Není to o tom, že by návrháři chtěli modelky anorektičky, říká oděvní designer

Pavel Jevula se módě a oděvnímu designu věnuje už přes deset let. Působí jako módní návrhář v Brně, je držitelem ocenění Top Styl Designer. Jaký je život módního návrháře a co všechno obnáší navrhování modelů?

Kdy jste se začal zajímat o módu?
Řekl bych na základní škole, kdy jsem šil s babičkami – obě dvě byly švadleny, takže když mě hlídaly, obě u toho šily a já jsem jim pomáhal. A právě s nimi jsem si ušil i svůj první model – pruhovanou kšiltovku na šlapací Minervě. 

Kde berete inspiraci?
Inspiraci beru převážně z lidí, ze svých klientů a z jejich způsobu života.

A například u vaší nové kolekce 2017?
Tam byl podnět hezkého, jarního počasí, chtěl jsem se odstřihnout od tmavých barev, které jsem měl na podzim a zimu. Říkal jsem si, že nebudu do kolekce dávat žádnou černou, ale základní barvou bude šedá a k ní jsem chtěl nějaké další pestré barvy v kolekci, takže jsem použil jarní zelenou, tyrkysově modrou.

Inspirujete se módou z minulosti?
Mám rád ženskou módu a 50. a 60. léta - štíhlý pas a kolové sukně.  Například z 80. a 90. let moc prvků neberu, protože jsem v nich vyrůstal a ta móda mi přijde docela šílená.
Jak dlouho taková kolekce vzniká?
To se nedá jednoznačně říci, člověk nápady nosí v hlavě delší dobu, ale na kolekci pracuji někdy měsíc až dva.

Je pro vás módní přehlídka vrcholem tvorby?
Dřív jsem si něco takového myslel, ale není. Vrchol je spíše až po přehlídce, kdy se začne kolekce prodávat – teprve pak zjistím, kterými věcmi jsem se trefil do vkusu zákazníků. Takže vrcholem je pro mne samotný prodej.

A obecně – jsou pro vás stresující přípravy na módní přehlídku?
Přípravy ani tak ne, ale čím blíže je do přehlídky, tím více nervozita stoupá. Hlavně v den akce – zda je všechno připraveno, jestli se něco nepokazí, zda nevypadne hudba, jestli neonemocní modelka, výpadek elektřiny – v tom stres samozřejmě je. Ze samotné přehlídky nebo z toho ukázat se veřejnosti strach nemám.

Vybíráte si modelky sám?
Ano. Už při tvorbě kolekce vždycky přemýšlím nad tím, jak se budou hodit barvy v kolekci k modelům. Takže pro moji jarní kolekci jsme měli blondýnky. Pro podzimní kolekci tomu bylo právě naopak. Takže se dá říci, že si modelky, modely vybírám vždycky dle toho, co právě tvořím.

Co tvary a míry modelek, jaký je váš názor? Spíše oblejší tvary, nebo hubené dívky?
To je otázka, která se tak nějak řeší stále. Já osobně mám zkušenosti s různými typy modelek a většinou to není tak o návrhářích, ale o lidech, kteří na tu samotnou módní přehlídku přijdou. Když jsme například měli ženy plnějších tvarů, tak lidé protestovali, že to modelky nejsou a že na mole nemají co dělat. Takže to ani tak není o tom, že my bychom chtěli za každou cenu předvádět modely na anorektických dívenkách, ale je to o tom, co chtějí zákazníci. Já osobně si například ani nevybírám nějaké extra mladé holky, protože mým zákaznicím není patnáct let, ale je jim kolem třiceti a více, takže si vybírám dámy, které mají jednak zkušenosti s předváděním, což je pro mne velmi důležité, a jednak mají nějaké životní zkušenosti a jejich postava je bližší mým zákaznicím. V mém případě to tedy není o patnáctiletých dětech na molech a přehlídkách.

Navrhujete raději pro muže nebo pro ženy?
Navrhuji i oblečení pro muže, je s nimi mnohem jednodušší spolupráce, ženy neustále někde něco hledají a snaží se upravit. Osobně nemám stanoveno, pro koho dělám oblečení raději. Letošní jarní kolekce byla sice čistě ženská, ale v loňské podzimní se objevilo několik mužských modelů. A letos se určitě ještě objeví.

Máte nějaký vzor v branži?
Neřekl bych, že k někomu zrovna vzhlížím. Samozřejmě se ostatními návrháři často inspiruji, ale moc to nesleduji. Když se ke mně něco dostane, tak se podívám, ale abych denně sledoval ostatní návrháře, to není mojí náplní života.  Jak jsem říkal, inspiraci mám v zákaznicích, snažím se, aby má tvorba byla použitelná a ne jenom „něco“ na přehlídku, což jsem dělal dříve.

