Všechny naše prezidentky

Je to v našich rukou. Přímá volba hlavy státu nám dává příležitost proměnit ustrnulý prezidentský úřad. Co takhle učinit změnu radikální a zvolit první českou prezidentku?

Domnívám se, že nejdůležitější úlohou českého prezidenta je reprezentovat svoji zemi navenek a být autoritou uvnitř. O prvním by Václav Klaus mohl napsat učebnici – díky němu o Česku ví i ti, kteří možná raději ani vědět nechtěli. Třeba obyvatelé ostrovů, jejichž existenci ohrožuje stoupající hladina oceánu. Tím druhým, tedy autoritou, pro drtivou většinu z nás není. Jsme zvyklí dělat si z reprezentantů moci legraci. Socialismus nám odkázal představu, že hlavním kritériem výběru prezidenta je počet absolvovaných sjezdů strany, loajalita, dobrý kádrový posudek a požehnání z Moskvy. Tento předsudek dokázal stranou odsunout Václav Havel, jeho nástupci se ovšem povedlo prestiž úřadu vrátit na předlistopadové poměry. Možná právě proto by nám volba ženy pomohla zbavit se tohoto letitého syndromu.

Pokud do internetového vyhledávače napíšete slovo „prezidentka“ a budete se chtít potěšit obrázky, zobrazí se vám vedle sebe fotografie několika charismatických dam. Ženu v čele země má například Indie, Argentina, Libérie nebo Kosovo. Tedy kulturně a nábožensky rozdílné státy. Zdá se, že pokud je kandidátka dostatečně silnou osobností, má šanci i v relativně konzervativních společnostech. Máme takové osobnosti i my? Mezi potencionálními uchazečkami o hradčanské křeslo je nejčastěji zmiňována předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková a předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová. Bobošíková o sobě tvrdí, že je odhodlanou vlastenkou, netají se euroskepticismem a touhou stát se naší železnou lady. Přitahuje radikálnější část voličů. Oproti ní je bývalá knihkupkyně Němcová klasickou umírněnou konzervativní političkou. Patří mezi nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější členy parlamentu. A autoritu si prozatím obě dokázaly získat.

Neopomeňme však další, méně známé iniciativy, jako například uskupení Česká prezidentka či Prezidentka.cz. Tato hnutí také chtějí navrhnout do voleb své kandidátky. Jde o skupiny aktivistek, jejichž cílem je zvýšit podíl žen ve vrcholných funkcích. Při zdůvodňování nutnosti volby žen se nevyhnou stereotypům. Některým z nich ale musíme dát zapravdu. Obecně jsou ženy noblesnější, důvěryhodnější a snad i méně náchylné ke korupci. Nevyvratitelným argumentem aktivistek je i fakt, že ženy řeší problémy jinak než muži. Nečekané. Volbou prezidentky sice ztratíme první dámu, ale naopak získáme prvního muže. To může být zajímavé i zábavné. A ukážeme Evropě, jak pokrokoví jsme. V neposlední řadě bychom mohli navázat na prvorepublikovou tradici a k tatíčku Masarykovi přidat i matičku.

Není na místě naivně tvrdit, že jakákoliv žena uvede Hradčany do nového lesku. Ani že tím prezidentský úřad získá větší respekt. Existuje-li však plnohodnotná alternativa, přemýšlejme, zda není na čase ji zvolit. Třeba naši společnost posune dopředu. Třeba ne. Ale dokud to nezkusíme, tak to nezjistíme.

Petr Gal

Co si myslí studenti o přímé volbě prezidenta? Přečtěte si anketu:

http://www.munimedia.cz/prispevek/anketa-co-ocekavate-od-prime-volby-prezidenta-2489/