Jak jsem ztratila plíce aneb co bych neudělala pro dobrý článek
Markéta Černá zkusila Běh Lužánkami na vlastní kůži.Jiří Just
Hlavně dýchat. Nádech, výdech, nádech, výdech. Pěkně pravidelně. Nevnímat bolest v levém lýtku, které snad úplně zkamenělo, ani v pravém boku, kde asi někdo rozsypal špendlíky. Vždyť zbývají už jenom dva kilometry, to přece nic není. Lidé u trati fandí nebo jen tak s úsměvem pozorují skoro sto padesát žen, které při teplotě okolo nuly obíhají ve čtyřech kolech Lužánky. Dnes jsem jednou z nich. Hlavně dýchat.
Týden před závodem nastal nejvyšší čas cvičně si zaběhnout trasu dlouhou šest a půl kilometru. Po hodině mučení na kopcích Vysočiny mi nohy následujících pár dní soustavně vypovídaly službu a ještě jsem se nachladila. Z původního předsevzetí zaběhnout slušný závod a čas se rázem stal cíl jiný: přežít.
Vzduchem poletuje sníh a občas vykoukne sluníčko. Lužánecký park se hemží lidmi, většina z nich je ve sportovním a buď pomalu vyklusává, nebo se protahuje. Také se přidávám, ať nemají svaly takový šok. Ještě vyzvednout cedulku se startovním číslem, identifikační čip a hurá na start. Upovídaný moderátor pořád něco vykládá do mikrofonu, ale mozek jeho slova moc nevnímá. Ještě utáhnout tkaničky! Sehnu se a vtom vzduchem proletí výstřel. Zlomek vteřiny trvá, než si hlava uvědomí, co to znamená, ale pak už dává nohám neomylný povel: běžte!
Tak běžím. Podél tratě stojí spousta lidí a povzbuzují. „Do toho, holky! Běžíme!“ volá stará paní na vozíku. Podpora a usmívající se tváře potěší a posilují vůli. Jedna závodnice se už potřetí zastavuje kvůli rozvázané tkaničce. Ta má ale pech! O pár metrů dál se rozváže i moje bota. Hlavně neztratit čip, bez něj to můžu rovnou zabalit. Malé plastové kolečko naštěstí na tkaničce ještě drží. Pevně zavázat a pokračovat. I když se mezitím všechny ostatní běžkyně dostaly přede mě.
V druhém kole se ozývá obávané píchání v boku. Kruci, když se to rozbolí moc, nedá se skoro pohnout, natož běžet. Takže pořádně do břicha nádech a výdech. A znovu, pěkně zhluboka. Takhle to asi vypadá před porodem. Bolest ustupuje. Zato se hlásí o slovo přechozené nachlazení. Kapesník musí být pořád v pohotovosti. Vedle trati jde spolužák z angličtiny. Intuitivně na něj chci zavolat a pozdravit ho, ale nejde to. Ruce ani hlas už neposlouchají, celé tělo se nastavilo do běžeckého režimu. Připadám si jako v bublině. Nic okolo neexistuje.
Startovní pole už se dávno roztrhalo na menší skupinky, vepředu se do nekonečna vine různobarevný poskakující štrúdl závodnic. Mám pocit, že jsem vzadu úplně sama. Omyl! Na začátku třetího kola mě podstatně svižnější rychlostí předbíhá několik žen. Ty, které už čeká poslední kolo. Při pomyšlení, že já jsem teprve v polovině, se zase vrátila bolest, tentokrát v levé plíci. Nádech, výdech. Na nic nemyslet, jen dýchat a běžet.
Jde do tuhého. Přes pět kilometrů v nohách je znát, tělo zpomaluje. Přece to nevzdám před posledním kolem! Něco z mého zoufalství se asi projevilo navenek, protože najednou přímo na mě volá nějaký pán v ošuntělém svetru. „Vydržet! Vydržet!“ povzbuzuje a směje se. Nedá se jinak než úsměv opětovat a s novou silou se pustit do boje. Zase začíná píchání v boku, tentokrát mnohem silněji. Nádech, výdech, nádech, výdech. Už dlouho běží pár metrů přede mnou dívka v růžové bundě. Ta barva je úplně hypnotizující. Nesmí mi utéct, tuhle holku předběhnu. Nová motivace mi nalila do nohou poslední zbytky sil. S každým dalším metrem se růžová o kousíček přibližuje. Už je skoro na dosah. Ještě přidat. Za dobrý pocit. Za sebe. Za žurnalisty z Masarykovy univerzity! Nohy zrychlují, letím jako vítr. Růžová bunda je daleko za mnou.
