Ty, kdo dnes většinou svatbu zařizují, jsou oddané kamarádky, které netuší, co vše je při přípravě vašeho velkého dne čeká. Pokud nechcete, aby se z nich po vašem „ano“ staly psychicky zhroucené exkamarádky, kupte prasátko a spořte na svatebního koordinátora. Vyplatí se to!
Příspěvek měl celému světu sdělit, že se moje nejlepší kamarádka bude vdávat. Ještě tak sto padesátkrát jsem zkontrolovala, jestli jméno a fotka opravdu patří k sobě, poté jsem pro jistotu prolistovala i kalendář. Do Aprílu daleko a o mezinárodním dnu falešných svateb se v něm taky nic nepsalo. Ještě chvíli jsem rozhazovala své špionské sítě, ale nic nekalého jsem neodhalila. Přistoupila jsem tedy k ohodnocení životního rozhodnutí své kamarádky tlačítkem „Like“, a jelikož jsem nechtěla rušit pařížskou romantiku českou realitou, šla jsem si po své práci.U mě to všechno začalo před pár měsíci. Při projíždění novinek na sociální síti mi dech vyrazila jedna fotka. Na pozadí stojící Eiffelovku a panorama Paříže přebíjela levá dívčí ruka, které se na prsteníčku vyjímal zlatý prsten s velkým kamínkem. Jsem už poměrně zvyklá, že tímto způsobem dnes oznamují moji známí významné životní kroky, takže jsem jen zběžně očima kontrolovala kolonku se jménem. A tehdy jsem zalapala po dechu.
Musím se naivně přiznat, že jsem si pod pojmem „svatba mé nejlepší kamarádky“ donedávna představovala, že mi jednoho červnového dne oblečou vybrané šaty, posadí mě do auta, dovezou do kostela, odvezou na hostinu a potom ještě dopraví domů. Události posledních týdnů mě ovšem uvrhly do reality svateb jednadvacátého století.
Naše několikahodinové chatové konverzace, při kterých jsme probíraly vše od situace na Ukrajině po nové rtěnky od Maybeline, se najednou omezují na nekonečné množství odkazů na fotky svatebních šatů, které mi kamarádka neúnavně zasílá a na kterých musím pořád dokola hodnotit ty nejmenší detaily. Myslím, že kdybych přehlídla, že steh použitý na spodním lemu sukně jí na váze opticky přidá tři čtvrtě gramu, je s naším přátelstvím konec. A tak pečlivě hlídám nejen stehy, ale i tvar korálků, kterými je vyšívaný korzet, nebo délku rukaviček, aby totiž nezkracovaly ruce. A to podotýkám, že se zatím jedná o virtuální zkušební kabinku! Představa, že přijde den, kdy vyrazíme doopravdy zkoušet šaty (podle dosavadního průběhu počítám, že minimálně do všech středoevropských salónů) mi způsobuje velmi nepravidelný srdeční tep.
Ale dobře, s výběrem šatů se nějak poperu, musím se přece trochu aktivně podílet. Jenže, jak se říká, podej prst, vezmou celou ruku. Náhle jsem se ocitla v čele výboru pro výběr květinové výzdoby, jídelního menu, byla ze mě hlavní ochutnávačka a designérka svatebního dortu a taky jsem se významně podílela na výsledném vzhledu svatební tabule, zvlášť co se prostření týká. A kamarádka mi už taky několikrát naznačovala, že jako cíl svatební cesty si vysnila Krétu, takže brzy asi obsadím pozici vedoucí cestovní agentury.
Nemyslete si ovšem, že své role plním znamenitě a spolehlivě. Nedávno se mi povedlo najít na internetu fotku, na které měla modelka vlasy sčesané do krásného copu a mezi jednotlivými pramínky měla zapleteny krásné bílé kytičky a perličky. Okamžitě jsem přeposílala kamarádce s odůvodněním, že tohle rozhodně musí mít! Jenže ouha... Kytičky na fotce jsou sněhobílé, ale ona chce přece svatební šaty bílokrémové! Marně jsem se snažila svůj omyl svést na podsvícení displeje či na jiné technologické selhání. Rázem jsem byla pro její svatbu zkázonosnější než deset ran egyptských, protože bych bez mrknutí oka dopustila tohle barevné faux pas.
Čím dál více proto ze srdce přeji všem snoubencům lásku až za hrob. Je totiž krásné najít někoho, s kým chcete zůstat po zbytek života. A vaše družičky tak aspoň budou mít zbytek života na rekonvalescenci po této vaší životní události. Takže buďte uznalí a žijte spolu šťastně až do smrti!
Zuzana Richtrová
Více si můžete přečíst na www.munimedia.cz.