Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Studenti cestovatelé: Domlouvat se s Číňany bylo jako hrát Activity

12. 04. 2017 22:00:00
V Mongolsku jedli kebab z koňského masa, v Číně se s nimi kolemjdoucí fotili jako s celebritami. Na svých cestách trojice brněnských studentů potkala i Rusa, který se v roce 1968 účastnil sovětské invaze do Československa.


Brno - Prožít část prázdnin na netradičním místě se rozhodli dvaadvacetiletí studenti Masarykovy univerzity Štěpán Míšek a Lucie Kučerová. Zatímco většina Čechů míří k moři, tito turisté společně s dalším kamarádem vloni vyrazili na téměř měsíční cestu z Číny přes Mongolsko do Ruska po Transsibiřské magistrále. Cestu si plánovali rok a půl. Původně chtěli jet jen k Bajkalu. „Pak jsme si řekli, proč nenavštívit i Mongolsko. A protože je letenka do Ulánbátaru dražší než do Pekingu, rozhodli jsme se začít v Číně,“ popisuje plánování cesty Míšek.

Cesta se neobešla bez důkladného plánu. „Museli jsme si vyřídit víza a zajistil lístky na Transsibiřskou magistrálu. Ubytování jsme si předem zajistili jen dvakrát, a to v Pekingu a v Moskvě,“ poznamenává student. O zbytku cesty rozhodovali za chodu. K přespání využívali především vlak či stan. Jen občas je nepříznivé počasí donutilo hledat si nocleh.

Hned po příletu do Číny začali mít studenti problémy. „Za celý pobyt v Číně jsme narazili na jenom dva lidi, kteří uměli anglicky. Takže při komunikaci s tamějšími obyvateli jsem si připadala, jako bych hrála hru Activity. Domluva probíhala pantomimou, občas jsme něco i kreslili,“ směje se Kučerová. Číňané je však překvapili. „Na letišti prošel člen místní ochranky, odplivl si na podlahu v hale a šel dál. Netušil jsem, že se tak chovají,“ podivuje se Míšek. Také Češi zaujali Číňany. „Často za námi někdo přišel. Několikrát jsme si mysleli, že chtějí, abychom odešli. Přitom se s námi chtěli vyfotit,“ přibližuje Kučerová chování Číňanů, pro které byli Evropané raritou.

V Číně navštívili tito tři cestovatelé i Velkou čínskou zeď. „Byli jsme v úseku, kam mnoho lidí nechodí. Bohužel přišla bouřka, takže jsme se schovali ve strážní věži a nakonec jsme v jedné z nich přespali,“ popisuje Míšek. Jenže přišla další bouřka a studenti nevěděli, jestli tam mohou nocovat, takže si velmi neodpočinuli. „V noci jsme slyšeli nějaké hlasy. Mysleli jsme si, že nás jde odtud někdo vyvést, tak jsme se schovali a ti lidé si nás nevšimli a šli dál. Pak jsme zjistili, že to byli zřejmě jen nějací mladí Číňani,“ přibližuje jednu z dramatických situací Kučerová.

Především v Číně a v Mongolsku jim velké potíže činil nedostatek zásob. „Na Velké čínské zdi nám zbyl jen decilitr vody pro tři lidi na dvanáct hodin. Spotřebovali jsme tam mnoho žvýkaček. Dobře se po nich tvoří sliny,“ říká s úsměvem Míšek. V Mongolsku byla největším problémem strava. „Obědy a večeře byly jednotvárné. Krajíček chleba a pár malých koleček salámu. Jen na snídani jsme měli změnu v podobě müsli tyčinky,“ popisuje Kučerová.

