování. To se nám povedlo převážně ve školních tělocvičnách. Dále místo, kde se bude volit, parkoviště a doprovodný program na tři dny, po které sněmujeme. První večer jsme postavili na meziříčském náměstí stany s podsadou a rozdělali táborák. Druhý den mohli účastníci navštívit čajovnu a pro zájemce jsme připravili noční hru, uspořádali jsme rockový koncert a zajistili účastníkům prohlídku památek v Meziříčí. Protože bychom všechno sami nezvládli zařídit, pomáhají nám dobrovolníci z dalších středisek. Součástí naší pozice organizátorů bylo představit ostatním pomocníkům Meziříčí a stmelit je v kolektiv organizátorů.
Jak se stmeluje kolektiv skautů?
My jsme to pojali jako bojovou hru. Rozmístili jsme po Velkém Meziříčí atrapy bomb s označení „rekvizita ke hře“. Atrapy měli hlídat lidé z našeho střediska. Úkolem hráčů bylo„bomby“ najít a „zneškodnit“.
Hra se nakonec zkomplikovala. Co se stalo?
Při krátkém vysvětlování byly rekvizity ke hře nehlídané. Jednu z „bomb“ našel kolemjdoucí. Asi zpanikařil a zavolal na městskou polcii. Jednotka pak přijela na místo a uzavřela okolí. My jsme se naštěstí včas dozvěděli, co se stalo a vysvětlili policistům okolnosti. Co z toho udělala média je druhá věc.
Nemyslíte, že téma bylo po teroristických útocích v Paříži, Bruselu nebo Berlíně zvolené nevhodně?
Chtěli jsme vymyslet dobrou bojovou hru. Teď to trošku vypadá, jako bychom se snažili reagovat na naladění ve společnosti. Události poslední doby nás při vybírání tématu určitě ovlivnily. Bojovky se ale na táborech hrály vždycky. Možná jsme mohli zvolit jiný motiv, zpětně jsem si situaci hodně vyčítala. Na druhou stranu hasičům i policii jsme telefonicky a posléze emailem hru nahlásili. Šlo o nedorozumění na obou stranách. V médiích zaznělo, že by skautskému oddílu mohl hrozit postih, což není pravda.
Každé dítě je jiné
Jakou pozici zastáváte vy?
Působím jako výchovná poradkyně, takový pomocník vedoucích, kteří pracují přímo s dětmi. Sama jsem jako vedoucí působila a můžu tak mladším kolegům předat svoje zkušenosti. Zároveň jsem prostředník mezi rodiči dětí a vedoucími družinek. Těm je mezi patnácti a sedmnácti a ne vždycky si troufnu komunikovat s rodiči například o změnách chování u dítěte.
Jakých změn chování?
Pracujeme s dětmi celoročně. Známe je a když se v jejich životě odehrává něco, s čím si neumějí poradit, snažíme se jim ukázat, že je chápeme a pomoct jim. To souvisí i s tím, že rodiče upozorníme na neobvyklé chování dítěte. Některé děti jsou agresivní, jiné odtažité. Každé se projevuje jinak.
Hlásí se do skautu noví členové?
Za posledních jedenáct let český skauting zaznamenal nárůst skoro o polovinu z původního počtu členů. Loni se k nám přidalo vice než dva tisíce nových skautů a většinou mluvíme o dětech z prvního stupně základní školy. U nás ve Velkém Meziříčí každý rok přibude deset dětí.
Kde získáváte finance na svou činnost?
Máme nárok na dotace, které jsou součástí školního vzdělávacího programu. Přerozdělování peněz funguje tak, že stát určí částku, kterou dostane organizace. Celková suma se pak rozdělí mezi střediska. Máme také možnost zažádat si o peníze od města. Díky tomu, že všichni oddíloví vedoucí a administrativní pracovníci nepobírají žádný plat, s penězi vystačíme a jednou za rok si můžeme dovolit koupit nějaké dražší vybavení. Například lana na horolezení nebo teď aktuálně kánoi.
Rodiče dětí neplatí nic?
Členové platí registrační poplatek čtyři sta korun na rok. My máme určenou částku, kterou posíláme ústředí a částku, kterou odevzdáváme vyššímu správnímu celku. Z toho nám kraj zprostředkovává třeba prostory na každoročně pořádaný tábor. Část peněz si necháváme na nákup vybavení. Jako nezisková organizace nesmíme mít přebytek peněz na konci zúčtovacího období a tok našich financí musí být naprosto transparentní. O to se stará pokladník.
S představou skauta se pojí uzel přátelství a spaní pod širákem. Říkají tyhle aktivity něco dnešním dětem?
Tohle je hodně omezená představa. My s dětmi děláme mnohem víc věcí. Oddílový vedoucí musí vycítit, jak s dětmi pracovat. Když jsou neposedné, oddílák začne hrou, při které se skautíci unaví, a pak se přesunou třeba k vyrábění nebo kreslení. V posledních letech se vyvážil počet kluků a holek a my musíme umět oslovit i slečny. Dělám třeba speciální dámskou jízdu, která je jen pro holky. Skauting není o běhání po lese, ale o rozvíjení dovedností. Zároveň učíme děti jak se chovat v kolektivu. Přátelství, která v oddílu vzniknou jsou založená na společných zážitcích a trvají celý život.
*Hana Oulehlová vystudovala gymnázium ve Velkém Meziříčí. V roce 2016 nastoupila na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity obor Pedagogika. Ve dvanácti letech se přidala ke skautskému oddílu ve Velkém Meziříčí. Později se stala oddílovou vedoucí a nyní působí jako výchovná poradkyně skautského střediska na stejném místě.
Klára Čeperová
