Pot, sotva šeptaná slůvka nadávek, tiché kroky, které se přesto rozléhají chodbou a dav lidí. V ruce svírám důležité dokumenty a nervózně koukám před sebe. Vítejte na poště v době před Vánoci.
Velké množství lidí začalo v posledních letech nakupovat přes internetové obchody s naivní myšlenkou, že tak ušetří čas. Kvůli tomu se zaplní poštovní přepážky dlouhými frontami lidí, které snad nikdy a nikde nekončí, a už vůbec se neposouvají. Oční tiky, nervózní klapání podpatkem a vytopená místnost by jako definice pošty v prosinci stačila. Na ušetření času nakonec nezbyde, protože ačkoliv nemusíte absolvovat cestu do obchodu, složitý výběr a táhnutí se s dárkem zpátky, vystojíte si frontu. Když budete zrovna na řadě, okénko se zatáhne a pošta zavírá; přijďte zítra.
Loňský rok jsem se podobné chyby dopustila také a navíc si zásilky nechala naposílat přímo na poštu, místo do ruky, protože jsem věděla, že mě bude těžké zastihnout. A proč to chudákům pošťákům neulehčit. Udělala jsem tedy krátký výzkum. Kdy je nejlepší jít na poštu? Hned ráno po otevíračce ne, to se tam cpou lidi, kteří hned poté spěchají do práce. V době dopoledne také ne, to je pošta plná seniorů, kteří si jdou pro důchody a protože jde o peníze, pošťačky každý dokument musí několikrát kontrolovat a podepisovat. Kolem poledne pošta zavírá a je jim zcela jedno, že tam stojíte už od rána. Když přijdete po obědě, lidí sice ubyde, ale přepážka je obvykle otevřená jen jedna. Je totiž málo lidí, tak není potřeba mít jich otevřených více. A ke konci zavírací doby, tudíž odpoledne, to nemáte šanci. To se nahrnou lidi, kteří na rozdíl od vás vědí, že dříve nemá smysl chodit.
V polovině listopadu jsem musela nakoupit nějaké balíky a neměla jsem čas pro ně zajet. Rozhodla jsem se tedy obětovat pár nervových spojů a využít služeb poštovních panáčků. Do Vánoc zbýval více jak měsíc, byla jsem proto naprosto v klidu. Firma, která balíky odesílala, je dokonce zaslala ještě ten samý den, co jsem je objednala. Paráda. Týden uplynul jak voda a já se začínala pomalu shánět, kde má zásilka leží. Ha, na centrální poště v Praze. Tak to nebude problém, stačí už jen jedno auto a bude to doma.
O čtrnáct dní později, tedy o celé tři týdny od odeslání balíku ze skladu ke mně domů, na naší vesnické poště nebyl. Volala jsem tedy opět na dispečink, kde je chyba. A prý se mám podívat, mají nový moderní systém sledování zásilek. Rozklikla jsem to, a aha, balík je stále v Praze. Mezitím se však stihl podívat do Brna a Pardubic. Uklidňoval mě pouze fakt, že jsem alespoň ušetřila cestu na poštu a čekání ve frontě, protože by zásilka měla přijít přímo do ruky.
Konečně nastal ten den. Dnes mi přišla zpráva, že balíček doručí během odpoledních hodin. Nervózně jsem si vyhradila celý den volno, psa jsem venčila jen na dohled od branky, nepouštěla jsem si žádnou hudbu ani filmy. Zvonek nastavený na nejhlasitější úroveň zvuku. V osm večer mi situace už přišla krajně podezřelá a tak jsem nahlédla do schránky. Bílý lísteček s poznámkou, že adresát nezastižen, balíček na mě počká na poště…
A tak jsem ušetřila čas.
Kristýna Čermáková
