Na Základní škole Gajdošova v Brně navštěvují některé děti Montessori třídy. Jak to v takových třídách vypadá a co se děti učí?
Na první pohled nevypadá Základní škola Gajdošova příliš moderně. Je vidět, že budova pamatuje nejednoho školáka. Místy z ní odpadává žlutá omítka. Vevnitř je však velmi čisto a všude visí barevné obrázky, letáčky, projekty a fotky dětí. V pátek v poledne pro většinu dětí prvního stupně končí výuka, a tak je na chodbách čilý ruch, děti běhají a pokřikují na sebe. Když ale prochází kolem ředitelka školy Markéta Olbertová, děti se zastavují a uctivě ji zdraví. Některé však poněkud netradičním způsobem. Říkají své ředitelce „Ahoj,“ aniž by jim za to hrozilo napomenutí či důtka. Tyto děti jsou totiž „montesoráci“. Jsou to žáci, kteří navštěvují Montessori třídy, kterých je na Základní škole Gajdošova pět. „Následujeme Montessori pravidla, takže si například každé dítě s paní učitelkou dělá týdenní plán výuky podle svých potřeb. Samo se rozhoduje, kdy a čemu se bude věnovat. Děti také hodnotíme slovně, nikoliv známkami,“ objasňuje ředitelka Olbertová.
Na této základní škole vyhradili „montesorákům“ celé patro. Všechny třídy jsou propojeny dveřmi, takže děti z různých tříd mohou spolupracovat při projektech. Stolečky a židle jsou rozděleny po místnosti do skupinek po čtyřech. Mezi nimi stojí skříňky a krabice, ve kterých leží poněkud neobvyklé učební pomůcky. Ve třetí třídě například visí na zdi různě dlouhé šňůry barevných korálků. Představují násobky a děti je využívají při matematice. Oproti běžným třídám chybí tabule a katedry. Takto uspořádané třídy mají v Montessori filosofii své pojmenování, říká se jim „připravené prostředí“. Pro rozvoj a učení dětí je to údajně klíčový prvek.
Ve čtvrté třídě se děti ještě učí, ačkoliv už dávno zvonilo. „Nestihli jsme ještě dokončit prezentaci projektů, na kterých děti pracovaly,“ vysvětluje starší učitelka. Děti ji opět neoslovují klasicky „pančelko“, ale jménem. Mezi dětmi sedícími
v kruhu stojí drobný dlouhovlasý chlapec, který právě prezentuje Pardubický kraj. „Je tam i zřícenina, ale to já osobně teda za důležité nepovažuju,“ poučuje své posluchače. Ostatní si poslušně zapisují, co jim spolužák diktuje, a při vyrušování se napomínají navzájem. Plavovlasá dívka v modrém tričku se naklání nad poznámky svého spolužáka po levé ruce a ukazuje mu, kde má chybu. „Říkal přece, že je tam zřícenina, tak si to napiš,“ rozčiluje se dívenka. Ve vedlejší páté třídě sedí děti u stolečků a dokončují to, co si tento týden naplánovaly. Ačkoliv je venku téměř letní počasí a slunce intenzivně svítí i do třídy, žáci pilně pracují. Jediné, co je občas slyšet, je prezentace krajů z vedlejší třídy.
Celý chod Montessori tříd vyžaduje nadšení a kreativitu ze strany vedení. Markétě Olbertové evidentně ani jedno nechybí. Z toho, jak o celé filosofii a o zakládání první Montessori třídy na jižní Moravě mluví, je vidět, že svým projektem žije. Zda se v Montessori třídách dá naučit stejné množství látky jako na běžných základních školách, se ukáže už za pár týdnů. Některé děti z úplně první Montessori třídy na jižní Moravě budou skládat přijímací zkoušky na osmiletá gymnázia.
Zuzana Pospíšilová
