Dostat se k Mig 21 je těžší než uprchnout z pevnosti Boyard

Krása novinařiny je v její pestrosti. Jeden den přemlouváte lidi, aby vám poskytli názor do ankety, druhý sedíte na nezajímavé konferenci. Ale pak si zpíváte na koncertě kapely Mig 21 a svou práci milujete.

Těsně před osmou hodinou večer se nedočkavým krokem blížím ke klubu Fléda, kde zase po roce uvidím svou oblíbenou skupinu Mig 21. Těch dvanáct měsíců, které uplynuly od jejich posledního koncertu na Flédě, se zdály být nekonečně dlouhé. S bušícím srdcem se blížím ke vstupu a myslím jen na jednoho člověka – na Jirku Macháčka. Můj idol, má první velká láska. Dneska už se s ním konečně vyfotím, slibuji si a spěchám k pódiu.

Fléda je nacpaná k prasknutí. Davy lidí se na mě tlačí ze všech stran. Nejsem žádná citlivka, ale jedno vím jistě –nemám ráda velké skupiny lidí. No co, říkám si, co bys pro Jirku neudělala. Stojím ve druhé řadě a nervózně přešlapuju z jedné nohy na druhou. Osm hodin, už by měli začít hrát. Jsem plná očekávání, protože nové album s příznačným názvem Album, je skvělé, tak snad to naživo bude ještě lepší. Osm pryč a kluci z kapely pořád nikde. Nevadí, zkusím aspoň ukecat sekuriťáka, jestli by mě pustil to zákulisí.

Zákulisí Mig 21 se střeží víc než pevnost Boyard

Holohlavec od ochranky se na mě dívá, jako bych spadla z jahody. „V žádném případě nemůžete jít do backstage. Kde jste to viděla, že by fanynky chodily za kapelou před koncertem?!“ nevěřícně na mě kouká. Snažím se mu vysvětlit, že jsem hlavně reportérka a jenom bych si udělala pár fotek. Ani přílišná dotěrnost však nezabrala. Vracím se na své místo naštvaná a ublížená. Vždyť chci jenom fotku, to přece není zločin.

Čekám tedy dál. Než kapela začne hrát, akademická čtvrthodinka uběhně dokonce čtyřikrát. Čekání se ovšem vyplatilo. Kluci z Mig 21 hrají jednu pecku za druhou. Známé hitovky Tančím, Malotraktorem, Člun, Ho-Ka-Hé, Snadné je žít nebo Chci ti říct, doplňují i novými kousky jako Diskobůh, Karafiát či Kalhotky si sundej.

Pokřtěná a věnovaná

V pauze mezi písničkami si Macháček vybral jednu slečnu z publika, aby přišla za ním na pódium. Mávala jsem jako o život, aby si vybral mě, ale zase nic. To je snad osud. A co tam bude ta ženská dělat? Jenom tak stát? Ale to ne, omyl. Ona pomáhá křtít cédéčko. To já měla být na jejím místě a lít šampus na novou desku „migů.“ Potom Macháček odhazuje album mezi fanoušky a nějaký šťastlivec ho chytá. Tak ať si ho užije.

I love you. Fuck you!

„I love you!“ křičí Macháček svou frázi. Z publika se mu jednohlasně dostává očekávané odpovědi „Fuck you!“ Tohle je důvod, proč miluju Mig 21 a proč využiju každé příležitosti být na jejich koncertě. Spojují lidi, kteří zdánlivě nemají nic společného. Stojím v publiku mezi paní, která by mohla být mou babičkou a slečnou, která snad ještě ani neukončila základní školu, ale všechny zpíváme známé hity a užíváme si koncert. „Je tady úžasná atmosféra a Jirka dělá zase skvělou show. Myslím si, že je to lepší koncert než ten loňský,“ rozplývá se fanynka Kateřina Tvrdoňová.

Koncert Mig 21 pomalu končí. Macháček nezapomene dodat některou z vtipných hlášek, kterými perlil celý večer. „Dneska večer vám hrála chlapecká, pěvecká, taneční a striptérská kapela z Prahy 5 Smíchova, Mig 21. Kapela vám celý večer hrála bez spodního prádla,“ nezapomene připomenout Macháček fanouškům. Většina lidí odchází, ale já zůstávám a ještě jednou se zkouším dostat do zákulisí. Holohlavec mě poznává už z dálky a jenom kroutí hlavou. Nestihnu se ani zeptat, a on mi už říká, že nikam nemůžu. Uraženě se otáčím na podpatku a odcházím. Cestou domů si znovu zpívám, jak jedu cestou necestou, polem nepolem. Usínám a jen doufám, že v mých snech bude jenom Jiří Macháček. 

Denisa Macečková

Více si můžete přečíst na www.munimedia.cz.