Lidé si k nám chodí zavzpomínat, říká spolumajitelka vesnického muzea Věra Colledani

17. 05. 2017 15:45:00
Vzácné nádobí, sbírku krojů i hliněné omítky nanášené metodou, která se používala před sto lety, jezdí zájemci obdivovat do Muzea vesnického života v Krumvíři. Věra Colledani tam provedla už více než tisícovku návštěvníků.

Krumvíř – Na sto dvacet let starých kamnech si vodu na čaj ohřívají v Muzeu vesnického života v jihomoravské obci Krumvíř. Jednou z jeho zakladatelek je dvaapadesátiletá Věra Colledani. Bývalá učitelka vyměnila ukazovátko za brusku a pustila se do rekonstrukce starobylého domu. „Kupodivu mě nejvíc bavila ta nejšpinavější práce. Nejradši vybrušuji omítky. Je to nádhera, jak se odkrývají jednotlivé vrstvy,“ popisuje.

Kdy vznikl nápad založit v Krumvíři muzeum vesnického života?

Snahy vytvořit v Krumvíři muzeum byly už od konce Druhé světové války. Místní vždy hledali příhodný objekt, ale neúspěšně.

Jak jste se k tomu dostala vy?

Na výstavě krojů Jak šel čas jsem se potkala se dvěma dalšími nadšenkyněmi z Krumvíře a řekly jsme si: „Jdeme to toho, my to zvládneme.“ V roce 2009 jsme založily Spolek pro muzeum. Shodou okolností jsme za několik let objevily vhodný dům.

Podporovali váš nápad zastupitelé obce?

Ano. Řekli, že jestli chceme vybudovat muzeum, tak nás podpoří. S provozem muzea však nechtěli mít nic společného. Vzájemně spolupracujeme, ale jako spolek jsme úplně samostatní. Obec nám poskytuje finanční dotace, přispívá nám na provoz i některé nejnutnější opravy. Vlastně i dům původně zakoupila obec a Spolek pro muzeum ho od ní později odkoupil.

Jaké podmínky musel splňovat dům, aby se z něj mohlo stát muzeum?

Chtěli jsme najít dům, který by byl co nejvíce v původní podobě. Dům, který jsme objevili, měl dřevěné podlahy i stropy a hliněné omítky. Nebyla tam ani zavedená voda nebo vybudovaná koupelna, bývalí zařídili pouze elektřinu.

NEJDŘÍV JSME OPRAVILI VINNÝ SKLÍPEK

Co jste museli zrekonstruovat?

Ze všeho nejdřív jsme jako správní Krumvířáci opravili vinný sklípek. (smích) Největším problémem v domě bylo, že předchozí majitelé nezachovali hliněné omítky po celém obvodu domu. Díry, které časem vznikaly, spravovali cementovou omítkou. Cement a hlína se spolu nespojily a nová vrstva bránila hlíně v dýchání. Museli jsme osekat cementové omítky a vybourat všechen beton, který tam nepatřil. Teď dáváme zpátky hliněné omítky a cihlové chodníky. Nové materiály měníme za původní.

Takže na muzeu stále pracujete?

Ano. V letošním roce spravujeme mlat, kde vznikne galerie.

Můžete popsat, jak vypadá mlat?

Nedávno přijela návštěva ze Zlína a já jsem jim řekla: „Byla jsem na mlatě.“ A oni na mě zmateně koukali a ptali se: „Na čem?“ Mlat je vlastně takový průjezd, obrovská místnost, která měla dva účely. Když se vyvážel hnůj nebo se vozila sláma a seno, tak se mlatem projíždělo na dvůr. Ale především se tam, jak napovídá název, mlátilo obilí. V zimě se tam potom daly uskladnit zemědělské stroje.

A kromě mlatu už jste vše zrekonstruovali?

Ještě nám zbývá opravit kolářskou dílnu, která zůstala po původním majiteli. On byl totiž kolář.

Spolupracujete při opravách s Památkovým ústavem?

