Italský politolog Giovanni Sartori, který byl známý svými kontroverzními názory, zemřel 4. dubna letošního roku. Definoval například pojmy jako slabé a silné volební systémy. O jeho přínosu a vlivu hovoří Maxmilián Strmiska.
Brno – Z typologie stranických a volebních systémů italského politologa Giovanni Sartoriho vychází mnoho zájemců o politiku již po desetiletí. Dnešní strany už ale nemají stejné vlastnosti jako ty, které popisoval. O tom, že je nutná jistá revize, hovoří politolog a profesor Masarykovy univerzity Maxmilián Strmiska. Jako znalec Sartoriho díla komentuje jeho přínos pro akademickou obec a také jeho kontroverzní názory
Sartori byl uznávanou osobou a jedním z předních evropských politologů. Své hlavní vědecké práce ale zveřejnil před několika lety. V čem spočíval jeho největší přínos v posledním období jeho života?
Sartori působil v minulých dvaceti letech spíše jako žurnalista komentující aktuální politické dění. Zejména poslední dobou byl italskou veřejností vnímán jako publicista s velkou akademickou prestiží. Vědecké práce, díky kterým získal pověst významného politologa, pocházejí z období od konce padesátých let do poloviny devadesátých let. Později převažují knihy esejistického charakteru.
Vyhraněné a nekorektně formulované názory byly pro Sartoriho typické. Jaké bylo jeho ideologické smýšlení?
Sartoriho lze označit, s ohledem na italský kontext, za pravostředového liberála. Říkal o sobě, že nikdy nebyl součástí pravice, přesněji řečeno neliberální pravice. Byl vyhraněným, sarkasticky se vyjadřujícím typem liberála.
Vyrůstal v době fašistické Itálie. Mělo to vliv na jeho zájem o politiku?
Určitě. On sám popisuje klíčové období ze svého mládí, kdy se skrýval v polozazděném pokoji ve Florencii, aby nebyl povolán do vojenské služby. Tam četl především filozofické spisy, což ho na dlouhou dobu ovlivnilo.
Měl jste možnost setkat se s ním osobně?
Byl jsem na jedné jeho přednášce. Já ho viděl na konci jeho aktivní akademické kariéry. Přednáška byla neobvyklá, ne každému to vyhovovalo. Nicméně Sartori je neopomenutelný pro každého, kdo se zabývá stranickými systémy.
Vám to vyhovovalo?
Mně to nevadilo. Sartori měl komplikované vztahy s kolegy i jinde. Nikde nešetřil ostrými výrazy. Myslím, že řada kolegů z akademického světa i politiků ho neměla příliš v oblibě. Někteří s jeho názory nesouhlasili a nemohli mu přijít na jméno. Na druhou stranu dosáhl, přinejmenším v politologické obci, uznání nejen od těch, kteří plně sdíleli jeho politickou orientaci.
Vy jste s jeho názory také někdy nesouhlasil.
Ano, ale nekomentoval jsem věci mimo obor politologie. Ostré spory vyvolával hlavně svými názory na krizi západní civilizace, roli islámu a své nejoblíbenější téma posledních let - přelidnění. V těchto tématech jsem jeho názory nesdílel, ale nepohoršovaly mě.
Berlusconi je šarlatán, Renzi je agresivní šarlatán
Jak Sartori vnímal současnou italskou politiku?
V době, kdy byl Matteo Renzi ministerským předsedou, o něm mluvil jako o agresivním šarlatánovi. Evidentně od začátku neměl rád ani Berlusconiho. Podle něj ale byl ve srovnání s Renzim šarlatánem méně hrozivým. Sartori netoužil po oblíbenosti u politiků ani kariéře. Díky tomu si udržel nadhled získal určitou svobodu nazývat věci způsobem, jaký mu osobně vyhovoval.
Zesměšňoval politiky?
Spíše si jich nevážil. Berlusconimu se ale skutečně vysmíval, on mu k tomu ovšem poskytoval dost důvodů. Podle něj Berlusconi vytvořil a provozoval jakousi formu sultanátu s harémem, kde si mohl dělat, co chtěl. Ani po odstavení Berlusconiho se kvalita vůdčích italských politiků podle Sartoriho výrazně nezlepšila. Ve svém posledním rozhovoru z února 2016 zmínil, že by všechny politiky poslal do Afriky.
A co populistické Hnutí pěti hvězdiček Beppe Grilla?
Tvrdil, že Itálie se stane pro svět směšnou, pokud vliv tohoto hnutí poroste. Vůči Grillovi byl ale celkem umírněný. Nemohl jej označit za šaška, jelikož Grillo sám sebe už takto prezentoval. Nicméně Hnutí pěti hvězdiček chápal jako produkt krize italské politiky.
Jaký měl vztah ke katolické církvi?
Katolickou církev neměl příliš v oblibě, ani její představitele. Některé papeže označil za chytráky a lišáky. Vadilo mu, že brání potratům. Podle něj odmítání kontroly porodnosti zhoršuje klíčový problém přelidnění.
