Aspergerův syndrom je neviditelný, i přesto existuje

Lidé s poruchou autistického spektra mohou být vnímáni jako divně se pohybující a nekomunikativní. Ne vždy to musí být pravda. Ľuba Heinzlová je toho příkladem.

Při rozhovoru naproti mně usedá obyčejná mladá žena. Taková, jakých na ulici denně potkáte spousty. A přece je Ľuba Heinzlová jednou z osob, postiženou Aspergerovým syndromem – jednou z poruch autistického spektra.

Jak jste přišla na to, že máte Aspergerův syndrom?

V pubertě jsem si začala uvědomovat, že je na mně něco jiné. Ostatní navazovali vztahy a intuitivně věděli, co mají říkat a dělat. Pro mě to bylo nepochopitelné. Vymýšlela jsem různé teorie, proč to nedokážu. Tehdy jsem vůbec nevěděla, že existuje něco jako Aspergerův syndrom. Autismus, to pro mě byly děti, které nemluví a jsou mentálně retardované.

Jak jste se dozvěděla, že existuje něco jako Aspergerův syndrom?

Poprvé jsem si o tom přečetla na webu, když mi bylo asi 19, a uvědomila jsem si, že mám hodně podobných příznaků. Tehdy jsem si s tou informací vůbec nedokázala poradit. O tři roky později jsem začala chodit k psycholožce a ta mi řekla, že mám poruchu osobnosti. Přešla jsem k jinému psychologovi a ten mi diagnózu Aspergerův syndrom potvrdil. Začala jsem se o to zajímat a tehdy jsem si uvědomila, že to je přesně ono – ten typ myšlení a uvažování, všechny ty problémy, které nikdy neměly odpověď.

Může člověk poznat, že máte Aspergerův syndrom?

Ve společnosti se o tom málo ví, takže je těžké poznat něco, o čem nevíte, že existuje. Ale poznat se to dá. Třeba na očním kontaktu. Když máte poruchu autistického spektra, neznamená pro vás oční kontakt způsob komunikace. Potom to vypadá, že člověk s poruchou autistického spektra na druhého civí. Ale není to u všech stejné. Když je někdo slepý, poznáte to na něm na první pohled. Ale když jde kolem vás aspík (pozn. red. člověk mající Aspergerův syndrom), nepoznáte to. Je to taková neviditelná porucha, to ale neznamená, že neexistuje.

To ale u vás neplatí. Jak to děláte?

Já se snažím všechna pravidla komunikace, jako pohledy do očí, udržování odstupu a tak, naučit a při komunikaci s druhými si je neustále připomínám. Učím se to už dlouho a možná proto to vypadá přirozeně. Pro mě je to stále náročné. Není to tak samozřejmé a jednoduché, jak to vypadá. Když v komunikaci se mnou druhý člověk zvedne obočí, musím si připomenout, jaké různé významy to může nést a ten správný odhadnout.

Přece jsou vidět maličkosti, které si člověk uvědomí, až když o tom začne přemýšlet. Ľuba sedí stále stejně, nevrtí se na židli. Kouká do monitoru notebooku a na mě se podívá jen občas. Když mi vysvětluje, jak se projevuje Aspergerův syndrom, mluví skoro, jako by to právě četla z knihy.

Když musíte přemýšlet, jak si vyložit určité situace a jak reagovat, není těžké udržet krok tam, kde se baví větší skupina lidí?

Pro mě je těžké být ve skupině lidí. Řekněme, že dva lidi ještě zvládnu, ale když je ta skupina větší, tak mám problém. Nevím, co mám říkat a na co reagovat. Je tam příliš podnětů. Někdy se to podaří, ale sama tyhle situace nevyhledávám.

Vystudovala jste Fakultu masmediální komunikace. Člověk ve škole přece musí mluvit se spoustou lidí a ne vždycky je to komunikace jen s jedním, nebo maximálně dvěma osobami. Jak jste zvládla takové prostředí?

V tom je velký rozdíl. Učitel klade otázky a studenti na ně odpovídají. Znám text. Vím, o čem se budeme bavit. Celá situace je v podstatě předem daná. Jenže třeba na skleničce s kamarády je situace úplně jiná. Člověk dopředu neví, co má dělat. To musí vycítit ze situace. To pro mě ale není jednoduché. Nevím, co mám říkat. Není to jako na hodině sociologie.

Čemu se právě věnujete?

Někdy píšu články do časopisu .týždeň. Taky pomáhám autistickému centru Andreas v Bratislavě.

Když si představíte pracovní den – poloviční nebo celý úvazek – myslíte, že byste dokázala pravidelně chodit do práce?

Umím si to představit, ale ta práce by musela spočívat třeba jen v psaní, nebo překládání. Musela by to být práce, která nevyžaduje kontakt s lidmi. To by mě vyčerpalo a ani to neumím. Mě baví psát a lidem se to líbí. Proč bych se měla trápit s tím, co mi nejde, když můžu dělat něco, co umím?

A ostatní lidé s Aspergerovým syndromem?

Já si myslím, že většina lidí s Aspergerovým syndromem je schopna pracovat. Jen je důležité, aby oni i  zaměstnavatel věděli, že syndrom mají, a co to obnáší. Jenže problém je, že tato oblast ještě není úplně prozkoumaná a není v povědomí lidí.

Takže na trhu práce se na toto postižení vůbec nebere ohled?

Ne. Je to nová věc, o které se zatím moc nemluví. Ale začíná se ve školách, tam můžete dostat asistentku a určitý osobní přístup. Ale když vyjdete školu, jste ve světě, kde se ohledy neberou. Jedním z prvních pokusů v tomhle směru je několik projektů Asociace pomáhající lidem s autismem (pozn. red. dále jen Apla), které se snaží lidi postižené některou z poruch autistického spektra zapojit do trhu práce. Ale hlavně je potřeba o tom mluvit, jinak se to nezmění. Sama se o to pokouším.

Spolupracujete s nějakou organizací?

Ano. Mám kontakty s jihomoravskou Aplou a ještě chodím do organizace Andreas v Bratislavě. Taky bych chtěla dělat besedy o Aspergerově syndromu po školách. Už jsem v jedné byla a zájem mládeže byl velký.

Na co se vás studenti nejčastěji ptali?

Na různé věci. Jak jsem se s tím sžila, kdy jsem začala vnímat, že jsem jiná než ostatní… Já bych klidně dělala tyhle besedy dál i v jiném prostředí. (smích)

Působíte na mě sebejistě a vyrovnaně. Bylo pro vás těžké se s diagnózou Aspergerův syndrom vyrovnat?

Ano. Jedno období bylo hodně těžké, když jsem si uvědomila, že Aspergerův syndrom nejde vyléčit. Nejdřív jsem byla ráda za diagnózu, nebyla jsem jen rozmazlená a nevychovaná. Ale je těžké srovnat se s tím, že nikdy nebudu jako ostatní a že vždy budu žít ve světě, který funguje na základě pro mě nepřirozených principů.

Aspergerův syndrom je jednou z poruch autistického spektra. Tato vrozená porucha se projevuje narušením v oblasti sociální interakce a komunikace. Lidé s Aspergerovým syndromem špatně odhadují reakce na různé situace a také obtížně chápou vztahy mezi lidmi. Mají vyhraněný zájem o určitou oblast (auta, Star Wars, politika). Výška IQ při tom bývá průměrná až nadprůměrná.

Autorka: Martina Tomková

Tento článek a mnoho dalších najdete na webu www.munimedia.cz