Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

My jsme tady pro hráče, nikoli oni pro nás, říká fotbalový trenér Radek Buchta

1. 03. 2018 20:21:09
Být fotbalistou a trenérem zároveň není zrovna běžné. Vyžaduje to vytrvalost, velkou vůli a schopnost neustálé koncentrace. Radek Buchta si tuhle dvojroli vyzkoušel na podzim v brněnské Zbrojovce a obstál.

Brno – K trénování mladých Zbrojováků v kategorii U-14 se Radek Buchta dostal loni v létě, dlouho předtím než v únoru ukončil profesionální kariéru. Tuto možnost dostal díky tomu, že trenérství v Brně sám vystudoval. Zatímco jedni jeho vrstevníci válčili se zkouškami a druzí s míčem, bývalý hráč Zbrojovky či Znojma zvládal obojí. „Před několika lety to bylo docela ojedinělé. Spoluhráči koukali, jak to můžu stíhat,“ vzpomíná Buchta na období, kdy se snažil získat univerzitní titul i místo v kádru brněnského celku.

Nenapadlo vás tehdy přerušit studium a soustředit se na fotbal?

Vůbec ne. Mohl jsem se zranit nebo bych se neprosadil do týmu. Doma mě vždy vedli k tomu, abych měl na prvním místě školu. Bylo náročné to skloubit. Neustále jsem pendloval mezi hřištěm a lavicí, ale dalo mi to strašně moc. Když jsem viděl, jak někteří kluci chodí jen hrát fotbal, uvědomil jsem si, co vše se dá v životě stihnout. Po bakaláři jsem studoval dálkově a na univerzitu docházel jen v pátek. Mohl jsem se víc koncentrovat na fotbal. Ty magisterské roky se s těmi předtím vůbec nedají srovnat.

Omezovalo nějak vaši kariéru to, že jste studoval?

V juniorce to bylo v pohodě. Tam byli kluci hodně mladí a počítalo se s tím, že chodí do školy. V áčku už byl fotbal moje práce a školu nikdo nezohledňoval. Trenér Beránek mi jednou řekl, že jsem víc profesionální student než profesionální fotbalista a přeřadil mě zpátky do juniorky, jelikož jsem se často omlouval z tréninku.

Trenéři tedy studium berou jako něco, co ruší od sportu?

Je to hodně individuální. Ve Znojmě byl naopak trenér Kalvoda v tomto ohledu ohleduplný a během zimní přípravy jsem jel v rámci školy na tři lyžařské kurzy. Příprava trvala asi dva a půl měsíce a já z toho měsíc chyběl. Navíc v době, kdy jsme hráli první ligu. Ale prostředí tam bylo rodinné a trenér mi vyhověl.

První i druhou ligu jste zažil ve Znojmě i v Brně. V čem je mezi soutěžemi největší rozdíl?

Rozdíl je hlavně v medializaci a zájmu. První liga láká mnohem víc lidí, i když v poslední době se to trošku srovnává. Ale tři až čtyři roky zpátky tam byl velký rozdíl. Odlišné jsou i stadiony a zázemí. Pro druhou ligu nejsou tak vysoké požadavky a tak kluby, které nemají peníze, se do nějaké renovace nepouští. Když jsem přicházel do Znojma, stál tam starý stadion i kabiny a neměli ani tréninkové plochy. Trénovat jsme jezdili všude možně po okolí.

Narušovalo to atmosféru v týmu?

Spíš jsme si dělali srandu z toho, že zítra budeme zas úplně někde jinde. Některá hřiště byla tak strašná, že by se tam nedala hrát ani čtvrtá třída (pozn. redakce: nejnižší fotbalová liga v České republice). Když jsme nesehnali nic vhodného, jeli jsme na louku, ani se tomu nedalo říkat hřiště, kde byly úplně zrezivělé brány a trénovali jsme tam. A to jsme byli v první lize! Ale naopak nás to spojovalo.

Ze Znojma jste se vrátil do Zbrojovky, kde jste na podzim kromě hraní za A-tým vedl kategorii starších žáků. Jaký byl půlrok v roli fotbalisty i trenéra?

Opět jsem měl velmi málo času. Trochu mi to připomnělo dobu, kdy jsem studoval. I teď jsem každý den lítal z jednoho konce Brna na druhý, ze stadionu do Tréninkového centra mládeže. Jelikož jsem místo některých tréninků s áčkem jezdil trénovat mladé kluky, vzdal jsem se navíc funkce pokladníka, protože jsem nestíhal zaznamenávat všechny prohřešky spoluhráčů jako třeba překopy přes síť. Teď, když už nehraju, mám trochu větší volnost, ale stále zůstávám v kontaktu s týmem.

Proč jste skončil s profesionálním fotbalem?

