Graffiti jako doplňkový koníček

Říkejme mu S. Je mu dvacet let, pracuje jako kovář a bydlí s kamarády v tři plus jedničce v Hradci Králové. Třikrát týdně chodí na pivo a každou neděli k mamince na oběd. Nic zajímavého. Tenhle kluk má však jednu velkou vášeň, pro kterou žije. Hip hop pro něj není jen hudbou, ale životním stylem. 

Hradec Králové – Kromě graffiti, se kterým nedávno začal, tancuje S. v hip hopové skupině. „Hip hop a celá kultura kolem něj je to, proč žiju. Kvůli nim má můj život smysl,“ vypráví. Na ulici ho většinou rozeznáte snadno. Nebojí se extravagance, barevných triček, košilí nebo klobouků. „Člověk by měl nosit to, co se mu líbí a v čem se cítí pohodlně. Rozhodně se neřídím podle nějakých módních trendů. Když se mi něco líbí, tak si to prostě koupím,“ vysvětluje S. Čiší z něj spousta energie. Jakmile slyší rytmus beatu, ať je v restauraci, doma nebo v supermarketu, jeho končetiny ho přestanou poslouchat. „Někdy o tom ani nevím, už to mám zautomatizované. Když slyším hudbu, tancuju,“ popisuje.

Graffiti se S. věnuje teprve tři měsíce. „Někteří kamarádi, kteří se mnou tancují, se věnují ještě rapu nebo skládání songů. Taky jsem chtěl nějakého doplňkového koníčka,“ sděluje, proč se rozhodl kreslit po zdích. Většina jeho děl je na legálních místech. „Snažím se na sprejování využívat plochy, které jsou k tomu určené. Párkrát jsem kreslil i jinde, ale většinou to byla samá odlehlá místa, kam lidé moc nechodí,“ vysvětluje. Nedávno se oběsil jeho dobrý kamarád, a tak se S. rozhodl, že mu na garáži vedle onoho osudného stromu zanechá drobnou památku. „Dělal jsem to ve dne. Kolem pořád někdo chodil, ale měl jsem tam s sebou kamarády, kteří hlídali. A navíc, když se do kreslení položím, úplně mě to pohltí a přestanu vnímat okolní svět,“ vypráví.

A jak vlastně takové dílo vzniká?

Jednou ze základních věcí je návrh. Ten si většinou kreslí fixami na papír. „Když mě v práci nebo na pivu s kamarády  něco napadne, prostě si to zkusím nakreslit,“ popisuje S. Barevná kombinace je také důležitá. Každý sprejer má svoje oblíbené barvy, které používá nejčastěji. „U mě vedou odstíny modré a žluté, oranžová, občas i růžová,“ vyjmenovává. Pokud máte barvy i návrh, musíte vybrat vhodné místo. „Legály jsou v Česku hodně omezené, rozhodně by jich mohlo být víc,“ stěžuje si. V případě, že najdete nějakou vhodnou zeď, sloup, most, potrubí nebo dům, je dobré si zjistit, kdy se na tom místě pohybuje nejméně lidí. „Většinou se chodí v noci, aby vás nikdo neviděl a nechytil, ale pokud je to místo dostatečně odlehlé, klidně můžete sprejovat i ve dne,“ uzavírá S.

Je dobré vzít si rukavice, protože barvy pro tyhle účely jdou smýt možná tak ředidlem. „Pak musíte pro svoje graffiti vytvořit místo. Proto s sebou nosím bílou barvu a váleček. Zdi už jsou většinou posprejované z dřívějška. Proto je nutné zabělit prostor, aby pak nápis více vynikl,“ vysvětluje. Když natěračská barva zaschne, začíná se nějakou světlou barvou. „Já nejradši používám světle žlutou. V tuhle chvíli svůj nápis poprvé nanášíte na skutečný povrch a většinou se vám hned nepovede doladit všechny písmena a čáry na jedničku,“ popisuje S. Poté přichází na řadu vybarvování a stínování písmen. Až nakonec se nanáší černá kontura. V téhle fázi musí být každý sprejer nejopatrnější. „Černá jde velmi špatně překrývat. Navíc barvu ve spreji ze zdi prostě nevygumujete, proto se při obtahování písmen musím soustředit na každý tah,“ vypráví. No a nakonec prostě jen doladíte detaily, podpis a dílo si nafotíte. „Je dobré mít přezdívku jen pro sprejování, kterou znají jen vaši nejbližší, abyste mohli pracovat inkognito,“ usmívá se S. a lehce přitom začíná poklepávat nohou.

Z puštěného Óčka je slyšet jazzová písnička. „Poslouchám všechno, co mě naplňuje. Kromě hip hopu tedy i jazz, swing, někdy i elektro. Neodsuzuji žádnou hudbu. Je to něco, díky čemu se lidé radují a bylo by špatné jim to upírat,“ vysvětluje. Za necelý měsíc odjíždí S. pracovat do Švýcarska. „Miluju svou rodnou zemi, ale nikam mě to tady neposunuje. Žiju v jenom velkém stereotypu. Švýcarsko mi otevírá nové možnosti a já jsem člověk, který se své šance chytne a nepustí,“ říká S. Mezitím na notebooku hledá, kde tam bude moct kreslit. „Zdí je v každé zemi spousta a já mám v hlavě i na papíře mnoho návrhů. Uvidím, kolik se mi jich povede uskutečnit,“ uzavírá. 

Barbora Ostřížková