Dětí s diagnostikovaným autismem každoročně přibývá. Špatně zvládají neznámé situace, které se vymykají běžnému dennímu řádu a jejich rodiče s nimi mají často problém komunikovat. Dětem může pomoct nová metoda naučných videí.
Brno – Pomocí pohádkových vzorů pomáhají studenti pedagogické fakulty autistickým dětem a jejich rodičům. Děti s poruchou autistického spektra se často neumí vypořádat s běžnými situacemi, jako je návštěva doktora, výlet do zoo nebo třeba obyčejná cesta autobusem. Vyučující Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Ema Štěpařová vymyslela způsob, jak děti na nové situace předem připravit a pomoct jim porozumět světu, který je pro ně neznámý a stresující.
„Projekt vznikl vlastně náhodou, když mi poradkyně rané péče navrhla, abych začala natáčet krátká naučná videa pro svého syna Dennyho, který má autismus," uvedla Štěpařová. „Jelikož Denny zbožňuje postavu Mickey Mouse, nakoupila jsem oblečení na kostým a začala natáčet. Syn byl nadšený a videa začal imitovat. Díky napodobování Mickeyho jsme dosáhli obrovských úspěchů na místech, kterých jsme se obávali nejvíce, například ve školce a při návštěvě zubaře. A tak mě napadlo, že by to mohlo fungovat i u ostatních dětí," popsala vznik metody její autorka.
Proto Štěpařová založila předmět Audiovizuální techniky pro děti se znevýhodněním, jehož hlavní náplní je natáčení krátkých videí v kostýmech pohádkových postaviček. Naučná videa se věnují různým oblastem. Některá jsou vzdělávací, jiná se zaměřují na překonávání strachu a obav, další zase na poznávání nových míst nebo pochopení životních událostí, jako jsou třeba Vánoce nebo narozeniny.
„Postupně přibývají témata, která nám rodiče sami posílají. Někdy chodí studentky natáčet i k lidem domů. Natáčíme vevnitř i v terénu, posledně jsme třeba pomáhali mamince, jejíž dítě se bálo jezdit šalinou. Jinak témata vymýšlíme sami podle toho, co máme zrovna možnost natočit," řekla Kateřina Štěpařová, která se na projektu rovněž podílí.
Když mají lidé návrh tématu, musí si sehnat kostýmy, techniku a lidi. Důležité je také video předem pořádně promyslet a případně připravit i scénář. „Jednou jsme natáčeli stříhání nehtů a kvůli délce videa jsme ostříhali postavičce jen jednu ruku, jenže dítě si pak v reálu nechtělo nechat ostříhat tu druhou ruku," dodala Štěpařová. U dětí s autismem je tak třeba myslet i na drobnosti, které by člověka obvykle nenapadly.
Každý autista je však unikátní, takže ani Dennyho metoda, založená na napodobování, nemusí fungovat na všechny děti. „Jeden chlapeček byl fixovaný na krabice od kávových kapslí, neměl žádnou oblíbenou pohádkovou postavu. Udělali jsme tedy animace, kde se krabice různě hýbaly, hrály si, ale chlapeček se na videa podíval, hodil krabicí o zeď a už si s nimi nikdy nehrál," popsala zkušenosti s metodou studentka Eliška Hegerová.
Rodiče se o metodě dozvídají většinou přes skupinu na Facebooku, kde mají možnost požádat o natočení videa pro své dítě. „Myslím si, že tato metoda je velice účinná. Filmy jsme dělali přímo na míru pro mého syna," podělila se o zkušenost maminka Jani Oksaková, která se několika natáčení sama zúčastnila. „Je těžké pochopit jiné vnímání světa, není jasné, co dítě s autismem slyší, vidí nebo cítí, a je to většinou na rodičích, aby našli cestu, pomohli mu pochopit svět kolem sebe a naučili ho v něm fungovat," dodala Oksaková.
Zuzana Slámová
