Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

KOMENTÁŘ: Probudím se včera aneb mají vrcholové sportovkyně místo úspěchů rodit děti?

6. 05. 2018 16:15:26
Už je tady zase. Doba, kdy muž říká ženám, jakou mají ve společnosti roli, a co by měly dělat se svými životy. Ta doba, kdy český internet žije tím, jestli mají ženy být spíš matkami, nebo mají právo zvolit si jinou kariéru.

Vody českého internetu rozvířil v uplynulých dnech článek Zdeňka Haníka publikovaný na stránkách Reflexu a jeho následný rozhovor pro DVTV. Oprávněně. Haník, který je místopředsedou Českého olympijského výboru, se vyjádřil, že podle něj vrcholový sport ženy ničí a není pro ně vhodný. A podle jeho názoru jsou většími hrdinkami ty z žen, které se namísto vlastní dráhy vydají cestou pečovatelky o svého muže, kterému rodí děti.

Taková vyjádření lze krátce po zimních olympijských hrách považovat za opovážlivá. Ženské sportovkyně dovezly celkem šest medailí (a Ester Ledecká se zapsala do dějin svým fenomenálním vítězstvím ve dvou různých disciplínách), zatímco z mužů uspěl pouze Michal Krčmář.

Je nutno zdůraznit, že Haník opakovaně uvádí, že si nemyslí, že by ženy vrcholový sport dělat neměly vůbec. Říká, že pokud se pro něj rozhodnou, musí vše podřídit vítězství, zabrat v tréninku a „nepapat tolik“. Uvozovky v původním článku uvádí sám autor – bůhví, co mají znamenat. Nepapat anabolika pro růst svalů? Nepapat dezerty po večeři, jak údajně říkal trenér Gabriele Koukalové? Anebo nepapat vůbec, aby byly prostě štíhlé a krásné?

Zdeněk Haník jako by naznačoval, že tohle ženy ve vrcholovém sportu nedělají, že vítězství nepodřizují celý svůj život. Tedy, on to vlastně nenaznačuje, on to říká jasně – dle něj ženy neprahnou po vítězství, ale chtějí důstojně remizovat, protože to je jejich povahám vlastní. Až na tu skutečnost, že není. Ženy se liší jako muži. Některé vítězit chtějí, některé nechtějí. A s ohledem na sportovní výsledky je jasné, že ve vrcholovém sportu České republice nechybí ženy, které jsou ambiciózní, tvrdě na sobě pracují a závodí, aby vítězily. Příklad Petry Kvitové mluví za vše.

Místopředseda olympijského výboru se ale domnívá, že taková píle ženy ničí, protože ty pak přicházejí o svou křehkost a půvab, svou vnitřní něhu a zranitelnost. Protože se „chovají jako muži“. Sportovní klání autor považuje kvůli bojovnosti prostředí výhradně za sféru mužů, ve kterém ženy podmínky snáší jen těžce a s nutností velkých obětí – například mateřství.

Na co však místopředseda Haník zapomíná, je skutečnost, že ženy mají být matkami stejně tolik, jako muži otci. Mužští sportovci, kteří se pro takovou dráhu rozhodnou, jí obětují zrovna tolik, jako jejich kolegyně. Při neustálém cestování a tréninkových plánech rovněž trpí jejich partnerský a rodinný život, ať už ho mají anebo ne. Vyčítá snad někdo Jaromíru Jágrovi, že svůj úžasný genofond nepředal dál a doposud nezplodil potomka? Sotva. A tak je to dobře.

Těhotenství a mateřství je břímě natolik velké, že se zdá hrubě nespravedlivé na ženy klást další. Chtít po ženách, aby byly za všech okolností především půvabné a slabé, je nesmysl. Mají veškeré právo být takové, jaké chtějí, aniž by přišly o svou ženskost. Dnešní doba skýtá úžasné možnosti, jejichž zachování bychom měli hájit. Při nejlepší vůli lze dobře skloubit rodinný život a kariéru, dokonce i tu sportovní.

To, co naší společnosti v této oblasti ale zoufale chybí, je tolerance. Zdá se o tolik snazší odsoudit ženu za to, že se rozhodla pro kariéru, ať už sportovní, vědeckou anebo politickou, a nikoliv pro děti. A dokonce je snadné ji odsoudit i v případě, že se rozhodla pro obojí, protože pak určitě jednomu nedává dostatek. Přitom jádro problémů zůstává právě v tom, že za současných podmínek mnohdy nemůže – třeba pokud na ní leží primární starost o dítě a domácnost, ačkoliv by tomu tak v rovném partnerství být nemělo.

Ženy nemají přirozený úděl starat se o svého muže a prát mu ponožky, zatímco on řeší své „velké věci“, jak Haník naznačuje. Pokud si to tak samy přejí, tak je to jejich volba, kterou je třeba respektovat. Stejně jako je třeba respektovat, pokud si pro sebe přejí něco jiného. Stále jde o jejich život a těla a nikdo jiný jim nemůže říkat, že se stávají méně ženskými, pokud si plní své životní touhy.

