Středoškoláci nepotřebují dovést k volebním urnám za ručičku

Školský zákon agitaci ve školách zakazuje. Jednoho proto překvapí, kolik lidí se s přednáškou politika na střední škole setkalo. Norma totiž politikům školu navštívit nezakazuje. A o tom, co je agitace, rozhoduje ředitel školy. 

Otázkou zůstává, jestli není větší problém to, že politik ve škole vůbec je, než o čem mluví.

K potencionálním voličům jsou politici vstřícní. Prvovoliče si hýčkají obzvlášť. Místo veřejné diskuze nabídnou studentům soukromou přednášku. Ať už ve školní třídě nebo v sále kina, politici před sebou mají poměrně sourodou skupinu lidí v podobném věku a s podobnými zájmy. Zvolit téma je hračka. Většina politiků by studentům nepředstavovala své nápady na snížení schodku státního rozpočtu. Proč taky? Ztratili by většinu pozornosti ve třídě a dosáhli pouze toho, že diskuze se studenty skončí dřív než vůbec začne. Logicky zvolí téma blízké publiku.

Jedním z témat Dominika Feriho (TOP09) je prezentace českých politiků na sociálních sítích. Vždyť co studenty rozesměje spolehlivěji než Zdeněk Škormach (ČSSD) v bazénku. Feri tak zabije hned dvě mouchy jednou ranou. Zaujme mladé posluchače a nenápadně upozorní na neohrabanou taktiku soupeře na sociálních sítích. Podle ředitele pražského Gymnázia Karla Sladkovského se o agitaci nejedná.

Tím vyšachuje školský zákon, který ponechává rozhodnutí o tom, co je a co už není agitace, čistě v rukou ředitelů. Znění zákona není zrovna šťastné. Zvlášť pokud o projev ve škole stojí hejtman kraje nadřízený řediteli školy. Komu by bylo příjemné svého nadřízeného byť jen odmítnout? Ovlivnit téma diskuze je pak už jen boj s větrnými mlýny.

Politici navíc stejně používají jeden instantní recept ve stylu chléb a hry už po staletí. A ruku na srdce, kdo si pamatuje volební programy minulých let? Na druhou stranu na předvolební guláš ODS nebo koblihy Andreje Babiše (ANO) se jen tak nezapomíná. Stejně tak nabídnout studentům diskuzi o čemkoliv místo výuky čehokoliv se nemůže minout úspěchem. Náhodní kolemjdoucí na ulici si ovšem mohou vybrat, jestli se u předvolebního stánku zastaví. Středoškoláci jsou proti tomu zavření v místnosti jako ovce v ohradě.

Je nejvyšší čas ty ohrady otevřít. Studenti nepotřebují dovést k volbám za ruku, mají stejnou možnost googlit, sledovat televizi a vytvářet si vlastní názor. Jako ostatní voliči. Pro osmnáctileté středoškoláky je právo volit novinkou. Každé volbě by ale mělo předcházet myšlení. Minimální hranici pro přemýšlení, ale žádná Ústava neurčuje. To je soukromá věc. Koneckonců stejně jako volba do Poslanecké sněmovny.

Klára Čeperová