Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Lidé si k nám chodí zavzpomínat, říká spolumajitelka vesnického muzea Věra Colledani

17. 05. 2017 15:45:00
Vzácné nádobí, sbírku krojů i hliněné omítky nanášené metodou, která se používala před sto lety, jezdí zájemci obdivovat do Muzea vesnického života v Krumvíři. Věra Colledani tam provedla už více než tisícovku návštěvníků.

Krumvíř – Na sto dvacet let starých kamnech si vodu na čaj ohřívají v Muzeu vesnického života v jihomoravské obci Krumvíř. Jednou z jeho zakladatelek je dvaapadesátiletá Věra Colledani. Bývalá učitelka vyměnila ukazovátko za brusku a pustila se do rekonstrukce starobylého domu. „Kupodivu mě nejvíc bavila ta nejšpinavější práce. Nejradši vybrušuji omítky. Je to nádhera, jak se odkrývají jednotlivé vrstvy,“ popisuje.

Kdy vznikl nápad založit v Krumvíři muzeum vesnického života?

Snahy vytvořit v Krumvíři muzeum byly už od konce Druhé světové války. Místní vždy hledali příhodný objekt, ale neúspěšně.

Jak jste se k tomu dostala vy?

Na výstavě krojů Jak šel čas jsem se potkala se dvěma dalšími nadšenkyněmi z Krumvíře a řekly jsme si: „Jdeme to toho, my to zvládneme.“ V roce 2009 jsme založily Spolek pro muzeum. Shodou okolností jsme za několik let objevily vhodný dům.

Podporovali váš nápad zastupitelé obce?

Ano. Řekli, že jestli chceme vybudovat muzeum, tak nás podpoří. S provozem muzea však nechtěli mít nic společného. Vzájemně spolupracujeme, ale jako spolek jsme úplně samostatní. Obec nám poskytuje finanční dotace, přispívá nám na provoz i některé nejnutnější opravy. Vlastně i dům původně zakoupila obec a Spolek pro muzeum ho od ní později odkoupil.

Jaké podmínky musel splňovat dům, aby se z něj mohlo stát muzeum?

Chtěli jsme najít dům, který by byl co nejvíce v původní podobě. Dům, který jsme objevili, měl dřevěné podlahy i stropy a hliněné omítky. Nebyla tam ani zavedená voda nebo vybudovaná koupelna, bývalí zařídili pouze elektřinu.

NEJDŘÍV JSME OPRAVILI VINNÝ SKLÍPEK

Co jste museli zrekonstruovat?

Ze všeho nejdřív jsme jako správní Krumvířáci opravili vinný sklípek. (smích) Největším problémem v domě bylo, že předchozí majitelé nezachovali hliněné omítky po celém obvodu domu. Díry, které časem vznikaly, spravovali cementovou omítkou. Cement a hlína se spolu nespojily a nová vrstva bránila hlíně v dýchání. Museli jsme osekat cementové omítky a vybourat všechen beton, který tam nepatřil. Teď dáváme zpátky hliněné omítky a cihlové chodníky. Nové materiály měníme za původní.

Takže na muzeu stále pracujete?

Ano. V letošním roce spravujeme mlat, kde vznikne galerie.

Můžete popsat, jak vypadá mlat?

Nedávno přijela návštěva ze Zlína a já jsem jim řekla: „Byla jsem na mlatě.“ A oni na mě zmateně koukali a ptali se: „Na čem?“ Mlat je vlastně takový průjezd, obrovská místnost, která měla dva účely. Když se vyvážel hnůj nebo se vozila sláma a seno, tak se mlatem projíždělo na dvůr. Ale především se tam, jak napovídá název, mlátilo obilí. V zimě se tam potom daly uskladnit zemědělské stroje.

A kromě mlatu už jste vše zrekonstruovali?

Ještě nám zbývá opravit kolářskou dílnu, která zůstala po původním majiteli. On byl totiž kolář.

Spolupracujete při opravách s Památkovým ústavem?

Po tom, co jsme získali dům, jsme s lidmi z Památkového ústavu navázali kontakt. Ve spolupráci s nimi jsme ho prohlásili kulturní památkou. Památkový ústav je garantem oprav, pomáhá nám a radí. Díky provedeným opravám, se z členů našeho spolku stali odborníci, a tak teď naopak pomáháme my Památkovému ústavu.

Kde sháníte lidi, kteří jsou ochotní vám s opravami pomoct?

Kromě nás tam pracují hlavně naše rodiny. Já dělím lidi na dobrovolníky a nevolníky. Dobrovolníci přijdou, protože chtějí, nevolníci jsou moje rodina. (smích) Moji rodinní příslušníci ví, že mě to baví, a navíc díky tomu mají příležitost setkat se se zajímavými lidmi, kteří v muzeu vystavují.

A kdo vám pomáhá s odbornými pracemi?

