Komunální volby kromě velkých slibů doprovází i úsměvné spoty, říká Miloš Gregor

Brno – O křeslo primátora se v Brně utká 10 kandidátů. Spíše než o konflikt hodnot a ideologií ale půjde o konflikt osobností. Na to, jakým stylem zúčastnění vedou kampaň, odpovídal politolog z Masarykovy univerzity, Miloš Gregor.

Dokážete říct, jaká jsou hlavní témata komunálních voleb v Brně?

Nedokážu. Myslím si, že letošní komunální volby, a možná to není symptomatické jen pro Brno ale obecně, jsou charakteristické tím, že většina těch hesel a sloganů, kterými se nás politické strany snaží zaujmout, je generická. Nemají konkrétní téma, nemají konkrétní obsah. Jde o slib nějaké lepší budoucnosti, alternativy k něčemu, toho, že dáme věci do pořádku a podobně. To lze, domnívám se, pozorovat častěji než v minulosti. Pokud už politici nějaká témata artikulují, tak je to většinou doprava, vzdělávání, počet míst ve školkách, školách, zdravotnická zařízení, sociální péče, životní prostředí. To všechno je v těchto volbách přítomno, ale pokud se podíváme na ty hlavní kampaně, tam se obávám, že témata budeme hledat horko těžko.

Co se týče společných témat, až na výjimky panuje konsenzus ohledně nedostatečné kapacity školek.

Pokud si dobře vybavuji různé debaty mezi kandidáty na primátora Brna, tak v tom se skutečně všichni shodují. Druhým dechem však dodávají, že je to pouze záležitost konkrétních městských částí. V městské části Brno – Střed je ten počet například nedostatečný a naopak, jsou jiné městské části, kde mají problém kapacitu naplnit. Problém je tedy spíše v nerovnoměrném rozdělení dětí po školkách než v kapacitě obecně.

Dalším společným bodem je vybudování Janáčkova kulturního centra a zavedení participativního rozpočtu. To už je hezký kus společné půdy. Může to znamenat, že program, ve kterém letos panuje v řadě bodů obecná shoda, nebude tím hlavním, podle čeho se budou voliči rozhodovat?

Zažil jsem několik debat lídrů politických stran kandidujících v Brně a tam je vidět, že v naprosté většině témat se politici shodují. To není těžké, neboť ta témata nejsou definována hodnotově, ale například tak, že chceme, aby se nám tu žilo líp. Pokud chcete zlepšit dopravu, tak se nenajde nikdo, kdo by řekl: „Ne, my ji zlepšit nechceme.“ Lišit se mohou dílčí aspekty toho, jak si konkrétní politické strany představují realizaci. Všichni se například shodují na tom, že je potřeba vyřešit otázku hlavního nádraží v Brně. Většina politických subjektů se shoduje i na tom, že řešení spočívá v postavení nového dopravního uzlu kousek dál od toho starého.

Domníváte se, že bude nádraží tématem i v příští volbě? Bude se ještě přehodnocovat názor na jeho konečnou polohu?

Jsem přesvědčen, že nádraží tématem bude. Ne snad, že by někdo zpochybňoval v tuto chvíli nastavený směr, ale spíše kvůli tomu, že za čtyři roky stát nebude. Jeho přesun bude obnášet napojení na městskou infrastrukturu. Řada urbanistických a developerských projektů se bude teprve řešit, a proto si myslím, že tématem komunálních voleb bude brněnské nádraží nejen následující čtyři roky.

Městem rezonuje také rostoucí cena nájmů a nemovitostí. Do určité míry se situaci odhodlali řešit plánem na výstavbu nových bytů zastupitelé Pirátů, KDU-ČSL a Zelených. Proč toto téma ostatní strany opomíjejí?

Já nejsem přesvědčen, že to ostatní politické strany neřeší. Možná to pro ně není priorita, na rozdíl od dopravy, která se dotýká všech, neboť rostoucí nájem je problémem pouze pro část Brňanů. Některé politické subjekty vidí zlepšení situace v tom, že jakmile bude schválen územní plán, budou moci vznikat nové developerské projekty a toto se tím částečně vyřeší.

Letošní spoty politických stran zanechaly pocit, že laťka bizarnosti se opět o něco zvedla. Rapující Petr Vokřál, Oliver Pospíšil promlouvající z kontejneru. Je možné si to vykládat jako důsledek nedostatku nějakých velkých, konfliktních témat a následnou potřebu na sebe upoutat pozornost?

Já bych nerad dával na jednu hromadu lokální politická sdružení, která vznikla nezávisle na celostátní politice. Nemají žádnou ideologickou profilaci, nemají finanční zázemí, ani žádné zkušenosti s kampaní. Tam je z mého pohledu pochopitelné, že si to kandidáti dělají „na koleni“ a pak dochází k řadě více či méně úsměvných momentů. Druhou rovinu představují politické strany, které mají bohaté zkušenosti s kampaněmi. Mají personální i finanční zázemí na to, aby dělali kampaň pro komunální volby a tam je pak otázka, proč některé prvky působí tak rozpačitě.

Napadá vás někdo konkrétní?

