Moderátor studentského Radia R Michael KalábekFoto: Andrej Slivka
Brno - Rádio R je internetové komunitní rádio. Přívlastek komunitní znamená, že není orientováno na zisk a je takzvaně otevřené. Podílet se na chodu a provozu rádia může každý, kdo má zájem, zejména pak studenti. Všechno je postaveno na bázi dobrovolnictví.
„S nápadem založit studentské komunitní rádio přišel Henry
Loeser, který u nás v té době studoval a měl už zkušenosti z podobných projektů
z Ameriky,“ objasnil vznik rádia vedoucí katedry mediálních studí a žurnalistiky na fakultě sociálních studií Rudolf Burgr, která vysílání oficiálně zastřešuje.
Rádio je součástí projektu multimediální žurnalistiky, na který fakulta získala peníze z Evropské unie. „Chtěli jsme vytvoři novou možnost pro studenty, kteří si tak budou moci v praxi vyzkoušet provoz a práci pro takovéto médium. Spolu s tímto projektem jsme zavedli také nové kurzy týkající se rozhlasové žurnalistiky,“ dodal k důvodu vzniku nové rozhlasové stanice Burgr.
Přestože se jedná o součást projektu katedry, obsah vysílání
je na univerzitě nezavislý. Program tvoří sami studenti. „Nebráníme se žádným
žánrům. Snažíme se vybírat alternativu k mainstreamovým médiím a reagovat na
vkus studentů. Neřídíme se měřítkem komerčnosti. Jde nám o kvalitu,“ popsal cíle rádia hudební dramaturg David Věžník.
Rádio R vysílá od loňského října a do budoucna plánuje hlavně zvětšit podíl živých vstupů. Programová nabídka není nijak omezená. Kdokoli může přijít s návrhem na svůj pořad. „Pokud mě námět zaujme, prostuduju ho a snažím se ho doladit. Pokud dotyčný vydrží tuto část, pak dostane zpravidla i prostor ve vysílání,“ vysvětlil programový dramaturg Jan Motal.
Na dobu letních prázdnin je naplánována rozsáhlá rekonstrukce studia i nákup nové techniky. Vysílání je zatím šířeno jen na internetu, do budoucna se ale počítá i s terestrickým, vzdušným šířením signálu na vlnách FM.
Rádio R si můžete poslechnout skrze vlastní internetové stránky http://www.radio-r.cz/
Přímý odkaz pro poslech (kvalita 128kbps) zde .
Radim Kotala
Moderátor studentského rádia: Tréma je lepší droga než lysohlávky
Éterem Rádia R zní každý lichý čtvrteční večer díky Michaelovi Kalábkovi novinky z new raveové scény. A aby toho nebylo málo, vzal si tento moderátor na starost ještě další pořad Retro revue, kde mluví o idolech svého dětství.
Hrál jste si jako malý na moderátora?
Na školním výletě
v páté třídě jsem moderoval nějakou soutěž a učitelky mě chválily. Potom
jsem ještě ve druháku na gymnáziu moderoval školní Superstar, protože se mi
v opilosti už nechtělo zpívat.
Proč jste se rozhodl pro moderování v Rádiu R?
Přemluvila mě kamarádka, abych s ní šel na první schůzku do rádia a nadchlo mě to. Ukázalo se, že jsem šikovný chlapec a na moderování mám.
Takže jste si tehdy uvědomil, že by vás moderování ve studentském rádiu bavilo?
Asi ano, ale já stejně věřím, že budu herec, a u moderování nezůstanu.
Míváte při vysílání trému?
Vždycky, je to strašná droga! Lepší než lysohlávky. (směje se) Úžasné napětí cítím na konci první písničky, než začínám mluvit. Potom ze mě nervozita spadne a už je to jízda.
Jaké je vaše oblíbené rozmlouvadlo?
Lodyha nebo nejkulaťoulinkatější otorinolaryngoložka.
Co je výhodou moderátora studentského rádia?
Můžete si dělat úplně, co chcete. Říkat všechno, pouštět jakékoliv písničky a nikdo vám na to neřekne půl slova. Třeba se to někomu nelíbí, no a co? My přece přinášíme kulturu! A ne že vám někdo přikazuje, co máte říkat.
Kdy vás napadlo vysílat pořad Trafostanice?
Už v létě, kdy se rádio domlouvalo. Nevěděl jsem ale, jak pořad postavit a navíc jsem ho nechtěl moderovat sám, protože by to byla nuda.
Jak jste sehnal druhou moderátorku Trafostanice, Dominiku Řebíkovou?
Tři dny před koncertem mé nejoblíbenější kapely Crystal Castles v Berlíně jsem se seznámil s Dominikou a pozval jí na berlínský koncert. Souhlasila. V autobuse, kde jsme se viděli potřetí v životě, jsme se dohodli, že budeme dělat společný pořad plný hudebních stylů jako je new rave, elecktroindie, future disco a elektroclash.
Naučil jste se už pracovat s technikou ve studiu?
Asi už vše ovládám, ale stále ve mně převládá takové to napětí, co se stane, když nějaký čudlík zmáčknu. Ale to jsou ty nejlepší momenty, když do éteru pustíte omylem něco jiného.
Co byl zatím váš největší průšvih?
Když jsme zapomněli po vstupu stáhnout mikrofony a řekli jsme: „Tak tohle jsme jako úplně posrali!" Dominika si toho naštěstí za chvíli všimla.
Dostáváte od posluchačů nějakou zpětnou vazbu?
Ano. Dokonce nám někdo psal do Trafostanice emotivní výlev, jak je šťastný za tento typ pořadu.
Máte už i své vlastní fanynky?
Občas za mnou na Flédě přijde nějaká kamarádka a představí mi holku, která mi řekne: „Já tě znám z rádia!" Je to zvláštní, to bych před rokem nezažil.
Baví vás taková popularita?
Já to tak neberu. Většinou jsem už při tom představování v náladě.
Do většího rádia byste jít nechtěl?
Ne. Asi bych na to měl, ale já tam fakt nechci říkat: „Máme 18 hodin 31 minut a Koliště je úplně ucpané. A teď si pustíme Britney Spears".
Nebolí vás z toho moderátorského mluvení pusa?
Já mluvím pořád, takže si u moderování odpočinu. Na mé poměry mluvím v rádiu ještě málo!
Andrej Slivka