Politici naslouchají spíše ekonomům než politologům
V roce 1993 se mu nepovedlo ovlivnit volební reformu v Itálii. O co přesně šlo?
Jednalo se o podobu výsledného volebního systému. Sartori navrhoval, aby byl v Itálii podobný jako ve Francii, tedy dvoukolový s určitými modifikacemi. To bylo, podle mého názoru, ze všech předložených návrhů nejlepší řešení. Hodně se angažoval, podepisoval petice, osobně telefonoval politikům, ale marně. Vůdčí politici mu nenaslouchali. Představovalo to pro něj důležitý bod a tento neúspěch patrně ovlivnil i jeho sarkastické postoje vůči nim. Zpětně se ukázalo, že ve věci reforem italského volebního systému měl skoro ve všem pravdu.
Mohl to brát jako osobní prohru?
Určitě to považoval za neúspěch a sžíralo ho to. Podle mě to ale nebylo neoprávněně, navrhoval nejvhodnější řešení pro situaci v Itálii. K tématu volebních systémů se pak nadále vracel. V posledních letech ale zdůrazňoval spíše globální krizi západního světa, což docela dobře rezonovalo s postoji nemalé části veřejnosti. Byl velkým kritikem smířlivosti vůči rostoucímu vlivu islámu.
Byl islamofob?
Tvrdil, že islám má v sobě teokratické poslání, které je neslučitelné s jeho chápáním západní liberální demokracie. K tématu multikulturalismu a masové migrace se také vyjadřoval. Propojoval to s globální krizí, jejiž jádrem bylo přelidnění. Sartoriho stanoviska byla i v těchto záležitostech často velmi vyhraněná, takže nebyla nouze o různorodé reakce, včetně těch radikálně odmítavých.
Viděl nějaké řešení této krize?
Sartori směřoval k chmurné vizi. Krize západní civilizace je podle něj nezvratná. Řešení přijde, ale nikoliv s dnešními politiky. Například Renzimu vyčítal právě to, že neřeší skutečné problémy a utíká před nimi.
Sartoriho odkaz je nutné přehodnotit
Souhlasíte s jeho přínosem pro akademiky?
Každý, kdo se zabývá stranickými systémy v evropském soudobém kontextu se s ním musí vyrovnat. To ale neznamená, že jeho výzkumy představují poslední horizont, kterého lze dosáhnout. Pro mě je Giovanni Sartori úctyhodnou postavou, nikoliv ale proto, že bych se s ním stoprocentně shodoval v názorech. Je autorem vynikajících politologických prací s nadstandardně promyšlenou argumentací a působivým analytickým vhledem. Je však třeba říct, že úroveň výzkumu stranicko-politických soustav před ním nebyla příliš vysoká. Zároveň je velmi obtížné navázat na to nejlepší z jeho odkazu.
Je v současnosti takový politolog, který by navázat dokázal?
Nikdo podobně významný v současnosti není, i když mnozí se o to pokouší. Začínají pracovat s pozměněnými předpoklady. Pod tlakem podoby dnešních politických stran a stranických systémů bude muset dojít k přehodnocení dosud převažujících schémat a tedy i Sartoriho odkazu. Je otázka, zda se v oboru takový člověk prosadí a získá patřičné uznání. Tohle se mi jeví jako výzva spíše pro mladší politologickou generaci.
Vy už se o to tedy nebudete pokoušet?
To jsem neřekl. Jsou zde naléhavé problémy a nelze se k nim otočit zády. Masové strany plní určité funkce, které ty dnešní neplní, jelikož - mimo jiné - nejsou masové. Je nutné o nich jinak uvažovat, což se ukázalo jako poměrně složité. Sartori postavil impozantní budovu, která je oceňována, ale bydlet se v ní nedá. Nemohl odpovědět na mnoho otázek, protože stále vycházel ze stejných předpokladů. Na všechno se díval očima pravostředového liberála a ti, kdo se s ním ztotožňují, by na otázky ohledně stranických systémů odpovídali stejným způsobem. Politologové, kteří do téhle skupiny nepatří, si je mohou pokládat jinak.
Jak na jeho úmrtí italská veřejnost reagovala?
Ve většině nekrologů se nepsalo o jeho vlivu na politologii a ani o jeho výzkumech. Nejvíce se zdůrazňovaly jeho výroky o šašcích a šarlatánech. Sartori si liboval v určitých vyjádřeních. Bylo připomenuto i to, jak v jednom rozhovoru uvedl, že si jeho kurz na Kolumbijské univerzitě zapsal Barack Obama. Vzápětí dodal, že Obama za moc nestojí, jelikož na jeho přednášky nechodil.
Maxmilián Strmiska
Narodil se v roce 1961 v Brně. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Stal se docentem v oboru politologie a později profesorem. Zaměřuje se na teorii politických stran, stranické systémy Kanady, Indie a jihoevropských zemí nebo na problematiku etnického či politicky motivovaného násilí. Je autorem mnoha článků v českých i zahraničních časopisech a sbornících. V současnosti se věnuje problematice transformací politických režimů a otázkám politologického pojetí procesů modernizace.
Klára Vašíčková