Pokud se díváme na Brno, máme dva případy. Prvním je lídr ČSSD – Oliver Pospíšil, který si sám vymyslel spot, sám si ho natočil a to video působí, řekl bych, až trapným dojmem pro všechny zúčastněné i pro diváky. Není zcela důstojné, zejména pro někoho, kdo aspiruje na to být primátorem druhého největšího města v republice. Druhým příkladem je video Petra Vokřála, které je také úsměvné, ale už můžeme vidět, že jeho produkce je vysoce profesionální, není právě „dělané na koleni“. A hlavně, několik dní poté, co mělo toto vtipné video ukázat Petra Vokřála v lidštější podobě, následovalo video seriózní, které se věnovalo politickým tématům. Tady lze vidět strategické uvažování. Nejprve přitáhneme pozornost virálním videem a pak budeme lidem prezentovat naše témata.

Značnou pozornost si získalo také rezidentní parkování, které v jeho současné podobě podporuje hnutí ANO. Jak tento krok hodnotíte?

Faktem je, že spustit takto kontroverzní projekt několik málo týdnů před volbami byl odvážný krok, netroufám si ovšem odhadovat, jestli to bude mít vliv na volební zisk hnutí ANO.

Jak se u kampaní ke komunálním volbám odráží rozdíly mezi rozpočty jednotlivých subjektů?

Komunální volby jsou jediné, které nejsou upravené zákony vztahujícími se k volebním kampaním. To znamená, že nemáme definovány limity na rozpočet kampaní a dohledový úřad, který ostatní kampaně a volby kontroluje. S tím souvisí, že nemáme čísla, kolik peněz jednotlivé strany vynakládají na kampaň. Podíváme-li se ale po republice, vidíme, že hnutí ANO silně dominuje v ulicích, což znamená, že pravděpodobně vynaložilo několikanásobně víc peněz. Srovnáme-li to s parlamentními volbami, kde rozpočty známe, odhadoval bych, že v komunálních volbách mělo ANO rozpočet vysoce nad sto milionů korun.

Jak myslíte, že členy dosavadní koalice – ANO, TOP09,KDU-ČSL,Zelených a Pirátů s Žít Brno poznamená do voleb jejich práce v zastupitelstvech?

Myslím, že je to znát již na podobě předvolební kampaně. Teď jste vyjmenoval 5 subjektů, ze kterých se po rozdělení Pirátů a Žít Brno stalo šest. Šest subjektů, které se příliš nemohou vymezovat k předchozím rokům fungování, protože byli součástí té vládní koalice. To se promítá do toho, že spousta debat je spíše umírněných, konsenzuálních. A také protože opozice je poměrně malá.

Jednou z novinek letošních voleb bude také sdružení „Maffie“, které povede Capo Di Tutti Capi – Lubor Pospíchal. Jakou šanci má podle vás takováto forma seriózní recese?

Minimální. My, jako Češi, máme rádi smysl pro humor a odlehčenou komunikaci, třeba i v politice, byť to tam ze své podstaty nepatří. Je ale potřeba, abychom viděli, že ono hnutí vnímá volby seriózně. Ve chvíli, kdy tu máme něco až takhle recesistického, my se tím možná pobavíme, ale nebudeme jako voliči reálně zvažovat, že bychom tu stranu nebo hnutí volili.

Kterou kampaň hodnotíte jako nejpovedenější?

To bude ta, která zajistí svojí straně dobrý výsledek. Poměrně viditelná je kampaň hnutí ANO, také KDU-ČSL se svým sloganem „Brno je boží“, kde se podařilo skloubit to, jak voliči vnímají KDU-ČSL, jakožto křesťanskou stranu, tak i pozitivní emoce směrem k Brnu. To hodnotím jako zdařilé. Viditelná je i kampaň ODS, tam mám ovšem pochybnosti, zda je samotné heslo „Rozumná alternativa pro Brno“ dostatečně silné, aby dokázalo mobilizovat voliče. Zajímavou kampaň má i hnutí Žít Brno se svými plakáty. Zde mám ovšem pochybnosti, jestli si to voliči spojí s politickým hnutím, protože jejich plakáty trochu působí jako plakáty na divadelní představení.

Hovořili jsme hodně o vizuální stránce kampaně. Rozhodují se ale opravdu voliči podle plakátů?

Jako voliči si to neradi připouštíme, ale ty kampaně na nás mají větší vliv, než by se nám líbilo. Ne nadarmo většinou mají dobrý volební výsledek ty strany, které nás dokáží zaplavit předvolebními billboardy, plakáty a letáky. To zkrátka není náhoda. Když uvidíme plakát nebo billboard, tak nás to možná nepřesvědčí, abychom tu stranu volili, ale rozhodně budeme mít v povědomí, že ta strana kandiduje a pravděpodobně nám v nějaké fázi rozhodování na mysl vstoupí, že bychom ji volit mohli. Jsme-li v situaci, kdy se velká část voličů rozhoduje v posledních pár dnech před volbou, nebo dokonce až ve volební místnosti, tak se může stát, že budou volit tu stranu, kterou si vybaví, aniž by nad tím nějak hlouběji přemýšleli. A vybaví si tu stranu, která měla silnější kampaň a viditelnější představitele. Jako voliči uvažujeme pouze nad stranami, s jejichž kampaní se potkáváme. V tomto ohledu billboardy určitě rozhodující mohou být.

Troufnete si odhadnout výsledek voleb?

Ne. Já jsem na odhady velice špatný a jak jsem již řekl, řada voličů se rozhoduje na poslední chvíli. V těch posledních čtyřech dnech se může stát spousta věcí a z logiky kampaní se to dá přímo čekat. Poslední týden je právě ta doba, na kterou by se měli politické strany nejvíce soustředit, chtějí-li ještě někoho přesvědčit.

Petr Hodina