Všichni svorně zatleskejme Danielu Landovi (nebo dostaneme pěstí)

Guru českých neonacistů (chtěl jsem napsat vlastenců) Daniel Landa ztropil hysterickou scénu na předávání hudebních cen Český slavík. Na tom by nebylo nic zvláštního. Mnohem děsivější byla reakce publika.    

Českého slavíka, každoroční přehlídku normalizačních kreatur, kolotočářského nevkusu a hudební zastydlosti, letos ozvláštnily dvě věci. Tou první byl neočekávaný příklon českého publika ke Krylovi pro konformní revolucionáře Tomáši Klusovi, zatímco Karel Gott se musel výjimečně spokojit s druhým místem. Druhou, mnohem závažnější, událostí byl buřičský projev neonacistického lidového mesiáše Daniela Landy, který v nejsledovanějším pořadu večera vyhrožoval násilím skupině obyvatelstva označované jako „zlojedi“.

Ano, Daniel Landa je laciný provokatér, vidlák a schopný podnikatel, na jehož písničky již dvacet let skáčou spravedlivě rozhořčení lidé, z nichž většinu svrbí pravačka natolik, že jí musí máchat ve vzduchu pod úhlem pětačtyřiceti stupňů. Nyní si Landa nejspíše říznul kokain s chlórem, zabil svou dosavadní identitu, přejmenoval se na Žito 44 (přičemž 44 rozhodně není polovina z 88, tedy symbolu pro Heil Hitler), chodí v mikině s germánskými runami, číslicemi, které jen shodou okolností vypadají jako SS a s hvězdicí jen čistě náhodou připomínající znak 6. horské divize SS. To všechno by se dalo smést ze stolu, je to zkrátka styl dnešních nácků, politických disidentů 21. století.

Co bylo mnohem děsivější, byl smích a potlesk během projevu z řad obecenstva. Ačkoliv jsem ten poslední, kdo by si pomyslel, že v sále seděl intelektuální výkvět českého národa, stále tam byla spousta lidí, na něž nedá prostý český člověk dopustit. Netuším, kdo mu tleskal, zda to byl Karel Gott, Lucie Bílá, Lucka (Marmeláda) Vondráčková, Michal David nebo někdo jiný. Netuším, zda tleskali z prostého zvyku, že každé vystoupení na pódiu se odmění bouřlivým potleskem, protože my sami máme potlesk rádi, či ze slušnosti, aby nenastalo v televizi trapné ticho, jaké známe z předávání Českých lvů nebo z Atleta roku. Šou musí jet dál, ani chvilka na zmar.

Abych to shrnul, Daniel Landa vulgárně vyhrožoval ostatním, zmateně blábolil o třech biblických králích a rozvíjel paranoidní úvahy o mužích v kabátech, kteří si pro něj přijdou. Vše zakončil svým přihlášením se k projektu miliardáře Karla Janečky, jenž chce pod záštitou morální obrody destabilizovat českou demokracii změnou volebního systému. Tento člověk byl odměněn potleskem publika z řad známých a mnohými obdivovaných umělců. Nezáleží na tom, zda šlo o aplaus souhlasný nebo nucený. Vnímavějším divákům se musely vybavit obrázky z minulosti vzdálené 35 let, kdy tehdejší umělecký výkvět plácal dlaněmi na znamení souhlasu s prohlášením Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru, známého také jako Anticharta.

Některé věci se zkrátka nemění a o českému šoubyznysu to platí dvojnásob. Dnešními ztroskotanci a samozvanci jsou zlojedi. A protože stát se zlojedem je velice snadné, vůbec bych se nedivil, kdybyste se jím jednou stali i vy sami. 

P.S.: Povinná noticka pro Landovy fanoušky: Nezávidím mu. Nemám co.

Daniel Zeman

Více podobných článků najdete na webových stránkách magazínu Stisk.