Kvůli závislosti na počítačových hrách mě málem vyhodili ze školy, tvrdí programátor

Počítačových her je dnes tolik, že nadšenci mají mnoho možností, u kterých se mohou zabavit. Podobně jako u alkoholu nebo u drog není těžké propadnout kouzlu her, které poskytují únik z reality. Většina lidí se závislými jen tak nestane, ale existují rizikovější skupiny.

Brno – Hraní počítačových her bavilo Tomáše Beránka už od té doby, co dostal v deseti letech počítač. „První hru, kterou jsem hrál, byl hokejový simulátor NHL, ale na té jsem se závislý nestal. To se stalo až o několik let později,“ začíná otevírat příběh Beránek. Počítačové hry jej začaly postupně bavit víc a trávil u nich stále více času, kvůli čemuž postupně nabíral na váze. „Spolužáci si ze mě dělali legraci, že jsem tlustý,“ nerad vzpomíná Beránek.

Nejvíce ohroženou skupinou jsou děti a dospívající, kteří mají problémy v osobním životě a do virtuálního světa prchají před krutou realitou. Nejčastěji se lidé stávají závislými na tzv. online hrách, které sdružují hráče do jednoho světa, kde společně hrají a komunikují. V této realitě nezáleží, odkud člověk pochází nebo jak vypadá. Počítá se jen to, jak je kdo v dané hře dobrý. Nejvíce rizikovou online hrou je MMORPG (massively multiplayer online role-playing game, česky hromadná online hra na hrdiny) World of Warcraft (WoW), které vychází z původní strategie Warcraft.

Warcraft začal ve třinácti letech hrát i Tomáš Beránek. „Miloval jsem ten svět, takže mi WoW hned přirostlo k srdci,“ říká Beránek. Od této doby to s ním šlo z kopce. Své postavě se věnoval každý den po škole až do nočních hodin. Postupně si ve hře našel i několik přátel, se kterými si rozuměl daleko více, než s dětmi ze školy. „Rodiče byli tolerantní a vůbec si neuvědomovali, že se stávám závislým,“ tvrdí Beránek. To nejhorší období začalo až na střední škole, kde mu učitelé netolerovali jeho nezájem o studium a hrozil mu vyhazov.

Jedním z příznaků závislosti na počítačových hrách je prudké zhoršení ve škole. Mezi ty další patří náladovost a podrážděnost, pokud člověk zrovna nehraje. Mimo počítač se cítí nesvůj, jakoby právě opustil pravou realitu. Výzkumníci v Centru pro závislost a mentální zdraví v Kanadě uskutečnili v roce 2009 průzkum na devíti tisících mladistvých. Z výsledků vyplynulo, že každý desátý tráví u počítačových her sedm a více hodin. Aby se jednalo o závislost, je nutné splnění i výše uvedených příznaků.

Rodiče Tomáš Beránka začali jednat, až když mu hrozilo vyloučení ze studia. Na doporučení výchovného poradce jej poslali k psychologovi a počítač měl k dispozici pouze k plnění úkolů do školy či na hodinu, kdy mohl být na internetu. „Nesl jsem to hrozně, ale sezení s odborníkem mi pomáhalo, navíc jsem začal sportovat a našel si přítelkyni,“ prohlašuje Beránek. Postupně začal hrát hry znovu, ale díky lepšímu psychickému stavu a předešlé zkušenosti pouze rekreačně a maximálně dvě hodiny denně. „WoW hraju i dnes, ale závislý už určitě nejsem. Tenkrát by jen stačilo mě omezit a nic z toho by se nestalo, protože většina těch co hrají, se závislými nestanou právě proto, že hrají jen pro zábavu. Já však pro nic jiného nežil,“ končí povídání Tomáš Beránek, kterému je dnes pětadvacet let a už druhým rokem pracuje jako počítačový programátor.                               

                                                                                                    Patrik El-Talabáni