Neodbytný dobrodinec a cesta s patnáctiletou řidičkou

Do Mongolska cestovatelé přijeli autobusem, do nějž Číňané naskládali spoustu krabic s textilem. Na jejich první zastávce blízko pouště Gobi jim pomohl tamější obyvatel, s kterým se domluvili německy. Za odměnu, že jim pomohl najít ubytování, mu dali štamprli alkoholu, který vezli s sebou. „Mongolové jsou po alkoholu značně neodbytní. Takže náš dobrodinec přišel i příští den. Tentokrát i s přítelem a neustále opakoval typické na zdraví, jak jsme ho to naučili. Řekli jsme mu raději, že už nic nemáme,“ směje se Míšek. Tento člověk je pozval i na kebab. „Když se nás pak zeptal, jestli víme, co dáváme do úst, byli jsme tou otázkou lehce zaskočeni. Oznámil nám, že právě jíme koňské maso,“ popisuje zážitek s místní kuchyní Kučerová.

V Mongolsku se mimo jiné zastavili v národním parku Terelj, kde přenocovali v jurtě. „Bylo to v krásné přírodě. Všude kolem se pásli koně. Ráno mě vzbudilo takové zvláštní mlaskání. Myslel jsem si, že je to Lucka. A on to byl přitom kůň,“ směje se Míšek. V Mongolsku se přepravovali i zdejším poměrně častým způsobem cestování, tedy autostopem. „Zastavila nám patnáctiletá dívka se svým otcem. Otec mluvil rusky, dcera anglicky, takže jazyková bariéra nehrozila. Zarazilo nás, že řídí dcera. Její otec nám ale řekl, že někde se naučit řídit musí,“ podivuje se Míšek.

S Čechoslováky jsme byli přátelé, slýchali v Rusku

Do Ruska a na Transsibiřskou magistrálu se studenti přepravili vlakem. Na hranicích je však čekalo nemilé překvapení. „Přišel k nám Rus, který sbíral pasy a stránku po stránce je pročítal. S Luckou jsme neměli problém, ale Ondra byl rok předtím v USA. Rus se ho vyptával na vše. Co tam dělal, kde tam všude byl. Problém byl, že Rus nemluvil jinak než rusky, což Ondra neumí,“ popisuje Míšek, který musel společně s Kučerovou překládat, dokud Rus od jejich společníka nezjistil vše podstatné. Do vlaku následně přišli vojáci se psy, infračervenou kamerou a naprosto vše prohledali.

S armádou i nostalgickým vzpomínáním místních lidí na Sovětský svaz se tři dobrodruzi setkávali často. „Když jsme se vrátili od Bajkalu a čekali jsme na vlak, projela kolem nás souprava s tanky. Nevěděli jsme, co se děje,“ přiznává Kučerová. Tanky ale potkávali často i ve městech. Stejně jako všudypřítomné sochy Lenina. „Stesk po Sovětském svazu byl znatelný. V Jekatěrinburgu jsme požádali jednoho pána, aby nás zavedl k pomníku československých legionářů. Když slyšel, odkud pocházíme, začal hned říkat, jaké byly mezi Československem a Sovětským svazem přátelské vztahy, ale dnes se všichni k Rusku otočili zády. I my,“ vzpomíná na situaci Míšek. Setkali se také s mužem, který jim radostně prozradil, žel Československo navštívil. Jako voják v roce 1968.

Svou cestu zakončili studenti v Moskvě, kde je překvapilo oplocené Rudé náměstí. „Přijeli jsme brzy ráno vlakem. Teprve tam nám policista vysvětlil, že náměstí je přístupné až od sedmi hodin,“ popisuje Míšek. V Moskvě se cestovatelé ubytovali v hotelu a po více než týdnu se mohli vykoupat. „Předtím jsme se umývali naposledy v Bajkalu,“ dodává Kučerová.

Přesto jsou ze své cesty nadšení a s cestováním rozhodně nehodlají přestat. „Letos plánujeme navštívit Ukrajinu, Moldávii a Podněstří,“ prozrazuje Míšek. Už předtím se společně podívali do Říma, Amsterdamu nebo do Rumunska. „Nejvíce nás láká Jižní Amerika, konkrétně Bolívie a Paraguay. Na takový výlet ale musíme nejprve pořádně našetřit peníze,“ uzavírá Míšek.