Změnila se nějak móda od doby, co jste v módním průmyslu?
Dnešní móda je rozhodně rychlejší, díky sociálním sítím všichni vědí hned všechno. A dnešní móda je hodně globalizovaná - všichni se navzájem sledují a ovlivňují, a možná se ta móda tak stává vcelku uniformní, například u studentů oděvního designu. Přijde mi, že u nich je to někdy zaměřené na ten poslední trend – to, co udělal posledně Dior, udělám taky, abych byl in, ale v podstatě tomu chybí osobitost. Ale to je možná jen můj dojem.

Co je pro vás nejtěžší při tvorbě?
Vytvořit kolekci. (směje se)

Některé vaše modely jste prezentoval i na mezinárodních veletrzích. Máte v plánu dostat svoji tvorbu více do zahraničí?
To opravdu nemám, není to má ambice. Žiji v Brně a tvořím v Brně, pro brněnské lidi a tak třeba nemám ani chuť dělat přehlídky v Praze, protože vím, že pokud tam nebudu žít, tak tam ani nebudu mít klientelu a známé, takže pro mě nemá význam jít s modely do Prahy, natož do zahraničí. Samozřejmě, kdybych se odstěhoval do zahraničí, byla by situace jiná, ale nic takového zatím neplánuji.

Myslíte si, že současní čeští návrháři jsou konkurenceschopní těm zahraničním?
To je porovnávání neporovnatelného. Návrháři a ceny zahraničních návrhářů jsou naprosto jinde. Čeští oděvní designeři, co se týče cen a prodeje, se mohou porovnávat s řetězci Zara, H&M. A tady si už i čeští zákazníci uvědomují, že nepotřebují mít věci, které má na sobě dalších padesát lidí ve městě, několik tisíc v zemi a v zahraničí. Takže si myslím, že Češi začínají slyšet i na to, že věci od návrhářů jsou originálnější, v menších sériích a nejsou to masové výrobky. Já osobně třeba pracuji s českými výrobci, co se týče materiálů, a myslím si, že i u nás se lidé začali zajímat o to, odkud výrobek je – kdo jej šil, odkud je materiál a snaží se podpořit českou módu, výrobce a návrháře.

Zmínil jste materiály. Máte nějaký svůj oblíbený, se kterým rád pracujete?
Teď na jarní kolekci to byla stoprocentní vlna, od firmy Spinopa, která navazuje na tradici textilních závodů v Krnově ze severní Moravy. A v poslední době je právě tento materiál blízký. 

Kde nakupujete?
Já si většinou šiji oblečení sám, neříkám, že jsem si nikdy v životě něco nekoupil v H&M, ale snažím se tomu vyhýbat.

Pomáhá vám někdo při tvorbě modelů?
Ne, všechno si šiji sám.

Jak dlouho zabere v průměru práce na jednom modelu?
To je těžké odhadnout, člověk nad tím přece jen nesedí celé dny, ale řekněme několik dnů, ale záleží na náročnosti modelu. Na zimním kabátu budu pracovat rozhodně déle než na sukni na léto.

Co lidé v branži, návrháři, jste spíše přáteli, nebo jde spíše o konkurenční boj?
Mám hodně přátel mezi návrháři, ale samozřejmě nějaká dávka konkurence tam je. Na moji poslední přehlídku přišla například Iveta Řádková, která měla přehlídku den přede mnou, a bylo to velmi milé. Takže přátele mezi návrháři mám, se kterými se setkáváme i osobně.

Myslíte si, že je práce módního návrháře práce splněných snů?
Jak pro koho, samozřejmě – ten kdo chtěl být návrhářem a stal se, tak ano. Neřekl bych, že já osobně bych po tom toužil, spíš jsem byl se šitím v kontaktu už od mala, a přišlo to tak plynule a bylo to pro mě přirozené. A v podstatě nic jiného ani neumím, takže mi nezbývá nic jiného.

Takže si nedokážete představit sám sebe, že byste dělal něco jiného?
Dokážu. Ale kdyby dělal něco jiného, móda by mi chyběla. To jsem si právě ověřil u svého částečného úvazku.

Jaký je váš nejoblíbenější kus oblečení?
Mikina. 

Pavel Jevula je český oděvní designer. V minulosti byl oceněn v soutěži Top Styl Designer, byl nominován na cenu Czech Grand Design. Jeho modely byly vystavené na mezinárodních trzích (CPD Düsseldorf, MMC Leipzig). Spolupracoval na pořadech s Českou televizí jako módní poradce. Působí a tvoří v Brně.

Autor: Lada Režňáková