Sešlo se víc faktorů. V Brně mi končila hráčská smlouva, ale jako trenér jsem mohl pokračovat. Samozřejmě jsem uvažoval, zda nehrát jinde. Ale nedávno se mi narodila dcera a natolik zajímavou nabídku, abych se rozhodl teď z Brna stěhovat, jsem neměl. Důležitá je také perspektiva, protože trénovat můžu dalších třicet nebo čtyřicet let, ale hrát pouze několik. Jakmile jsem srovnal plusy a mínusy, vyhrálo trénování. I vzhledem k tomu, že jsem studoval a chtěl to taky uplatnit.

Je náročnější povolání hráče nebo trenéra?

Profesionální fotbalista má dopoledne trénink, pak jde na oběd a padla. Občas trénuje i odpoledne, ale potom může odpočívat. To mládežnický trenér je v práci až do pěti někdy šesti večer, takže je to časově náročnější. Když přejdete do dospělého fotbalu, je tam samozřejmě mnohem větší tlak na trenéra. Pokud se mu nebude dařit, tak mu do dvou měsíců dají výpověď. V Česku často vedení klubů nepracují koncepčně. Jen těžko se u nás objeví nějaký Ferguson, který trénoval v týmu Manchesteru United sedmadvacet let.

Kromě práce ve Zbrojovce jste nastoupil i do brněnské Regionální fotbalové akademie. V čem se tam přístup k tréninkům liší?

U naší kategorie U-14 je to na sebe napojené a tedy velmi podobné. Taky i proto, že spousta klubů v akademii hraje za Zbrojovku. Od pondělí do čtvrtka jsou kluci v akademii a klubový trénink mají pouze v pátek a ten navíc navazuje na práci v akademii. Je to z toho důvodu, že myšlenky a metodika v akademii vychází z fotbalového svazu a my ve Zbrojovce ten směr vidíme stejně.

Je akademie výhodná i pro hráče z jiných klubů? Nepřichází tyto celky o možnost trénovat hráče svým stylem?

Vesměs jsou kluby rády, protože jejich svěřenci můžou kvalitně trénovat ve větší konkurenci, než panuje v samotném klubu (pozn. redakce: do regionálních akademií jsou vybíráni nejnadanější fotbalisté z daného kraje napříč kluby). Slýcháváme, že to hráčům prospívá a zlepšují se. Na druhou stranu někdy daný klub jde jinou cestou a volí jiný herní systém, než jaký preferujeme v akademii. Pak je na herní inteligenci fotbalisty, aby se tomu při zápasech přizpůsobil.

Změnil se trenérský přístup od doby, co jste sám procházel mládežnickými kategoriemi?

Výrazně. Dřív bylo všechno na trenérovi, který řídil celý proces a názor hráčů ho nezajímal. Dneska se na jejich pocity hodně dbá. Musíme je dobře znát. Vědět, jak se cítí a získat si jejich důvěru, aby s námi komunikovali, když je třeba něco trápí. Co se týče tréninků, ty jsou intuitivnější, víc používáme různé hry a snažíme se, aby kluci zapojovali co nejvíc dovedností najednou. Také se častěji pracuje s balonem. Celá profese se významně posunula a já osobně se každý den od kolegů učím nové věci.

Jaká je role taktiky v mládežnických kategoriích?

Žádné velké taktické porady nemáme. Spíš je to o dovednostech, součinnosti dvou až tří hráčů a o rozebírání konkrétních situací, co ve hře nastaly. Rozhodně do nich nehustíme formace či rozestavění na standardky (pozn. redakce: standardní situace - rohový kop, přímý kop apod.), jelikož chceme, aby to vše pochopili přímo ze hry. Naopak nás zajímají jejich postřehy a návrhy. My jsme tu pro ně, ne oni pro nás.

Dostávají v Česku mladí hráči méně šancí než v zahraničních soutěžích?

To nemůžu posoudit. Ale pozoruji, že dnes v lize dostává příležitost víc mladíků než před pěti lety a myslím, že pokud budeme v naší práci pokračovat, bude jich víc a víc. Mým úkolem je připravit co nejvíc kluků pro velký fotbal a s nastolenou cestou jsem zatím spokojený. Je dobře, že mladí teď dostávají šanci i v bohatých klubech Spartě či Slávii.

Chcete jednou přejít do dospělého fotbalu jako trenér?

Rád bych to někdy zkusil, ale samozřejmě profesionální fotbal je něco úplně jiného. Trenér na sobě cítí obrovský tlak. Jsou tam hráči, fanoušci, sponzoři a každý chce dobré výsledky. Což je velký rozdíl oproti mládeži, kde je na prvním místě výkon a předváděná hra. Proto jsou i trenéři, kteří raději zůstávají u mládeže. S dětmi se navíc lépe pracuje, protože jsou rádi, že vyběhnou na hřiště. Dospělí mají svoje starosti, což může být někdy na přístupu znát. Každopádně jsem rád, že jsem tady a můžu se dál učit a trénovat.