Miroslav Hanus


Autor: Stisk | středa 12.4.2017 22:00 | karma článku: 12.21 | přečteno: 458x

Další články blogera

Stisk

Formula student Dragon 7 je revoluční, říkají jeho konstruktéři

Studenti Fakulty strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně vytvořili pro rok 2017 již sedmou generaci formule, tentokrát s označením Dragon 7.

24.5.2017 v 19:04 | Karma článku: 4.45 | Přečteno: 119 | Diskuse

Stisk

Živím se triatlonem a žiji si tak svůj sen, říká nejlepší český Ironman Vabroušek

Ironman je nejdelší triatlonovou disciplínou, které v České republice už řadu let kraluje jediný muž. Petru Vabrouškovi bude letos čtyřicet čtyři a v soutěžích už dvě dekády nepřestává triumfovat.

23.5.2017 v 15:45 | Karma článku: 7.69 | Přečteno: 183 | Diskuse

Stisk

Podmínky pro herní průmysl se v Česku zlepšují, říká zakladatel iniciativy GameDev Area

O českém herním průmyslu jsme hovořili s Jakubem Bedecsem, zakladatelem iniciativy GameDev Area, která se snaží dostat tuzemské vývojáře mezi světovou špičku.

21.5.2017 v 15:00 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 87 | Diskuse

Stisk

Park na Moravském náměstí přenese lidi do minulosti

Park na Moravském náměstí bude až do října připomínat svoji podobu v různých historických etapách. V parku se objeví například rekonstrukce městských hradeb, sochy císaře Josefa II., Německého domu nebo sousoší komunisté.

21.5.2017 v 13:21 | Karma článku: 7.16 | Přečteno: 221 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Aleš Gill

Podněstří - poslední sovětská republika

Kdybych si měl tipnout turisty nejméně navštěvovaný stát Evropy, asi bych zvolil Moldávii. A právě Moldávie skrývá poslední evropskou baštu sovětů, srpů a kladiv: Podněstří. Ruskem podporovanou Podněsterskou Moldavskou Republiku.

26.7.2017 v 8:03 | Karma článku: 16.53 | Přečteno: 709 | Diskuse

Martin Orálek

Jak jsem těžil zlato v Ghaně 42

Nacházíme se u ghanského právníka a naším úkolem je změnit procentuální složení podílů jednotlivých vlastníků.

25.7.2017 v 15:19 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 423 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend v Rusku (Carskoje Selo a Jantarová komnata)

Kdyby se hypoteticky našla ztracená Jantarová komnata, co se s ní bude dít dál? Bude vrácena na původní místo, když tam ji už dávno nahradila naprosto přesná kopie (zhotovená podle fotografií), tedy vlastně druhý originál?

24.7.2017 v 15:00 | Karma článku: 24.02 | Přečteno: 612 | Diskuse

Dominika Hatzelová

Portugalsko II, kafíčko a sport

Žádný spěch, hlavně klídek. Káva k snídani, obědu i večeři a dlouhé noci plné mejdanů, to je Portugalsko.

24.7.2017 v 11:07 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 354 | Diskuse

Milan Zajíc

Alpské kroupy v akci

Většinou jsem dávám optimistické fotografie z hor. Dnes to ale budou trochu jiné záběry. Nebudou na nich krásné kopce, ale pouze nížina ....... po krupobití, které tady včera proběhlo.

24.7.2017 v 9:07 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 319 | Diskuse
Počet článků 2572 Celková karma 9.47 Průměrná čtenost 1125

Stisk je studentský online deník tvořený studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Blog Stisku je po dohodě s redakcí Blog iDnes.cz koncipován jako skupinový. Stisk vznikl v roce 1997 jako jeden z prvních internetových časopisů v České republice, v rámci blogu iDnes se představuje od února 2009. Plná verze časopisu Stisk je na www.munimedia.cz/kurz/stisk/.
Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Telefon: +420 549 49 3642
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com
 

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Co právě poslouchám

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.