Tři knihy Stephena Kinga, které se vlastního filmu nejspíš nedočkají

Král hororu napsal více než čtyřicet románů, řada z nich se však svého debutu na televizních obrazovkách či filmových plátnech nejspíše nedočká.

Ne všechny knihy mainského rodáka jsou horory. Spisovateli není cizí ani žánr fantasy, který je spojujícím prvkem následujících třech knih. Ty si fanoušci mohou zatím užít pouze v jejich papírové podobě.

Ostrov Duma Key / Duma Key (2008)

Edgar Freemantle měl skvělou kariéru, krásnou ženu, a především obě ruce. Po čelní srážce s jeřábem o vše přišel, ačkoliv jedna ruka mu zůstala. Právě tou kreslí obrazy na ostrově Duma Key, kam se po pobytu v nemocnici přestěhoval. A jsou to dobré obrazy. Jeden by skoro řekl, že jsou živé.

King na začátku čtenářům představuje zlomeného muže, který ztratil vše, co ho dělalo tím, kým celý život byl. Uvažuje o sebevraždě, ale musí s ní chvíli počkat, protože ji chce narafičit jako nehodu. A tak onu chvíli využije k přestěhování se na vzdálený, ale ne neobydlený ostrov, a začne kreslit. Docela normální příběh, jenže jak už to ve vesmíru krále hororu bývá, na ostrově je něco zvláštního. Něco zvláštního a zlého, co nutí Edgara kreslit věci a situace, které se z plátna přenesou do reality. Kniha nabízí už klasickou Kingovu tematiku dobra a zla, jež se v podobně silné míře objevuje v kultovním Osvícení nebo Řbitovu zviřátek.

Hlavní postavy lze spočítat na prstech obou ruk. Protagonistou je samozřejmě Edgar, s nímž se čtenář velmi rychle sžije už jen z toho důvodu, že je kniha napsaná v první osobě. To však neplatí pro krátké mezikapitoly, které jsou pro Kingovy knihy typické a pro Edgarův příběh zásadní. Čtenář může být ze začátku zmatený ze střídání časových linek, a proto je vhodné přečíst Ostrov na jeden zátah. Necelých šest set stran v pevné vazbě někoho možná vyděsí, to by se ale dotyčný v prvé řadě neměl vůbec pouštět do Kinga.

Ostrov se svými písečnými plážemi, kuriozními obyvateli a zlatavými západy slunce totiž skrývá prohnilé jádro. To jakoby čekalo na nadaného jednorukého malíře, pro kterého se každý tah štětcem stává nevyzpytatelným. Ostrov Duma Key je děsuplný román s uvěřitelnými hrdiny a povedeným překladem Lindy Bartoškové. Bartošková do češtiny přeložila i další spisovatelova díla, třeba Pan Mercedes, Pod kupolí nebo Doktor Spánek, které se na filmovém plátně objevily. V loňském roce se o možnosti natočení Duma Key zmínil režisér Taylord Hackford, žádné další informace však dostupné nejsou. Fanoušci tak mohou jen doufat.

Hodnocení: 8/10

Kouzelná skříňka pro Gwendy / Gwendy's Button Box (2018)

Gwendy je dvanáctiletá holčička se zvláštním jménem a obyčejnou nadváhou. Žije v městečku Castle Rock, kde každé ráno vybíhá Sebevražedné schody, aby se té zatracené nadváhy zbavila. Právě tam ji osloví muž s černým kloboukem a dá Gwendy maličkou skříňku. Skříňku zvláštní stejně jako její jméno.

Kouzelná skříňka pro Gwendy je poměrně nedávným výsledkem spolupráce Stephena Kinga a Richarda Chizmara, amerického autora fantasy povídek a novel. Na této útlé knížečce zaujmou čtenáře dvě věci. První z nich je neuvěřitelně podařená obálka, kterou pro české vydání upravil Robin Brichta. Druhým výrazným rysem knihy, také grafickým, je vnitřní úprava textu a doprovodné obrázky. Ano, obrázky. King s Chizmarem totiž napsali pohádku a ta se bez ilustrací obejít nemůže. Pravda, je to veskrze pohádka pro dospělé, děti by si mohly po přečtení odnést kromě ponaučení – nemluvit s cizími lidmi a rozhodně si od nich nic nebrat – také mírné trauma.

Filmové zpracování by u Gwendy mohlo působit rozpačitě a uspěchaně, což by rozbilo kouzlo, které spisovatelé vytvořili. Příběh se odehrává ve slavném městečku Castle Rock, častým a smyšleným dějištěm mnoha Kingových povídek. S hlavní postavou Gwendy se čtenáři setkávají v jejích dvanácti letech a loučí se s ní zhruba o dekádu později. Celých deset let ji doprovází kouzelná skříňka s dvěma páčkami a osmi tlačítky. Páčky vydávají čokoládky, po kterých člověk nemá hlad, a stříbro, které jde velmi dobře prodat. Z tlačítek je obzvlášť lákavé červené. Dokáže totiž splnit jakékoliv přání. A co dělá černé tlačítko? Dává Gwendy do rukou moc nad celým světem. Ale Gwendy je přece hodná dívka a takový dar by nikdy nezneužila. Jenže kolem hodných lidí se často potloukají ti zlí a člověk někdy prostě nemá na vybranou. Zhruba stopadesátistránková novela jde přelouskat za jedno odpoledne, ale jak už to u pohádek bývá, v mysli zůstane na mnohem delší dobu. Nutí totiž čtenáře přemýšlet.

Hodnocení: 9/10

Rose Madder / Rose Madder (2011)

Rosie a Norman jsou spolu už čtrnáct let. Během nich Rosie její manžel jednou znásilnil, jednou ji způsobil potrat a nesčetněkrát ji zbil. Norman je policista a Rosie je přesvědčená, že ji jednoho dne zabije. Potom, co ji připravil o děťátko, je jí to však jedno. Dokud neuvidí malou kapku krve na bělostném prostěradle. Něco v ní přepne a v tu chvíli začíná jednatřicetiletá Rosie znovu žít.

Rose Madder je román, který se od ostatních Kingových děl něčím odlišuje. Co přesně to je, objasňuje autor sám ve své další knize O psaní: Memoáry o řemesle. V ní přiznává, že je Rose Madder vyumělkovaný, příliš škrobený a nijak zvlášť podnětný román. Fanouškům se na této knize nelíbí především míchání žánrů, kdy se do thrilleru přidává nečekané fantasy. Právě tento prvek působí na někoho rušivě a nadbytečně. Na druhou stranu román, který ukazuje, jak se může roky týraná oběť vzepřít svému tyranovi a začít úplně nový život, je v knižním i televizním světě dobře známý.

Příběh psaný z dvou perspektiv, Rosiiny a Normanovy, je směsí napětí, strachu a zloby. Postava Rosie je velmi autentická a nejedna oběť domácího násilí se s ní může ztotožnit. Norman jakožto sadistický a zkorumpovaný policista působí na stránkách knihy v některých chvílích příliš uměle, v jiných naopak velmi skutečně. Bylo by velmi zajímavé vidět Rosiin příběh na obrazovkách, zvlášť pokud by se scenáristé popasovali s fantasy linkou a její protagonistkou. Rose Madder, ženou, jejíž jméno nese i román samotný. Bez ní jde jen o další z thrillerů se vzorcem kočka a myš neboli násilník hledající svou oběť.

Hodnocení: 5/10