V minulých letech věc nevídaná a nepředstavitelná. Po osmifinále letošního roku fotbalové Ligy mistrů pro anglické fanoušky krutá realita. Ani jeden ze tří anglických klubů nedokázal překonat nástrahy osmifinále. Před branami čtvrtfinále cesta milionářskou soutěží skončila pro Arsenal, Chelsea i Manchester City.
Fanoušci londýnského Arsenalu zažili každoroční deja vu. Zahajovací zápas vyřazovacích bojů si opět nechali proplout mezi prsty. V prvním zápase doma vyhořeli s francouzským Monakem 1:3, ztrátu se marně snažili dotahovat v odvetě. To se jim nepovedlo a trenér Arsenalu Arséne Wenger zase může nadávat, brečet, jak je svět nespravedlivý, že si jeho hráči zasloužili postoupit. Ne, trenére, nezasloužili. Vyřazovací boje se hrají na dva zápasy. Pokud tuto základní myšlenku před začátkem dvojzápasu nesdělíte svým svěřencům, obávám se, že vás příští rok, pokud se do Ligy mistrů probojujete, čeká podobný osud.
O poznání jednodušeji se jevil úkol londýnské Chelsea, která si přivezla nadějnou remízu z Paříže 1:1. Ve druhém utkání navíc rozhodčí ve třicáté minutě nesmyslně vyloučil hvězdu Pařížanů Zlatana Ibrahimoviče. Trenér Chelsea José Mourinho je možná dobrý trenér, ale utkání defenzivní taktikou svým svěřencům prokaučoval. Pokud hráči hrají devadesát minut (utkání se prodlužovalo) s jedním hráčem v poli navíc, a nedokážou vstřelit více gólů než soupeř, je to na pováženou. Nestranný fanoušek musí být rád, že v tomto utkání postoupili ofenzivně hrající hráči snažící se bavit diváky. Pařížané dokázali i v deseti vstřelit dvě branky fotbalistům, kteří jsou známí svojí defenzivní hrou pod taktovkou Mourinha. Pane Mourinho, díky, že jste to vaší taktikou svým hráčům prohrál!
Třetí do anglické party je Manchester City, který se v prvním utkání střetl s katalánskou Barcelonou. I přes Messiho neproměněnou penaltu v závěru zápasu prohrál na domácí půdě pouze 1:2 a ještě mohl doufat, že se mu podaří ve Španělsku zázrak. Po pár minutách bylo jasné, že nemůže. Katalánci si z hráčů City udělali trhací kalendář. Na branku hostí se valil jeden útok za druhým. O hlavu menší Katalánci si mezi bezradnými hráči anglického týmu posílali míč od nohy k noze a jen díky skvělému brankáři Hartovi utkání neskončilo ostudou, ale pouze jednogólovou porážkou.
Po osmifinále nezůstal ve vyřazovacích bojích fotbalové Ligy mistrů ani jeden anglický tým. Na to nejsou fanoušci z předešlých let v kolébce fotbalu zvyklí. Klubový fotbal na britských ostrovech sloužil předchozí dekády jako vzor ostatním klubům, ale teď by se sami Angličané měli učit od svých předešlých žáků Němců nebo Španělů.
David Šibor
