No teda neví, jak s tím Beethovenem uspěli při snížení asociálnosti v dopravě. Ctitelem Beethovena byl totiž největší asociál světové literatury, hlavní hrdina Mechanického pomeranče, jenž za zvuků Beethovena vraždil postarší intelektuálské estétské milovnice koček.

Nejsem hudební znalec, nebo teoretik. Hudbu ale považuji za jednu ze svých základních potřeb, stejně jako jídlo, vodu a vzduch. Každý si vytváří vztah k hudbě již od dětství a tak není nic zvláštního, že upřednostňuje takovou hudbu, na které vyrůstal. Protože jsem pubertu prožil v 60. letech minulého století je jasné, že mě nemohlo minout ovlivnění érou Beatles. Otec však byl konzervatoristou na klavír a denně jsem tak nechtěně musel slýchat dlouhé hodiny jako zvukovou kulisu Chopina, Liszta, Bethovena, Mozarta, Schumanna, Dvořáka, Smetanu, ale i Ježka, Gerschvina, Addinsella atd. Přestože jsem tenkrát tuto hudbu vnímal jen podvědomě, zůstalo to ve mně, v nějaké okrajové paměti. No a dnes si, krom jiné hudby, též často pouštím tyto věci z You Tube a schválně stejnou skladbu několikrát za sebou, vždy v podání jiného interpreta a v duchu porovnávám, jak to hrával otec a kterému interpretovi se jeho tehdejší podání nejvíce blíží. Někdy se až divím, jaké detaily mi zůstaly v paměti a že skladby i 200 let staré jsou stále neskutečně krásné.

Vážený pane,

každý den velmi trpím reprodukovanou hudbou, vysílanou nahlas v mé blízkosti proti mé vůli.

Sám poslouchám výhradně D-Dur a FM-Klasik. A když si pustím hudbu z vlastních paměťových médií, tak jde opět výhadně o hudbu "vysokou".

Ověřil jsem si, že kvalitní hudba vyhání z mé blízkosti pochybená individua.

Stačí pustit nahlas Vivaldiho nebo Haydna apod. a množství hovad v okolí se výrazně redukuje.