Vzduchem se nese medový hlas německé zpěvačky, slova písně tak z přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století. Netuším, o čem zpívá, jazyk Goetheho a Schillera je mi neznámý. Lehká melodie skladby vytváří dojem bezstarostnosti. Náhle se ozve kvílení sirén a radostná atmosféra je ta tam. Žárovka v protileteckém krytu nepravidelně bliká. Vítejte v Brně před sedmdesáti lety.
Brno – V polovině října 1944 už obyvatelé největšího moravského města věděli, co s sebou přináší zvuk leteckých motorů a hlášení protiletecké ochrany. Dlouhé minuty v krytech, zničené domy, výpadky plynu i elektrického proudu, nefungující kanalizace a ztráty na životech. První nálet si místní prožili v létě, v říjnu zaútočili spojenci podruhé. Do konce války spadly bomby na Brno ještě čtyřikrát. Jejich použití ovlivnilo život více než sedmi tisícům lidí.
Když se ozve siréna
Výstava, která je do druhého listopadu přístupná v prostorách barokní kaple na Špilberku, představuje návštěvníkům život Brňanů v posledních měsících druhé světové války. Především na jaře 1945 se hukot sirén stal takřka běžnou součástí života jihomoravské metropole. Brno přestavovalo pro spojenecké letectvo lákavý cíl, kromě letiště zde sídlila také zbrojovka nebo textilní továrny.
Autoři výstavy nabídli veřejnosti nejen dobové tiskové materiály a předměty související s tématem letecké války, ale také autentické zážitky v podobě místnosti simulující protiletecký kryt. Součástí výstavy jsou také modely letadel, hodinový stroj ze zničené části brněnského hlavního nádraží nebo panely se slovy pamětníků. K dispozici je také krátké video o návštěvě zemského víceprezidenta Karla Schwabeho.
Největším lákadlem výstavy je interaktivní mapa, která slouží návštěvníkům k vyhledání míst a budov poškozených nálety. V některých případech aplikace nabízí i fotografie zničených domů.
Dobrá výstava na špatném místě
Na výstavu jsem, spíše než s očekáváním velkého kulturního zážitku, zamířila s cílem se dozvědět něco nového o historii města, ve kterém žiji. I přesto jsem odcházela se smíšenými pocity. Exponáty sice umožňují návštěvníkům pochopit rozsah škod, případně se i vcítit do situace obyvatel Brna před sedmdesáti lety, jejich rozmístění ale celkový dojem z výstavy spíše kazí. V přilehlé místnosti, která má sloužit jako model protileteckého krytu, je k vidění dvojice úzkých lavic a dřevěná bedna se seznamem povinného vybavení tohoto nouzového útočiště. Ačkoliv velikost místnosti umístění skládacích lůžek nebo nádoby s vodou neumožňuje, jistě by se zde našlo místo pro lékárničku první pomoci nebo krumpáč a lopatu. Haraburdí představující zasaženou ulici je skryto za panely s textem a viditelné pouze úzkými průhledy, takže dojem zničené zástavby vytvoří jen těžko. Rozumím, že použité prostory jiné uspořádání nedovolují, ale myslím, že v objektech Muzea města Brna lze výstavu umístit lépe.
Interaktivní mapa s vyobrazením zničených míst, největší eso akce, je dostupná i na internetu (http://www.brno.cz/bombardovani/) a fotografie jsou při zvětšení na celou obrazovku rozmazané.
Rozhodně ale oceňuji nápad představit historickou kapitolu, která je veřejnosti stále spíše neznámá.
Autor: Martina Pavelková
Další články naleznete na munimedia.cz