Radek Buchta se narodil roku 1989 v jihomoravských Sivicích. S fotbalem začínal v nedaleké Tvarožné a ještě na základní škole přestoupil do brněnské Zbrojovky, v jejímž dresu vkročil do světa profesionálního fotbalu. Po angažmá ve Znojmě se vrátil do Brna, kde v únoru 2018 ukončil hráčskou kariéru. Mimo to vystudoval učitelství tělesné výchovy a trenérství v oblasti fotbalu na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity. V současnosti je šéftrenérem žáků v FC Zbrojovka Brno a trenérem U-14 v Regionální fotbalové akademii Brno. Také hraje za AFK Tišnov.

Jaroslav Galba

Autor: Stisk Studentský deník | čtvrtek 1.3.2018 20:21 | karma článku: 10.88 | přečteno: 171x


Další články blogera

Stisk Studentský deník

Švábi na kolejích? Studentům vadí, že jim o problému správci neřekli

Našel jsem na pokoji švába, ohlásil student správcům kolejí Sladkého v brněnském Komárově. Vedení situaci ihned řešilo, obyvatelé se však bouří, že jim o problému neřeklo.

13.5.2018 v 22:42 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 564 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Stovky plyšákov na skládke. Vyhadzujú ich obchody?

Na skládke komunálneho odpadu v Žabčiciach pri Brne sa objavili stovky vyhodených plyšových hračiek. Mnohé z nich vídame v televíznych reklamách a ponukách obchodných reťazcov. Pokúsili sme sa zistiť, prečo takto dopadli.

11.5.2018 v 18:48 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 859 | Diskuse

Stisk Studentský deník

KOMENTÁŘ: Probudím se včera aneb mají vrcholové sportovkyně místo úspěchů rodit děti?

Už je tady zase. Doba, kdy muž říká ženám, jakou mají ve společnosti roli, a co by měly dělat se svými životy. Ta doba, kdy český internet žije tím, jestli mají ženy být spíš matkami, nebo mají právo zvolit si jinou kariéru.

6.5.2018 v 16:15 | Karma článku: 21.27 | Přečteno: 737 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Ze všech staveb nemůžeme udělat muzea, říká zakladatel spolku Prázdné domy

Petr Zeman se svými kamarády založil spolek Prázdné domy. Funguje již třetím rokem a mapuje opuštěné objekty napříč Českou republikou.

1.5.2018 v 20:45 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 370 | Diskuse

Další články z rubriky Brno

Zuzana Řezáčová Lukášková

Zkušenosti s Ladislavem Kroščákem - peníze fuč, zahrada zničená

Pokud máte profil na portálu FIRMY, pravděpodobně vám někdy přišla nevyžádaná obchodní nabídka zednických a stavebních prací od živnostníků z Brněnska s dvacetiletými zkušenostmi, pod kterou je podepsaný Karel Novotný.

22.8.2018 v 6:59 | Karma článku: 21.70 | Přečteno: 1332 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXVIII.

Skončilo to dřív, než jsme si stihli zvyknout. Najednou byl pátek a my jeli pro kluky. V sobotu se vrátila dcera a život naší početné rodiny se vrátil k normálu.

21.8.2018 v 12:11 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 227 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXVII.

Týden bez dětí, bez kterých je všechno překvapivě v klidu (a bez řevu), ale bez kterých je doma poněkud smutno.

17.8.2018 v 9:16 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 257 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog XXVI.

Návraty z dovolených do chaosu staveniště jsou náročné. Údajně je dobré naplánovat si na období po dovolené něco, nač je možné se těšit. Ale taky je důležité připravit rozestavěný dům na blížící se zimu.

15.8.2018 v 7:28 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 265 | Diskuse

David Bohatý

Nadměrný hluk je podle hygienické stanice v Brně v pořádku.

Byznys a lobismus ohýbá právo a lidé, kterých se to dotýká, pouze klopí hlavu. Mají ale nějakou možnost? Mohou se obrátit na vykonavatele práva, na ty, které si povinně platíme, aby nám pomáhali dělat život kvalitnější? Pomůže to?

15.8.2018 v 6:06 | Karma článku: 25.74 | Přečteno: 774 | Diskuse
Počet článků 2664 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1122

Stisk je studentský online deník tvořený studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Blog Stisku je po dohodě s redakcí Blog iDnes.cz koncipován jako skupinový. Stisk vznikl v roce 1997 jako jeden z prvních internetových časopisů v České republice, v rámci blogu iDnes se představuje od února 2009. Plná verze časopisu Stisk je na www.munimedia.cz/kurz/stisk/.
Profilová fotografie: Miroslav Šipula, FSS MU Brno
Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com





Najdete na iDNES.cz