Je osm hodin večer. Chlap, hlava rodiny a pán tvorstva, rovnoměrně rozložený po celém gauči, se chopí ovladače a začne surfovat napříč kanály. V deseti minutách zhlédne golfový odpal, nějakou zajímavost ze světa hmyzu, plazů nebo podobně odporných živočichů a vyslechne pár tónů operní árie. V pracovních dnech se zcela záměrně vyhýbá komerčním stanicím, na nichž tuší šesti stý padesátý třetí díl napínavého seriálu.
Žena nepotřebuje číst program ani přepínat kanály, aby věděla, na co se bude dívat. Pokud je pondělí nebo středa, bude sledovat seriál o doktorech. Jestli však je úterý nebo čtvrtek, čeká ji seriál o úplně jiných doktorech na úplně jiném programu s úplně stejnými herci. A kdyby snad byla neděle, pak tu máme seriál, kdo by to byl řekl, o doktorech.
Od okamžiku, co se manžel chopil ovladače, podupuje žena nervózně nohou a tváří se otráveně na golf i na operu. Čeká na příležitost, kdy bude moct muži ovladač zabavit. Když jí ho nedá okamžitě a dobrovolně a nezaberou ani výčitky typu „vždyť víš, že tohle sledujeme“ a „posledně to skončilo tak napínavě a teď nestihneme začátek“, musí počkat pět minut, než manžel usne u strhujícího dokumentu „Jak si mravenci staví mraveniště“. V osm dvacet muž zaručeně spí, což dokládá hlasitým chrápáním. Žena přepíná televizi právě v okamžiku, kdy v půl minutě zrekapitulovali obsah celého minulého dílu.
V každém správném doktorském seriálu musí být nějaký ten doktor „Cvach“ - nešikovný, zákeřný a ambiciózní. Zdroj všeho zla a hlouposti. Další nepostradatelnou kategorií je doktor schopný, poctivý a spravedlivý, nejlépe chirurg v nejlepších letech. Ze začátku je pochopitelně nezadaný, aby se následně každá ženská postava, která se kolem něj mihne, mohla nechat unést jeho odzbrojujícím charismatem. A aby takový seriál naprosto neznechutil milovníky Chicago Hope nebo Nemocnice na kraji města (té původní, ne po dvaceti či třiceti letech), musí být přinejmenším v každém druhém díle operace. Sestry otírají studený pot z čel doktorů a ti se skalpely vrtají v temné díře pacientových útrob. Při tom si povídají o svých „problémech“ nebo jen tak žertovně konverzují, protože několikahodinová operace nádoru na plíci očividně nevyžaduje mnoho pozornosti a soustředění. Nejlepší část však přichází po skončení zákroku, kdy doktoři ve zcela propocených úborech vyjdou z operačního sálu, myjí si ruce a navzájem si gratulují, protože to byl „úplnej koncert“.
Vypjaté seriálové momenty, kdy pohledný doktor po padesáti dílech laškování a vilných pohledů konečně vyzná lásku doktorce, ruší jen rytmické mužské chrápání. Pokud dosáhne hlasitosti motorové pily a mlaskání ani ucpání nosu nezabere, nezbývá než manžela vzbudit. Ten je zpočátku trochu zmatený a podrážděný, protože mu žena přepnula dokument o mravencích, který přeci sledoval a který zcela bez jeho vědomí skončil před půl hodinou. Dnes si žena prosadila svou, ale „zítra se bude sledovat fotbal,“ vyhrožuje manžel. Ale počkat, zítra vlastně dávají ten seriál o jiných doktorech, který sledujeme a který posledně skončil tak napínavě.
Lucie Barnetová