Památkový ústav nám doporučil odborníka na hlínu. Když k nám přijel, tak se podíval na naši práci a řekl: „Tak já jsem tu úplně zbytečně. Vy to děláte úplně perfektně.“ Pak u nás pracují zedníci, které učíme, jak s hlínou zacházet. Většinou jsou to nadšenci, kteří se už k takové prací třeba nikdy nedostanou a chtějí si to zkusit. Když jsme potřebovali zprovoznit sto dvacet let stará kamna, dlouho jsme hledali mezi kominíky. Nakonec jsme natrefili na pána, který se o takové věci zajímá. Naše stará kamna se mu líbila, takže je zprovoznil tak, že vyhovují všem předpisům.

Takže se na těch kamnech dá i vařit?

Samozřejmě. Tedy my těmi kamny hlavně topíme, celou zimu jsme s nimi topili. A taky si na nich ohříváme čaj. Pořád se chystáme, že v nich upečeme husu, ale k tomu jsme se zatím nedostali.

CHCEME, ABY NÁVŠTĚVNÍCI MĚLI POCIT, ŽE SI OBYVATELÉ DOMU JENOM ODSKOČILI

Kdy jste vaše muzeum poprvé otevřeli pro veřejnost?

Otevřeli jsme ho v podstatě hned poté, co jsme ho v roce 2012 koupili. Když jsme řekli, že otvíráme muzeum, lidé nám začali nosit spoustu věcí po babičkách nebo prababičkách. Takže jsme to všechno vystavili, i když v provizorních prostorách. Jenže ten dům chátral a nutně potřeboval opravit. Na rok a půl jsme ho zavřeli a loni jsme jej otevřeli už po rekonstrukci.

Většinu exponátů získáváte jako dary od lidí?

Ano, místní lidé už nám přinesli opravdu nepřeberné množství exponátů. Jenom když děláme nějakou tematickou výstavu, tak si výstavní předměty půjčujeme. Ale snažíme se, aby vše bylo z Krumvíře nebo okolí. Kupovat exponáty jsme nemuseli.

Co návštěvníci v muzeu můžou vidět?

Především máme obrovskou sbírku krojů z Hanáckého Slovácka.

Můžou si je zájemci i vyzkoušet?

Zapojujeme se do akce Dáme kroj, kdy máme připravené kroje k vyzkoušení. Pokud organizujeme výstavu o krojích, máme nachystané kroje, které si můžou lidé obléct i osahat. Samozřejmě nemáme takové možnosti, aby si kroj vyzkoušeli všichni návštěvníci, ale alespoň část z nich tu příležitost má.

Co dalšího v muzeu vystavujete?

Máme rozsáhlou sbírku kuchyňské keramiky. Mísy, zadrátované talíře a tak podobně. Pak taky příbory, hračky, vyšívané peřiny... Naší hlavní myšlenkou je, aby si návštěvníci při příchodu řekli: „Aha, oni si obyvatelé domu jenom odskočili.“ Snažíme se muzeum uzpůsobit tak, aby ladilo s ročním obdobím. Teď je období setí, takže jsou naše figuríny oblečeny spíš pracovně. V době hodů je oblékáme do zdobených krojů.

Který exponát je ve vašem muzeu nejvzácnější?

Nejvzácnější je asi malovaný talíř z dílny Antonína Novotného. Není to klasický vesnický talíř, ale ozdobný talíř, který se věšel na stěnu v městských bytech nebo v zámcích. Spousta místních sloužila na Slavkovském zámku nebo na Hodonínském panství a když pořádali svatbu, panstvo jim věnovalo nějaký noblesní dar. Tak se zřejmě do vsi dostal i tento talíř. Potom tam máme panenku s porcelánovou hlavou, za kterou nám sběratelé nabízeli poměrně hodně peněz. Pro sběratele má svoji cenu, ale my ji neprodáme. Už proto, že jsme ji dostali darem.

Který exponát má největší cenu pro vás?

Já si vážím všech exponátů, protože každý má svoji historii. Když nám lidé něco přinesou, tak k tomu vždy vypráví příběh, který se k tomu předmětu váže. Některá vyprávění jsem začala i zapisovat, protože jsou opravdu zajímavé. Například historie lustru, který z Krumvíře putoval do Kanady a pak se vrátil zase zpátky.

Jak jste na tom s návštěvností?

První rok tady byla skutečně velká návštěvnost. Tedy, nejsme žádný Karlštejn, ale nějakých 250 lidí nás navštívilo. Celkově do muzea přišlo více než tisíc lidí. Přesně to nespočítám, protože lidé se sem většinou vracejí. Okruh návštěvníků se rozšiřuje, ale chodí tam hlavně místní. Muzeum vesnického života tak plní svůj účel. Lidé tam chodí i vzpomínat a říkají: „Takhle to měla naše tetička v světnici vyzdobené.“

*Věra Colledani vystudovala pedagogiku se zaměřením na historii. Pracovala v Regionálním muzeu v Mikulově a učila na základní škole v rodné obci Krumvíř. V současnosti věnuje všechen svůj čas Muzeu vesnického života, kde tráví až osm hodin denně a to i o víkendech.

