Pro někoho představa veskrze nepříjemná, pro jiného obraz ideálně stráveného víkendu. Kromě zmiňované smrti je totiž obdobou takových bojů i jugger. Postapokalyptický sport, který okouzlil nespočet fanoušků po celém světě a šest desítek nadšenců v České republice. První veřejný trénink brněnských hráčů se uskuteční už ve čtvrtek v lužáneckém parku.
Ideje o apokalyptickém konci světa mají mnoho podob, jedno je však spojuje. Pro většinu lidí jsou to nanejvýš scénáře z hororových filmů. Najdou se ale i tací, které post-apokalyptické prostředí zaujalo. Obrněné transportéry s plamenomety, opancéřované bunkry poskytující skromná útočiště a Jugger: Krutá hra. To všechno jsou jedny z mála pozitivních věcí, které by pustina povrchu země po oficiálním konci světa svým obyvatelům nabídla. A právě poslední jmenovaná kratochvíle, jugger, přerostla díky hrstce odvážlivců z filmového a herního světa i do toho skutečného.
Hra, která je volnou variací drsnější verze amerického fotbalu se zbraněmi, je díky neutuchajícím snahám nadšených příznivců i přes svůj ojedinělý charakter dostupnější běžnému zájemci. Pro širokou veřejnost se koneckonců představí také v Brně – hned ve čtvrtek od sedmi při veřejném tréninku místních týmů v lužáneckém parku. Poznávací znamením je psí lebka místo míče, dvě pneumatiky sloužící jako branky a zhruba desítka lidí oblečená do chráničů těžkooděnců s helmami a kovovou mřížkou.
S tvrzením, že jugger není sportem zdaleka pro všechny, souhlasí i Jan Herajt, organizátor brněnských tréninků a vedoucí týmu Chcíplých psů. Kromě nich v Brně působí navíc Vlkošedé bestie a Kazatelé. „Tréninků se účastní převážně jen Psi a Bestie, případně pak náhodně sbalení kamarádi, kteří si to chodí vyzkoušet. V poslední době máme trochu personální problémy, protože aby se dalo hrát potřebujeme šest lidí na malý jugger, ale základ je osm, tedy čtyři proti čtyřem. Je to drsný post-apokalyptický sport, nemůže ho hrát rozhodně každý,“ popisuje Herajt a dodává, že na turnajích panuje skvělá atmosféra.
Jugger nicméně není jen o mlácení členů soupeřícího týmu hlava nehlava, hra má svá přesná a poměrně specifická pravidla. V týmu jsou zpravidla 4 osoby a jejich cílem je dostat psí lebku na území protivníka. Tu může přenášet pouze Quick, zbylí hráči ho pomocí polstrovaných zbraní, holí a řetězů, chrání a brání v akci nepřátelům. Množství kontaktních bojů a rychlých pohybů činí hru poměrně výrazně fyzicky náročnou.
I přes to si své právoplatné místo v herním žebříčku našlo také několik žen. Jednou z nich je i Simona Krausová, akademická sochařka z Prahy, která v postapokalyptickém sportu našla zalíbení už před třemi a půl roky a vystupuje pod přezdívkou Limonády. „Nejvíc mě baví, že je to výzva. Dokázat bojovat, dokázat se postavit i chlapům, ten adrenalin. A zároveň vedle toho mi nechybí ta postapokalyptická estetika, není to jen další sport v dresu,“ říká.
Se svým týmem se schází na trénincích alespoň jednou měsíčně, svůj um drsného boje pak předvádí na nespočtu festivalů po celé České republice. A to ať už jde o Metroplex, postapokalyptickou březnovou akci nebo Junktown, jeden z největších festivalů obdobného ražení ve střední Evropě.
Právě na Junktownu se odehrál souboj, na který vzpomíná Limonáda dodnes. „Nejvíce mi v paměti utkvěl náš exhibiční jugger zápas, kdy se proti sobě postavil náš čistě ženský tým a tým Dildošrot. Ten nastoupil celý v růžové barvě ověšený balónky z kondomů – to je opravdu nezapomenutelné,“ usuzuje Simona.
A stejné nadšení projevuje i její týmová spoluhráčka, známá spíše pod přezdívkou Izobel. „Baví mě můj tým, jsme milovníci párty s vizáží gothiků a rockerů, sídlíme v útrobách pražského metra a občas vylezeme na povrch vyhrát nějaký ten turnaj. Užívám si samotnou hru, která je plná adrenalinu, rychlosti, síly a modřiny k tomu taky tak nějak patří – děláme show pro diváky. Navíc se mi líbí proměna sebe samé, z křehké dívenky, která se kdysi bála nahlas zakřičet „klíč“ (zvolání při přidržení vyřazeného protivníka zbraní na zemi; pozn. red.), je teď někdo, kdo se nebojí postavit o hlavu vyššímu chlapovi,“ soudí Izobel.
Přesně takové momenty k show patří. Původně byl jugger založen na způsob gladiátorských zápasů s inspirací v jednom z béčkových postapokalyptických filmů, The Salute of the Jugger. „Ve filmu hrají s pravou psí lebkou nebo s opravdovými řetězy. My máme jugger mnohem bezpečnější, lebku máme z gumy a řetězy měkčené. Postupně se ustálila poměrně přesná pravidla, která umožňují, aby naše hra byla regulérním sportem,“ vysvětluje Izobel nynější podobu Kruté hry.
Hra se do Česka dostala v roce 2009, kdy se v Praze konala akce s názvem Svět po Pádu 3: Příští stanice Metroplex. Nadšenci se tehdy zasadili o její rozšíření.
Důležitým mezníkem byl vznik festivalu Junktown v roce 2015. „Junktown je už tak trochu kult a přinesl sebou další vlnu fanoušků, tedy i potenciálních hráčů. Není divu, že po Junktownu vzniklo několik nových týmů a dnes máme základnu devíti českých týmů, z toho tři brněnské, a jednoho slovenského, a asi šedesát stálých hráčů a hráček,“ komentuje Izobel současný stav postapokalyptické sportovní scény.
Kristýna Svobodová