Sparta Praha je historicky nejbohatší a nejúspěšnější fotbalový klub v Česku. Stále sice je nejbohatším klubem v zemi, ale nejúspěšnějším už není ani zdaleka. Co způsobilo proměnu kdysi “železné“ Sparty na průměrný český tým?
Fotbalová Sparta je ve výsledkové a herní krizi, která nemá v její historii obdoby. Ligu vyhrála naposledy v sezóně 2013/2014 a letos se s titulem pomalu loučí už po 20. kole, kdy ztrácí na vedoucí Slavii devět bodů. Do konce soutěže ještě zbývá deset zápasů a stát se v nich může všechno. Nicméně i kovaní Sparťané přestávají věřit tomu, že by jejich tým dokázal překonat stále velmi silnou Plzeň a ve velké pohodě hrající Slavii. Tak mizerná je současná pozice pražské Sparty. V krizi je však klub už několik let a současný stav je pouhým vyvrcholením řady přehmatů, kterých se vedení v čele s majitelem Danielem Křetínským v posledních letech dopustilo.
Největší Křetínského slabinou v roli majitele Sparty je fakt, že má spoustu dalších pracovních aktivit, takže nemá absolutní přehled o tom, co se v jeho klubu doopravdy děje. On a jeho kolegové z vedení sice tvrdí, že spolu o všem diskutují, ale je velký rozdíl mezi tím něco vidět, nebo o tom jen slyšet. Tímto se dostáváme k jádru většiny problémů současné Sparty. Je to absence generálního ředitele, který by tvořil efektivní spojku mezi majitelem a trenérem a hlavně by měl zodpovědnost za nejdůležitější rozhodnutí. Žádoucí je rovněž dokonalá znalost fotbalové prostředí a všech jeho specifik. Současné sparťanské vedení totiž absolutně nezvládá komunikaci s fanoušky, chod kabiny či sportovní směřování klubu. Křetínský by si měl konečně uvědomit, že potřebuje muže, který má zkušenosti, přehled a kontakty. Ale hlavně si umí obhájit vlastní rozhodnutí nejen před představenstvem, ale hlavně před veřejností.
Copak Křetínský neviděl, jak trojice Paclík – Šádek – Vrba vytáhla Plzeň z fotbalového suterénu až do “nablýskaného sálu“ Ligy mistrů? Nebo jak je nyní Slavia, která byla před dvěma roky jednou nohou v druhé lize, jasně nejlepším týmem soutěže? A není to jen zásluhou čínských peněz. Opět zde funguje jasná osa: majitel - generální ředitel – trenér. Nabízí se pouze jedna odpověď. Křetínský to prostě vidět nechce. Ale v jednoduchosti je síla a zde to platí dvojnásob. Oba zmíněné kluby jsou důkazem toho, že je potřeba nastavit určitý směr, kterému budou všichni v klubu věřit. Pak už jen stačí převést klubovou vizi na hřiště a výsledky se zákonitě dostaví. Současná Sparta žádnou takovou sportovní filosofii nemá, a pokud ano, tak jí vydrží maximálně pár zápasů. Pak přijde první nezdar, vedení začne být nervózní a vše se vrátí do starých kolejí. A právě v takové chvíli by měl zakročit generální ředitel, který by situaci uklidnil a vyřešil.
Nelze však házet všechnu vinu jen na vedení. Také hráči mají na současné krizi lví podíl. Na papíře je současný sparťanský kádr velmi silný, ne-li nejsilnější v lize. Ale papír je jedna věc a skutečnost věc druhá. Při detailním pohledu na sparťanskou soupisku je patrná nekoncepčnost, s jakou byl tento tým tvořen. Ještě na začátku léta měl tehdejší trenér Zdeněk Ščasný k dispozici silný a vyrovnaný kádr. Na konci přípravy byl však tým o hodně slabší, protože jej opustili dva hráči, které Sparta doteď nedokázala nahradit. Jedná se o útočníka Patricka Schicka a obránce Jakuba Brabce. Schick měl být útočníkem číslo jedna, k čemuž měl ideální technické i fyzické předpoklady. Brabec se zase vypracoval v lídra obrany, který nejenže skvěle bránil, ale zároveň i dával důležité góly. Najednou byli oba pryč, a to bez pořádného vysvětlení. Až postupně vyšlo najevo, že za jejich odchod mohlo hlavně ego trenéra Ščasného, který by oba hráče pravděpodobně dusil na lavičce. Start sezóny však ukázal, že budou chybět víc, než si Ščasný s vedením dokázali připustit.
Sparta vstoupila do nového ročníku špatně, zejména co se týče kvality hry. Nebyla schopna soupeře přehrát v útoku a zároveň špatně bránila,což vyústilo ve spoustu laciných gólů. Vrchol zmaru nastal v domácím derby proti Slavii, kdy sešívání přehrávali Sparťany na každém metru hřiště a ti s tím nebyli schopni nic dělat. Tato bezmoc porvat se s nepříznivým stavem je však pro současný tým typická a souvisí se skladbou kádru. Fotbalisté, kteří v současné době nastupují, sice dokáží přehrát soupeře jako Příbram či Jihlava, ale když se mají utkat s týmem ze špičky, tak opakovaně selhávají. Čím to je? Spartě chybí hráči, kteří by se za ni chtěli rvát. Nejlépe to jde vidět v zápasech proti Plzni, které často rozhodovaly o titulu. Zatímco Sparťani si šli zahrát fotbal, tak Plzeňáci šli do zápasu s tím, že ho prostě urvou za každou cenu. S podobnou motivací chodili dříve do takových zápasů také Sparťané, ale to bylo ještě v dobách, kdy klub šlapal, protože ho řídil jen jeden člověk. Je tedy zřejmé, že pokud se chce Sparta stát opět železnou, musí najít lídra nejen na hřišti, ale také v kanceláři.
