GLOSA: Probudím se včera aneb počítačová hra jako sprosté slovo dneška

Česká republika. Kraj s pohnutou historií, který ještě za dob Habsburků platil za průmyslové centrum střední Evropy. Škodovka a jiné značky známé až za oceánem, které v každém z nás zapálí byť jen na vteřinku plamínek hrdosti.

Jeden by řekl, že časy rozmachu a zvučné jméno státečku v samém srdci kontinentu už jsou dávno pryč, opak by však mohl být pravdou – herní průmysl totiž vzrůstá a spolu s ním i povědomí o českých úspěších na poli vývojářství a profesionálního gamingu.

Že američtí vědci zjistili, že videohry škodí zdraví, ničí psychiku dítěte a kvůli násilnostem pak chodí malí kluci střílet do škol své spolužáky, je informace, která se v médiích vyrojí několikrát do týdne. Se zvyšující se intenzitou se nicméně začínají objevovat i články, které hovoří o kladných účincích her, ačkoliv diskuze pod nimi většinou tak pozitivní nebývají. A Češi obzvlášť, skeptičtí ke všemu cizímu a novému, rádi na všech dostupných internetech, které by nejradši zakázali, hlasitě vyjadřují své neochvějné domněnky a těžce získané poznatky z vysoké školy života.

Hádat se, stěžovat si a všem vnucovat vlastní názor, to zkrátka umíme. Ať už je to v komentářích pod receptem na babiččiny bramborové knedlíky nebo v otevřené politické diskuzi pod zprávou o Čapím hnízdě. Věčné téma. A nejinak je tomu u počítačových her. Odpor k nim sice s časem mírně klesá, odpůrců se ale najde vždycky dost. Přitom je Česko producentem jedněch z nejznámějších herních titulů všech dob. Posledním z nich je i hit letošní zimy Kingdom Come: Deliverance, který de facto zafinancovali sami fanoušci ještě před samotným vydáním.

O tom, že se Česká republika pomalu ale jistě probouzí ze svého setrvalého stavu útrpného odmítání ďábelských stříleček, obludných arkád či skákaček svědčí i jedno malé vítězství herní komunity na domácí mediální scéně z minulé soboty. Prima COOL zařadila do svého vysílání pravidelný pořad nabitý zprávami z prostředí elektronického sportu a herního průmyslu. Fanouškovská komunita čítající nezanedbatelné procento českých občanů sice nadšeně jásá, ale jásá sama.

Jak dlouho ještě potrvá, než nám dojde, že v herním vývojářství jsme prostě dobří a chtě nechtě je součástí naší novodobé kultury? Jak dlouho potrvá, než se herní úspěchy v gamingové kariéře začnou brát vážně? A kolik úsilí nás bude asi stát, než si mnozí obhájí své vysněné studium herního designu jen před svými rodiči? Nejspíš více než bychom si sami přáli. 

Autor: Kristýna Svobodová