Lékaři určeni výhradně pro studenty už neexistují

Většina mimobrněnských studentů má praktického lékaře v místě bydliště. Ve vážném stavu nikdo nečeká s přesunem do nemocnice, někteří už ale zaváhají s rozhodnutím, kam zajít v méně akutních případech.

Studenti cekají na ošetrení.Foto: Tereza Sýkorová

Brno – Univerzitní lékaři v tom slova smyslu, v jakém je znali naši rodiče, jsou dnes už minulostí. Přesto se školy pokoušejí studentům nějakým způsobem pomoci. Masarykova univerzita (MU) a Mendelova zemědělská a lesnická univerzita (MZLU) uzavřely smlouvy s praktickými lékaři, kteří počítají s větším počtem pacientů z řad studentů. Výhodné je především umístění jejich ordinací blízko školy. Lékařka Zora Hlinomazová sídlí přímo v budově rektorátu MU na Žerotínově náměstí, lékař Jaromír Sopouch v areálu MZLU. Oba mají privátní ordinace pro veřejnost a zároveň pracují jako závodní lékaři pro zaměstnance univerzit. Část jejich pacientů pak tvoří studenti vysokých škol, kteří se zde zaregistrovali.

Vysoké učení technické má na stránkách svých kolejí Purkyňova a Pod Palackého vrchem kontakty na praktické a zubní lékaře, kteří v areálu sídlí. Opět se jedná o soukromé ordinace a lékaře se školou spojují pouze společné prostory. „S Vysokým učením nemáme uzavřenou žádnou smlouvu, ani z jeho strany nevidíme zájem," sdělila praktická lékařka Olga Nehybová, jejíž ordinace sídlí v areálu kolejí Purkyňova.

Pokud vysokoškolák studuje v jiném městě, než ordinuje jeho doktor, má více možností. Může si najít v Brně nového lékaře. Nechá si k němu převézt svou dokumentaci, ale přijde tím o lékaře v místě bydliště. Takovou změnu může pacient udělat jednou za tři měsíce. „Většinou to studenti udělají tak, že se na dobu studia, zaregistrují u mě, protože to mají blízko. Po studiu se vrátí k původnímu lékaři nebo si hledají nového," popsala Nehybová. Studenti tvoří asi polovinu jejích pacientů.

Další možností je zůstat u svého původního doktora. Pokud je pacient klientem zdravotní pojišťovny, která má s lékařem uzavřenou smlouvu, vyšetří jej jiný lékař také. Ale jen za určitých podmínek. „Pokud žijete v jiném místě, než máte trvalý pobyt, a nechcete se u lékaře zaregistrovat, bude vám poskytnuta pouze péče akutní, tedy první pomoc," vysvětlila pracovnice Všeobecné zdravotní pojišťovny Eva Hlaváčová. Ošetření cizího pacienta se totiž chápe jako výkon. Ten musí lékař pojišťovně zpětně odůvodnit, aby mu mohla nahradit náklady na ošetření. „V Brně doktora nemám a ani nehledám. Pokud bych onemocněla, jela bych nejspíš domů," řekla studentka MU Adéla Pavelková.

Slovenští studenti mají nárok na ošetření za stejných podmínek, musí ale u lékaře předložit platný Evropský průkaz. „Nemohou si tady ale zaregistrovat svého lékaře," řekla zdravotní sestra z rektorátu Masarykovy univerzity Hana Kašubová.

Další rozdíl je v tom, že musí v lékárně zaplatit plnou cenu léků. „Měla jsem zdravotní problémy.  Když jsem u lékaře předložila Evropský průkaz a zaplatila třicet korun, byla jsem bez problémů ošetřena. Léky, které jsem si v lékárně vyzvedla na předpis, jsem ale musela zaplatit v plné hodnotě. Nárok na příspěvek si mám uplatnit doma na Slovensku u své pojišťovny," popsala studentka MU Jana Šmihulová.

Tereza Sýkorová