V sobotu 15. dubna se obyvatelé Mimoně i jejich známí sešli u městského muzea, aby společně oslavili svátky. Pro návštěvníky organizátoři připravili stánky s dekoračními předměty a občerstvením i doprovodný program.
Mimoň - Rozkvetlá magnolie před muzeem se svými velkými růžovými květy oznamuje jaro. Kyblíky s pomlázkami oznamují Velikonoce. Na první pohled dva stánky s cukrovinkami a malovanými vejci, jeden stánek s občerstvením a pár členů folklorního souboru Šafrán, kteří byli oblečeni v lidových krojích. Pohled vcelku nezajímavý. Než členové Šafránu začnou ladit své nástroje a lidé se začnou scházet. Při bližším pozorování člověk zjistí, že nejde jen o náhodný dav, ale o známé, sousedy a rodiny, kteří přišli společně oslavit Velikonoce a to tradičně a hlavně vesele.
Návštěvníci působí pozitivně naladěným dojmem. „Chybí tady kořalka. Kdyby měli kořalku, tak je tu určitě víc lidí,“ stěžuje si se smíchem jeden z návštěvníků Benedikt Kala. Jeho žena zhodnotila akci trošku vážněji, přesto s úsměvem. „Je tu sice málo lidí, ale líbí se nám tady. Hlavně jsem se přijela podívat na kraslice,“ říká Silvie Kalová. Přestože je Mimoň malé městečko, zdejší se rozhodli svátky oslavit s velkou parádou. Kromě vůně klobásek se vzduchem line bručivý zvuk basy, který občas prořízne vysoký tón houslí. Vyšívané sukně tradičních krojů šustí v rytmu lidových písní a zdobené kazajky svými barvami rozzařují jinak šedivé potemnělé počasí. Ani nízké teploty neodradily místní, aby si přišli užít sobotní odpoledne.
Kromě piva, klobásky a dobré hudby návštěvníky přilákala také výstava kraslic a tradičních krojů. Vajíčka malovaná nejrůznějšími vzory a technikami na výstavu urazila dlouhou cestu. Najdeme tam kraslice ze všech koutů republiky, i z Brna nebo Kladna. „Chodíme sem pro inspiraci, abychom věděli, jak barvit vajíčka,“ hodnotí výstavu návštěvnice Věra Junková. Mezi kroji nemohl chybět valašský, chodský nebo hanácký. Kdo vystoupal až do posledního patra výstavy, měl možnost si kraslice od dobrovolníků zakoupit, ošatky s velikonočními výtvarnými dílky se rychle vyprazdňovaly. Když už děti přestala bavit malovaná vajíčka, mohly si zkusit třeba paličkování, nebo si vymalovat tematický obrázek.
Pro dospělé zaměstnanci muzea přichystali i historické prohlídky v přilehlé kapli Božího hrobu, kde návštěvníci mohli symbolicky zapálit svíčku. Ani na komentovaných prohlídkách se nezapřela velikonoční tématika, tentokrát laděna spíše náboženským původem svátků. „Původně Panenka Maria i Jezulátko měli svatozáře. Na originále už bohužel byly příliš zrezavělé,“ popisoval pískovcovou sochu průvodce Jiří Šťastný.
Odpoledne lidové písně doplnili členové sboru tradičními tanci, které roztančily i nejmenší diváky. Ti, kteří se dostatečně nevyčerpali, navíc mohli zbytky energie investovat do her, které si pro ně organizátoři venku přichystali. Síly nejlépe znovu načerpali u stánku s klobáskami a limonádou a připravili se tak na symbolické vynášení Morany, které završilo celý program.
Pavlína Černá