Eva Bartáková

Autor: Stisk Studentský deník | středa 17.5.2017 15:45 | karma článku: 15.75 | přečteno: 445x

Další články blogera

Stisk Studentský deník

Záběry ze země už nestačí, drony přepisují možnosti žurnalistiky

Záběry pořízené dronem oživují zpravodajské reportáže. Novináře však často zpomalují legislativní procesy.Vyřídit povolení k létání ve městě trvá až tři dny. Více o dronech se studenti dozvěděli na Multimediálním dni.

16.11.2017 v 16:10 | Karma článku: 3.37 | Přečteno: 99 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Mikroskopické rozsivky zabodovaly, celorepublikový Science slam má svou vítězku

Hračky, rozbité skleničky i nafukovací panna. Pomůcky, bez kterých se mladí vědci neobešli ve středu večer na prvním finále celorepublikového Science slamu v Brně. Největší přízeň diváků si získala algoložka Barbora Chattová.

16.11.2017 v 13:56 | Karma článku: 3.68 | Přečteno: 127 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Dcery tvrdí, že jsem v pětačtyřiceti začal dělat youtubera, říká novinář Jindřich Šídlo

Svoji profesi dělá přes pětadvacet let a patří mezi novinářskou tuzemskou špičku. Nyní se přesunul k vizuální novinářské tvorbě a vytváří s kameramanem Tomášem Dusilem satirický pořad Šťastné pondělí pro portál Seznam Zprávy.

14.11.2017 v 22:04 | Karma článku: 8.58 | Přečteno: 465 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Spartan Race není jen o plazení v bahně, důležitá je i běžcova psychika, říká závodník

Závod v pěti stupních pod nulou i v polední výhni uprostřed července. Nošení pytlů se štěrkem nebo plazení pod ostnatým drátem. I takhle může vypadat jeden z nejpopulárnějších běžeckých závodů Spartan Race.

6.11.2017 v 23:55 | Karma článku: 8.94 | Přečteno: 303 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaromír Hlubek

Nejlepší autonomní řídič je kůň

Tady se pořádají masáže na úrovni demagogie, přičemž většina redaktorů vůbec neví o čem mluví. Elektromobily, autonomní řízení, bonzácké hlášení přes GPS. Socialistická byrokracie chce lidem vnutit všeobecné dobro za účelem jejich

17.11.2017 v 21:11 | Karma článku: 16.87 | Přečteno: 264 | Diskuse

Josef Nožička

Rektor Bek při výročí 17. listopadu: prezidentské volby se nepovedly

Kromě mnoha pietních i protestních akcí se dnes při příležitosti výročí 17. listopadu konalo v našem hlavním městě studentské shromáždění, na kterém vystoupili i představitelé některých českých vysokých škol.

17.11.2017 v 19:40 | Karma článku: 35.43 | Přečteno: 968 | Diskuse

Karel Trčálek

Kéž v této zemi zvítězí zdravý rozum nad komedianty!

Čeští komedianti dostali parádní lekci z demokracie. Nás ostatní tato a jiné lekce ještě čekají, neboť zdravý rozum není opakem šílenství, ale jeho mocninou

17.11.2017 v 19:15 | Karma článku: 11.78 | Přečteno: 605 | Diskuse

Irena Fuchsová

Když tě zavřou, postarám se ti o děti

Letos poprvé jsem příchod 17. listopadu a všechno kolem, brala v klidu a dá se říct i lhostejně. Letos poprvé. Všechny minulé sedmnácté listopady jsem prožila ve zvláštní nervozitě, kterou jsem nechápala.

17.11.2017 v 18:11 | Karma článku: 16.45 | Přečteno: 633 | Diskuse

Karel Trčálek

Ze 17. listopadu se staly druhé české vánoce

Ačkoliv všichni dobře víme, že 17. listopad 1989 byl podvod, přesto teď bloumají pražskými ulicemi tisíce lidí v mystickém vytržení, že se dnes určitě něco velkého musí stát. Ale co? Narodí se spasitel a my budeme opět svobodní?

17.11.2017 v 14:42 | Karma článku: 23.45 | Přečteno: 844 | Diskuse
Počet článků 2588 Celková karma 8.41 Průměrná čtenost 1127

Stisk je studentský online deník tvořený studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Blog Stisku je po dohodě s redakcí Blog iDnes.cz koncipován jako skupinový. Stisk vznikl v roce 1997 jako jeden z prvních internetových časopisů v České republice, v rámci blogu iDnes se představuje od února 2009. Plná verze časopisu Stisk je na www.munimedia.cz/kurz/stisk/.
Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Telefon: +420 549 49 3642
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com
 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.