V reálu student, ve hře voják nebo zombie. V larpu může být kdokoli čímkoli

Je libo proměnit se v sibiřského nevolníka, indiána nebo třeba tanečnici? Jaké to je stát se na několik hodin někým úplně jiným a žít v odlišném světě? Toto a ještě mnohem víc si mohou vyzkoušet hráči speciální zážitkové hry.

Brno – Tanec v kabaretu, vaření na vařiči, spaní v pustině nebo střílení z airsoftových zbraní. I tak může vypadat náplň jednoho z mnoha larpů. Barbora Hájková se letos v srpnu proměnila na čtyři dny v kabaretní tanečnici, žijící mezi příšerami a zombie v postapokalyptickém světě. „Mým úkolem bylo především dotvářet atmosféru ve hře. Svojí postavou jsem dokreslovala celý herní svět, aby byl co nejvíce uvěřitelný,“ popisuje Barbora svoji úlohu.

Larp je specifická zážitková hra založená na hraní rolí. Každý z účastníků hry má svoji postavu, její individuální charakter, schopnosti a herní cíle. Po dobu celé hry hráč tuto postavu ztvárňuje tak, jak nejlépe umí a aby byla co nejvíce uvěřitelná pro něj i spoluhráče. Díky vzájemným rozhovorům, interakcím a herecké improvizaci společně rozvíjejí děj příběhu, ve kterém jsou i jejich postavy. Příběh má předem daný konec, záleží však čistě na jednání hráčů, jak k němu dospějí.  

V postavě kabaretové tanečnice se Barbora našla. I když byla na larpu poprvé, hra ji bavila a snažila se co nejvíce do své postavy proniknout. Bohužel si až na konci celé hry uvědomila, jaké speciální schopnosti její tanečnice má. „Na konci jsem si vzpomněla, že mám jako tanečnice schopnost okrádat ostatní a začala jsem ji využívat. Tím jsem mohla hodně zasáhnout do průběhu celé hry. V reálném prostředí bych se ale samozřejmě takhle nechovala,“ vysvětluje Barbora.  

Podle organizátora a hráče larpů Jakuba Jurečky je právě to, že se člověk může chovat jinak než v normálním životě, přitažlivé. Hráč musí být ale opatrný, aby se do své postavy nevžil až příliš. „Larp dokáže účastníka zlomit. Pokud je na postavu kladen velký emocionální nátlak, musí mít člověk povahu vše ustát, případně se od své postavy nějakým způsobem oddělit a zachovat si racionální uvažování,“ říká o nástrahách hry Jurečka.

Barbora míní, že i přes velký emocionální tlak, který je hráče kladen, se po čas hry nesetkala s nikým, kdo by nebyl přátelský. „Ten, kdo jezdí na larpy, nemůže nesnášet jiné lidi. Moji spoluhráči byli velmi milí a hodní. Věděla jsem, že i když jsou ve hře kvůli charakteru své postavy sprostí a útočí na mě, tak pokud by se mi něco stalo, okamžitě mi pomohou,“ popisuje svoji zkušenost hráčka.

To, jak se budou jednotlivé postavy chovat, vychází z předepsaného scénáře. Podle organizátorky larpů Anny Vrtálkové trvá plánování jedné hry týdny. „Zabere to opravdu hodně času, když člověk dělá larp, který má mít plný obsah a spoustu zápletek pro hráče. Pro každý příběh je potřeba vymyslet penzum postav, jejich motivace, vztahy k ostatním a také místo příběhu,“ popisuje Vrtálková plánování. Během samotné hry je důležité myslet také na bezpečnost a základní potřeby hráčů. „Mezi takové standardní věci patří to, zda je připravené jídlo a pomoc při zranění nebo zda je v pořádku ubytování,“ dodává organizátorka. 

I když byla Barbora zatím jen na jednom larpu, ráda by se vydala na další. „Účast na další hře vidím tak nejdříve v srpnu. Vzhledem k mé časové vytíženosti se to takhle dopředu těžko plánuje. Chtěla bych si ale vyzkoušet i jiné postavy a jiné prostředí,“ uzavírá Barbora.