A je to tady, finálová rovinka a vytoužené zapípnutí v cíli. Na tabuli svítí čas šestatřicet minut a pětaosmdesáté místo. Paráda, mise splněna. A se ctí. Nohy jakoby nechápaly, že už můžou zastavit. Stát na místě je najednou hrozně divný pocit. Všechno bolí, v plicích pálí, je mi divně, skoro na zvracení. Hlavně si už sednout, utéct z propoceného oblečení. Belhám se do auta a hlavou mi letí kacířská myšlenka: na příští rok musím víc trénovat!
Autor: Markéta Černá
Stisk Studentský deník
Recenze: Divoká říše slibuje více, než zvládne splnit
Novinka nakladatelství CooBoo - Divoká říše autorky Stacey Marie Brown: Kniha se odehrává v dystopické Budapešti a nakladatelství se ji nebojí srovnat i s velikány žánru adult fantasy, ke kterým má však daleko.
Stisk Studentský deník
Tvorba komunity je pro nás klíčová, říká vedoucí Radia R Barbora Dohnalová
Největší studentské rádio na území Česka a Slovenska má nově zvolené vedení. Místo station manažerky získala studentka Barbora Dohnalová. V rozhovoru mluvíme o autenticitě, fungování, ale i osobním vztahu Dohnalové k Radiu R.
Stisk Studentský deník
Zápasník Chotěnovský: Trend MMA je teprve na začátku
V jednadvaceti letech se rozhodl pro sport, který u nás v té době nikdo neznal. Denně dojížděl sedmdesát kilometrů na tréninky z Dolní Dobrouče do Hradce Králové. Řeč je o MMA zápasníkovi Lukáši Chotěnovském.
Stisk Studentský deník
Komentář: Reklama na Formuli 1 v americkém Austinu
Max Verstappen znovu kraloval. Tentokrát na okruhu COTA (Circuit of the Americas) ve Spojených státech Amerických. Předcházelo tomu ale drama plné nehod, předjíždění a chyb. Byla to Formule 1, tak, jak ji známe.
Stisk Studentský deník
Recenze: Hlavní hrdina přepere tygra. To je bollywoodský trhák RRR
Bollywoodský film RRR, který se odehrává v koloniální Indii, nenechá diváka ani na chvíli usnout. Emoce, zpěv, boje. Film plný adrenalinu a nebezpečí.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Kontrast v odvodech v Kyjevě a venku je neskutečný, říkají reportéři iDNES.cz
Podcast Únava vojáků i civilistů na Ukrajině je vysoká, ale stejně tak i morálka. Redaktor Michal Voska a...
Žena nedbala varování své banky, falešným makléřům poslala přes milion
Podvodníkům naletěla dvaašedesátiletá žena z Jičínska, která nedbala ani upozornění ze své banky,...
VIDEO: Strážníci v ulicích naháněli bagr, opilý řidič si jel pro cigarety
Městská policie z Krupky na Teplicku zveřejnila video z netradičního zásahu svých strážníků. Ti...
Medaile z policistova hrobu nosil zloděj jako ozdobu klíčenky. Odhalila ho DNA
Policie dopadla zloděje, který v říjnu roku 2022 v Ostravě-Vítkovicích ukradl dvě medaile z hrobu...
Prodej bytu 1+1, Lobezská ul. Plzeň
Lobezská, Plzeň - Východní Předměstí
2 399 000 Kč
- Počet článků 2823
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1121x
Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk online: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Katedra žurnalistiky FSS MU Brno
- Magazín M, časopis Masarykovy univerzity
- Stisk, studentský zpravodajský online deník na Facebooku
- Stisk online, studentský zpravodajský online deník (plná verze)
- Atrium, časopis Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity
- Muni TV, studentská televize Masarykovy univerzity
- Humans of FSS
- Stisk, studentský zpravodajský online deník na Twitteru
- Stisk, studentský zpravodajský online deník na Instagramu
- Stisk, studentský zpravodajský online deník na YouTube