Po tom, co jsme získali dům, jsme s lidmi z Památkového ústavu navázali kontakt. Ve spolupráci s nimi jsme ho prohlásili kulturní památkou. Památkový ústav je garantem oprav, pomáhá nám a radí. Díky provedeným opravám, se z členů našeho spolku stali odborníci, a tak teď naopak pomáháme my Památkovému ústavu.

Kde sháníte lidi, kteří jsou ochotní vám s opravami pomoct?

Kromě nás tam pracují hlavně naše rodiny. Já dělím lidi na dobrovolníky a nevolníky. Dobrovolníci přijdou, protože chtějí, nevolníci jsou moje rodina. (smích) Moji rodinní příslušníci ví, že mě to baví, a navíc díky tomu mají příležitost setkat se se zajímavými lidmi, kteří v muzeu vystavují.

A kdo vám pomáhá s odbornými pracemi?

Památkový ústav nám doporučil odborníka na hlínu. Když k nám přijel, tak se podíval na naši práci a řekl: „Tak já jsem tu úplně zbytečně. Vy to děláte úplně perfektně.“ Pak u nás pracují zedníci, které učíme, jak s hlínou zacházet. Většinou jsou to nadšenci, kteří se už k takové prací třeba nikdy nedostanou a chtějí si to zkusit. Když jsme potřebovali zprovoznit sto dvacet let stará kamna, dlouho jsme hledali mezi kominíky. Nakonec jsme natrefili na pána, který se o takové věci zajímá. Naše stará kamna se mu líbila, takže je zprovoznil tak, že vyhovují všem předpisům.

Takže se na těch kamnech dá i vařit?

Samozřejmě. Tedy my těmi kamny hlavně topíme, celou zimu jsme s nimi topili. A taky si na nich ohříváme čaj. Pořád se chystáme, že v nich upečeme husu, ale k tomu jsme se zatím nedostali.

CHCEME, ABY NÁVŠTĚVNÍCI MĚLI POCIT, ŽE SI OBYVATELÉ DOMU JENOM ODSKOČILI

Kdy jste vaše muzeum poprvé otevřeli pro veřejnost?

Otevřeli jsme ho v podstatě hned poté, co jsme ho v roce 2012 koupili. Když jsme řekli, že otvíráme muzeum, lidé nám začali nosit spoustu věcí po babičkách nebo prababičkách. Takže jsme to všechno vystavili, i když v provizorních prostorách. Jenže ten dům chátral a nutně potřeboval opravit. Na rok a půl jsme ho zavřeli a loni jsme jej otevřeli už po rekonstrukci.

Většinu exponátů získáváte jako dary od lidí?

Ano, místní lidé už nám přinesli opravdu nepřeberné množství exponátů. Jenom když děláme nějakou tematickou výstavu, tak si výstavní předměty půjčujeme. Ale snažíme se, aby vše bylo z Krumvíře nebo okolí. Kupovat exponáty jsme nemuseli.

Co návštěvníci v muzeu můžou vidět?

Především máme obrovskou sbírku krojů z Hanáckého Slovácka.

Můžou si je zájemci i vyzkoušet?

Zapojujeme se do akce Dáme kroj, kdy máme připravené kroje k vyzkoušení. Pokud organizujeme výstavu o krojích, máme nachystané kroje, které si můžou lidé obléct i osahat. Samozřejmě nemáme takové možnosti, aby si kroj vyzkoušeli všichni návštěvníci, ale alespoň část z nich tu příležitost má.

Co dalšího v muzeu vystavujete?

Máme rozsáhlou sbírku kuchyňské keramiky. Mísy, zadrátované talíře a tak podobně. Pak taky příbory, hračky, vyšívané peřiny... Naší hlavní myšlenkou je, aby si návštěvníci při příchodu řekli: „Aha, oni si obyvatelé domu jenom odskočili.“ Snažíme se muzeum uzpůsobit tak, aby ladilo s ročním obdobím. Teď je období setí, takže jsou naše figuríny oblečeny spíš pracovně. V době hodů je oblékáme do zdobených krojů.

Který exponát je ve vašem muzeu nejvzácnější?

