Recenze: Marťan je příběhem lidské vůle a racionality

Ridley Scott zfilmoval příběh opuštěného astronauta na rudé planetě. Kvalitně natočený Marťan se tak stal jedním z mála filmů s vesmírnou tématikou zpracovaných podle současných vědeckých poznatků.

Příběh marťanského Robinsona původně pronikl do povědomí jako román Američana Andyho Weira a hned se stal bestsellerem. Jak je naznačeno i ve filmu, surový boj o přežití na druhé nejbližší planetě připomíná klasickou představu trosečníka na pustém ostrově. Matt Damon ztvárňuje roli neohroženého self-made mana, který se odmítá podřídit sérii nešťastných náhod a bojuje plnými silami o záchranu života a návrat na Zemi. Divák se i přes dvouhodinovou délku snímku nenudí, protože nevyzpytatelné náhodné události nutí protagonistu k neustálé improvizaci. I když se kromě titulního trosečníka objevuje na plátně celá plejáda dalších herců, působí většinou jako nezajímavá nebo stereotypní kulisa. Marťan se ale naštěstí může opřít o kvalitně zahranou hlavní roli.

Film nabízí velmi realistickou vesmírnou podívanou v porovnání s jinými filmy podobné tématiky. Kromě klasických drobností, jako je šíření zvuku ve vzduchoprázdnu nebo barvy marsovského západu slunce, se jedná o věrohodnou představu cesty na Mars, jak ji možná zažijeme v blízkých desetiletích. Důkazem mohou být i případy lidí na internetu přesvědčených o pravosti příběhu. Divák ale nemusí být jenom odborník na kosmonautiku, aby si mohl užít vizuální stránku filmu. Kromě kosmických lodí, modulů a roverů si lze vychutnat kouzlo vzdálených zmrzlých plání a hor. Právě panoramata byla obzvlášť výživná při 3D projekci. Téma, které by se dalo ztvárnit jako klaustrofobická noční můra, je podané velmi živě a film nás opakovaně vytrhává ze stereotypu pomocí rozporu nemilosrdného prostředí a povahou hlavní postavy. Třešničkou na dortu je hudební disko doprovod, který snad ani nemůže být absurdnější, a který povyšuje dílo ještě o stupeň výš. Návštěvník kina snad nikdy neuslyší písně jako Hot stuff nebo I will survive v originálnější podobě než při projekci Marťana. Námět, atmosféra i samotný scénář spolu fungují dobře. I když děj probíhá souběžně na dvou, technicky vzato na třech místech ve Sluneční soustavě, přechody mezi jednotlivými lokacemi děj výrazně nezpomalují a pocit samoty hluboko v kosmu je cítit pořád stejně.

Marťan je na tom dobře i ve srovnání s jinými podobnými snímky. Vítězí hlavně jeho nadsázka servírovaná ztraceným astronautem a celkové motivující vyznění díla. Zatímco charaktery z filmů Gravitace a Interstellar se pouze nechávají unášet schématem svých filmů, Matt Damon vtipkuje, poslouchá hudbu z osmdesátých let a nenechává svou postavu zapadnout. Je to možná právě rozpor mezi astronautem a planetou, u kterého si divák není jistý, jestli si více vychutnává detailní mimozemskou krajinu, nebo svérázný přístup pozemského trosečníka.