Dřívější reprezentant a volejbalový trenér naopak říká, že pokud se dívá na ženský volejbal (zmínil třeba dřívější dvojici plážových volejbalistek Kiki a Maki), tak ne kvůli potěšení ze hry, ale pro potěšení z „estetického zážitku“, z pohledu na krásné nohaté hráčky. Je asi nutné říci, že ty nejsou na hřišti pro to, aby dobře vypadaly, ale aby dobře hrály. A pro ně jsou slova sportovního funkcionáře urážlivá zrovna tolik, jako pro ženské sprinterky jeho poznámky o „chlapech bez koulí“, kterými je označuje.

Nemohu se zbavit pocitu, že Zdeněk Haník dávno zaspal dobu. Uvádí, že slabost je hlavní ženskou zbraní, a křehkostí a citlivostí si ho ženy podmaní. Snad on tedy žije se svou ženou spokojený život v souladu se svými názory. Takovou možnost by ale měli mít všichni, ať na věc koukají jakkoliv.

Žena možná je krásná, když pláče, jak Haník říká. Pořád ale pláče. Já jen doufám, že až dnes půjdu spát, tak se neprobudím včera. Doufám, že se probudím do doby, ve které ženám nikdo cizí neříká, jak mají žít své životy – a vlastně ani nikomu jinému. A že pláč ženy už nebude symbolem krásy, ale bude jejím hlasem, kterému budeme naslouchat.

Michaela Dvořáková

Autor: Stisk Studentský deník | neděle 6.5.2018 16:15 | karma článku: 21.46 | přečteno: 746x


Další články blogera

Stisk Studentský deník

Švábi na kolejích? Studentům vadí, že jim o problému správci neřekli

Našel jsem na pokoji švába, ohlásil student správcům kolejí Sladkého v brněnském Komárově. Vedení situaci ihned řešilo, obyvatelé se však bouří, že jim o problému neřeklo.

13.5.2018 v 22:42 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 587 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Stovky plyšákov na skládke. Vyhadzujú ich obchody?

Na skládke komunálneho odpadu v Žabčiciach pri Brne sa objavili stovky vyhodených plyšových hračiek. Mnohé z nich vídame v televíznych reklamách a ponukách obchodných reťazcov. Pokúsili sme sa zistiť, prečo takto dopadli.

11.5.2018 v 18:48 | Karma článku: 9.65 | Přečteno: 873 | Diskuse

Stisk Studentský deník

Ze všech staveb nemůžeme udělat muzea, říká zakladatel spolku Prázdné domy

Petr Zeman se svými kamarády založil spolek Prázdné domy. Funguje již třetím rokem a mapuje opuštěné objekty napříč Českou republikou.

1.5.2018 v 20:45 | Karma článku: 6.90 | Přečteno: 380 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Emrich Sonnek

Stručný průvodce po volebních slibech

Místo přísně se tvářících žen s výtisky Strážní věže postávají u výstupů z metra aktivisté nabízející nám úplně jinou (lepší?) budoucnost a ve vzduchu je cítit příslib koblih - neklamné znamení, že další volby jsou za dveřmi.

24.9.2018 v 14:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Jita Splítková

Skutečné lidství a skutečná hrdinka

V současné době tady kdejaký sobec a darmožrout vyřvává, jak je nutné přivézt do země mladé mohamedány a všichni křiklouni se cítí být dobroději, něčím lepším či dokonce hrdiny. Nejsou, ale vím o jedné výjimečné ženě.

24.9.2018 v 14:16 | Karma článku: 13.48 | Přečteno: 163 |

Vít Hassan

Kazatel Daniel Skokan z kostelu na lodi: „I ten komunista se v nemocnici pomodlí!“

V pražském holešovickém přístavišti kotví skutečně kuriózní loď. Jedná se o kostel zřízený na lodi.

24.9.2018 v 13:34 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 134 | Diskuse

ján sliacky

50 sirotků (tak trochu kupecký pohled)

Hýbe blogem, médii. Nechávalo mě to chladným, jako všechna tzv. aktuální rádoby politicka témata (i když tady jde o konkrétní lidi...).

24.9.2018 v 12:33 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 481 |

Vladimír Kroupa

Jožo, zvaný Džegy, odešel…

Pamatuju si ho docela dobře, menší, šlachovitej kluk, s úsměvem tak širokým, jako by mu kušnu někdo natrhnul. Byli jsme vedle sebe hodně dní a nocí, společně s dalšími kluky jsme prožívali něco, co by se dalo nazvat předpeklí...

24.9.2018 v 10:56 | Karma článku: 17.73 | Přečteno: 772 | Diskuse
Počet článků 2664 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1123

Stisk je studentský online deník tvořený studenty Katedry mediálních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Blog Stisku je po dohodě s redakcí Blog iDnes.cz koncipován jako skupinový. Stisk vznikl v roce 1997 jako jeden z prvních internetových časopisů v České republice, v rámci blogu iDnes se představuje od února 2009. Plná verze časopisu Stisk je na www.munimedia.cz/kurz/stisk/.
Profilová fotografie: Miroslav Šipula, FSS MU Brno
Tiráž:
Vedoucí projektu Stisk: Jaroslav Čuřík
E-mail: curik@fss.muni.cz
Adresa: Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MU, Joštova 10, 602 00 Brno.
Tiskové zprávy zasílejte na: stisk.munimedia@gmail.com





Najdete na iDNES.cz