Nejvzácnější je asi malovaný talíř z dílny Antonína Novotného. Není to klasický vesnický talíř, ale ozdobný talíř, který se věšel na stěnu v městských bytech nebo v zámcích. Spousta místních sloužila na Slavkovském zámku nebo na Hodonínském panství a když pořádali svatbu, panstvo jim věnovalo nějaký noblesní dar. Tak se zřejmě do vsi dostal i tento talíř. Potom tam máme panenku s porcelánovou hlavou, za kterou nám sběratelé nabízeli poměrně hodně peněz. Pro sběratele má svoji cenu, ale my ji neprodáme. Už proto, že jsme ji dostali darem.

Který exponát má největší cenu pro vás?

Já si vážím všech exponátů, protože každý má svoji historii. Když nám lidé něco přinesou, tak k tomu vždy vypráví příběh, který se k tomu předmětu váže. Některá vyprávění jsem začala i zapisovat, protože jsou opravdu zajímavé. Například historie lustru, který z Krumvíře putoval do Kanady a pak se vrátil zase zpátky.

Jak jste na tom s návštěvností?

První rok tady byla skutečně velká návštěvnost. Tedy, nejsme žádný Karlštejn, ale nějakých 250 lidí nás navštívilo. Celkově do muzea přišlo více než tisíc lidí. Přesně to nespočítám, protože lidé se sem většinou vracejí. Okruh návštěvníků se rozšiřuje, ale chodí tam hlavně místní. Muzeum vesnického života tak plní svůj účel. Lidé tam chodí i vzpomínat a říkají: „Takhle to měla naše tetička v světnici vyzdobené.“

*Věra Colledani vystudovala pedagogiku se zaměřením na historii. Pracovala v Regionálním muzeu v Mikulově a učila na základní škole v rodné obci Krumvíř. V současnosti věnuje všechen svůj čas Muzeu vesnického života, kde tráví až osm hodin denně a to i o víkendech.

Eva Bartáková

Autor: Stisk Studentský deník | středa 17.5.2017 15:45 | karma článku: 18.81 | přečteno: 571x

Další články blogera

Stisk Studentský deník

Recenze: Divoká říše slibuje více, než zvládne splnit

Novinka nakladatelství CooBoo - Divoká říše autorky Stacey Marie Brown: Kniha se odehrává v dystopické Budapešti a nakladatelství se ji nebojí srovnat i s velikány žánru adult fantasy, ke kterým má však daleko.

22.11.2022 v 13:00 | Karma článku: 7.83 | Přečteno: 157 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Tvorba komunity je pro nás klíčová, říká vedoucí Radia R Barbora Dohnalová

Největší studentské rádio na území Česka a Slovenska má nově zvolené vedení. Místo station manažerky získala studentka Barbora Dohnalová. V rozhovoru mluvíme o autenticitě, fungování, ale i osobním vztahu Dohnalové k Radiu R.

14.11.2022 v 12:31 | Karma článku: 7.73 | Přečteno: 149 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Zápasník Chotěnovský: Trend MMA je teprve na začátku

V jednadvaceti letech se rozhodl pro sport, který u nás v té době nikdo neznal. Denně dojížděl sedmdesát kilometrů na tréninky z Dolní Dobrouče do Hradce Králové. Řeč je o MMA zápasníkovi Lukáši Chotěnovském.

3.11.2022 v 12:19 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Komentář: Reklama na Formuli 1 v americkém Austinu

Max Verstappen znovu kraloval. Tentokrát na okruhu COTA (Circuit of the Americas) ve Spojených státech Amerických. Předcházelo tomu ale drama plné nehod, předjíždění a chyb. Byla to Formule 1, tak, jak ji známe.

25.10.2022 v 16:17 | Karma článku: 7.99 | Přečteno: 131 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 184 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 10.79 | Přečteno: 133 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 18.86 | Přečteno: 238 | Diskuse
Počet článků 2823 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1116

Stisk online je studentský online deník tvořený studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Blog Stisku je po dohodě s redakcí Blog iDnes.cz koncipován jako skupinový. Stisk vznikl v roce 1997 jako jeden z prvních internetových časopisů v České republice, v rámci blogu iDnes se představuje od února 2009. Plná verze časopisu Stisk online je k dispozici zde.

Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk online: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...