Sobotkův předvolební tah aneb s komunisty se (ne)vládne

Bohuslav Sobotka připustil vládní spolupráci s komunisty. Bohumínské usnesení označil za přežitek a historický relikt. Principialismus v souboji s politickým pragmatismem pravidelně prohrává. Nezašli jsme však už příliš daleko?

Komunisté by poprvé od sametové revoluce mohli zasednout ve vládě. Podle Bohuslava Sobotky je důležité, aby levicové strany spolupracovaly. Ještě v roce 2013 však z premiérových úst znělo něco docela jiného: „Nemohu prosazovat koalici s KSČM. Platí bohumínské usnesení, které to nepřipouští.“ Je pravda, že něco takového nás u předsedy ČSSD nikterak nepřekvapuje. Bohuslav Sobotka byl vždy ukázkovým příkladem politika „kam vítr, tam plášť“. Zatímco ještě v březnu minulého roku se na návštěvě ve Washingtonu hlásil k Havlovu odkazu, nyní sympatizuje s komunisty. Zatímco po krajských volbách chtěl cílit na mladé liberální voliče, nyní se uchyluje k charakteristicky levicovému progresivnímu danění. Jak je to možné? Tonoucí se stébla chytá, vytane na mysli při pohledu na výsledky krajských voleb, které suverénně ovládlo ANO. Že pana předsedu s blížícími se volbami do Poslanecké sněmovny polévá studený pot, sice věříme, spolupráci se zločineckou ideologií minulého století však odpustit nemůžeme.

Se svraštěným čelem tak přihlížíme, jak se současný premiér obětem komunistického experimentu vysmívá do tváře všem, za minulého režimu popraveným na základě vykonstruovaných politických procesů, umučeným Státní bezpečností, násilně vystěhovaným ze svých domovů, postihnutým zabavováním majetku kolektivizací a znárodňováním. A já se ptám, s představiteli této politické strany budete ochotný tvořit vládní kabinet? S lidmi, kteří dodnes slaví Vítězný únor a hrdě se hlásí k odkazu Klementa Gottwalda?

Potenciální koalici s KSČM premiér ospravedlňuje letitou spoluprací na krajské a komunální úrovni. Dle jeho slov není důvod neposunout se o úroveň výš. Avšak to, že něco nějakým způsobem funguje, až se z toho stala rutina, které společnost jakž takž přivykla, neznamená, že je to tak správně a že by to mělo být ještě navíc posíleno. Sobotka tak může bohumínské usnesení odkazovat politologům a vracet se ke „starostem běžných lidí“, možná však bude sám překvapen, nakolik běžný lid zajímá, zda by šel do vlády s komunisty. Hned v příštích volbách.

TEREZA HÁLOVÁ