Bezkontaktní znásilnění studentského svátku

Brno se letos dočká hned tří samostatných majálesů. Studenti z Vysokéhu učení technického a Mendelovy univerzity se rozhodli uspořádat vlastní svátek. Velký prostor uvolní studentským projektům a vstup bude zdarma. Dali tak megaakci Český Majáles jasný signál - komercionalizace festivalu udělala z původní myšlenky jen směšné torzo.

Studentský svátek majáles má v Česku bohatou minulost. Jeho kořeny sahají až do 14. století. Tehdy dával na jeden den prostor studentům, aby vyjádřili pomocí satiry svůj názor na kolegy, učitele, či vládní zřízení. Název majáles se objevil v polovině 19. století. Svou roli sehrál i za doby komunistické diktatury, která jej se značnými regulacemi povolila a udržovala. V polistopadové éře se však na čas rozhostilo ticho po pěšině.

Český Majáles, které se skládá z několika festivalů v českých univerzitních městech, započal v roce 2005. Rok předtím mu dal impuls takzvaný Moravský Majáles, který se poprvé po revoluci uskutečnil v Brně, Zlíně a Olomouci. Organizátorům za tuto iniciativu patří dík. Ale co je vedlo k tomu, aby své myšlenky zaprodali? Aby místo oslav studentství a mládí obecně podlehli diktátu kapitálu? Absurditu konání nejlépe ilustruje fakt, že se letos VUT Majáles přejmenoval na Studentský Majáles. Přívlastek studentský by měl být v kombinaci s Majálesem samozřejmostí, kterou nikdo nemusí dodávat.

Hlavní složku akcí Českého Majálesu tvoří vystoupení omšelých českých kapel, které nejenže hrají na všech festivalech již dvě dekády, ale které nejednoho studenta doprovází ve snaze přivydělat si nějaké peníze. Ve fabrikách u pásu z rádia vyhrává hodiny v kuse deset písniček stále dokola, z toho dvě jsou od Tomáše Kluse. Chudý student má pak plné ruce i hlavu šroubů a matic. (Radia si nejspíš nemohou dovolit playlist rozšířit, protože OSA musí Richardu Krajčovi koupit do písničky čtvrtý akord.) Někdejší snaha o začlenění studentských hudebních projektů se postupně vyvinula v okrajovou záležitost.

Letošní Český Majáles také přišel se dvěma novinkami. Zaprvé si nechal vytvořit speciálně navržená pódia, aby měli návštěvníci nový zážitek. Člověk si klade otázku, zda nejde spíš o pokus, jak je přimět zapomenout, že vlastně slyší jen ty staré známé písničky. Druhou novinkou jsou bezkontaktní čipy. Jejich zavedení s sebou od začátku nese kuriózní situace. K zakoupeným náramkům s čipy totiž organizátoři přidali návod použití s domněním, že ho někdo bude číst. Hned v první vlně tak prodejci evidovali několik reklamací způsobených špatným způsobem zacházení. Systém by však měl všem přinést pohodlí. Bezkontaktní vstup, bezkontaktní platby, v budoucnu možná i bezkontaktní sex.

Hlavním tahákem Českého Majálesu je starý obsah sprostonárodních hudebních festivalů, jen v novém kabátu a s novými cenami. Oproti tomu Studentský Majáles a Mendelu Majáles sází na invenci studentů a na vnitřní solidaritu mezi studenty a absolventy. Festivaly totiž financují příspěvkové organizace, do nichž přispívají mimo jiné právě absolventi fakulty. Kromě hrdosti na svou někdejší alma mater tak vyjadřují sympatie nové studentské generaci, které přejí, aby pro ně mělo studium do budoucna podobně silný význam. Snad díky nim zůstane původní smysl svátku studentů v povědomí dalších generací. 

Ondřej Koraba