Za cenu soutěžního kostýmu bych mohla jet i na dovolenou, říká česká cosplayerka

Přes den studentka fyziky, v noci švadlenka. Cosplayerka Adéla Miklíková se díky své zálibě proměnila už v několik postav, včetně Hermiony Grangerové. Výrobou kostýmů se všemi detaily a doplňky se baví lidé po celém světě. 

Brno – Ušít nebo vyrobit věrnou kopii kostýmu své oblíbené postavy, vytvořit doplňky, nacvičit její charakter i chování. To vše znamená cosplay. Lidé věnující se této zálibě se snaží ztělesnit animované i hrané filmové postavy, v kostýmech se fotí nebo účastní soutěží. Třiadvacetiletá Adéla Miklíková se cosplay věnuje už tři roky, letos se přihlásila i do soutěže na brněnském Animefestu. „K mé postavě, za níž jdu na Animefest, plánuji připojit třeba i jazyk specifický pro čtyřicátá léta, protože právě z této doby postava je. Nebudu používat moderní výrazy a když mi někdo ukáže telefon, tak budu dělat, že nevím, co to je,“ říká.

Jak se studentka fyziky dostane k vyrábění kostýmů?
Už od malička jsem hodně tvořila a šila oblečení na panenky. Všichni mi říkali, ať jdu studovat grafický design nebo architekturu. Ale já jsem šla radši na fyziku, kterou studuji už na magisterském stupni. Asi na mě mělo vliv vedení učitelů na gymnáziu a to, že mám k vědě blízko. Zpětně můžu říct, že to byl dobrý krok. Fyzika člověka naučí přemýšlet. Je to sice něco úplně jiného než grafika, ale i přesto mě baví. Cosplay a tvorba kostýmů je můj koníček.

Jak dlouho už cosplay děláte?
Asi tři roky. Dostala jsem se k tomu, když jsem navštívila brněnský Animefest. Ohromil mě natolik, že jsem se rozhodla cosplay zkusit. Navíc jsem se přestěhovala do Brna, takže jsem získala i větší rozhled a více možností.

Jak vypadá příprava a výroba kostýmu?
Když si vyberu postavu a rozhodnu se vyrobit její oděv, tak si k tomu nejdříve najdu všechny podklady. Kostým si vyhledám na fotkách ze všech možných úhlů a ve vysoké kvalitě, abych dobře viděla detaily. Teprve pak začnu nakupovat materiál. Problém bývá s látkami, protože se vždy snažím najít co možná nejbližší barvu a materiál podle daného vzoru. Hledání té správné látky může zabrat třeba i půl roku nebo rok. Například na svůj kostým Emmy (postava z filmu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti, pozn.red.) jsem tu pravou látku sehnala až ve Vídni. Z internetu vůbec neobjednávám, je to příliš riskantní. Obíhám proto různé obchody a hledám.

Výroba jednoho kostýmu může trvat i rok

Vyrábíte obleky úplně od nuly nebo si koupíte věc a přepracujete ji?

Nikdy nedělám to, že bych něco koupila a jen to předělala. Protože trochu šít umím, koupím si vždy jen látku a kostým vyrobím sama. Některé drobnosti, jako jsou třeba náušnice, je výhodnější a snazší si koupit. Ale jinak se snažím všechno vyrábět. Díky tomu se v šití neustále zdokonaluji a překonávám sebe sama.

Co je na samotné přípravě vůbec to nejtěžší?
Když jsem vyráběla šaty Emmy, byl velký problém sehnat jejich obrázek ve vysokém rozlišení, protože film byl zrovna nový. Musela jsem si proto najít internetové stránky, které nabízely zhlédnutí filmu zdarma. Tyto stránky však uživateli povolí shlédnout jen několik vteřin záznamu a pak vyžadují peníze. Takže jsem si pouštěla části filmu, které jsem potřebovala a po pěti vteřinách jsem si fotila jednotlivé záběry. Každý, kdo chce mít opravdu propracovaný oděv se všemi detaily, to takto dělá. Není to nic neobvyklého.

Na který kostým jste nejvíce hrdá?
Myslím, že na kostým Emmy, protože jeho příprava byla opravdu náročná. Pracuji ještě na postavě elfky Arwen z Pána prstenů, jejíž oblek mám rozdělaný skoro rok. Její šaty jsou ze sametu a z tisíců korálků. Je to opravu náročný kostým.

Kolik jste jich už celkem vytvořila?
Kostýmů mám celkem pět za tři roky, co se cosplay věnuji. Jiní lidé jich mají třeba desítky. Potom se ale všechny části masky špatně skladují. Já jsem zatím zkoušela hlavně postavy, které nosí šaty. Ty uložím kamkoliv poměrně snadno a navíc v nich můžu jít třeba i na ples nebo na tematickou party. Mám hotový kostým postavy z animovaného japonského filmu, která má velký chlupatý ocas. Ten používám jako polštář. Kostýmy si schovávám, ale kdyby je někdo chtěl, tak bych mu je dala.

Existuje nějaká forma spolupráce mezi cosplayery?
S mou spolubydlící, která se také cosplay věnuje, si půjčujeme nástroje nebo materiál, když nám při výrobě nějaký zrovna dojde. Ale co se týče komunity, někteří lidé se třeba snaží ostatním radit, kde sehnat potřebné věci. Najdou se ale i tací, kteří toho využívají. Říká se, že česká cosplay komunita je závistivá a nepřející. Osobně jsem se s tím ale nikdy nesetkala.

Setkáváte se s kritikou? 
Čím je člověk známější, tím více dostává kritiky. Například si lidé stěžují, že je cosplayer na danou postavu příliš malý, má malá prsa nebo je tlustý. Což je naprosto nesmyslné, protože třeba postavy z her jsou nerealistické. Není možné je úplně přesně napodobit, co se stavby těla týče.

Jak moc jde v cosplay o celkový projev člověka, jako postavy?
Cosplay znamená kostýmová hra, takže projev a chování postavy jsou nedílnou součástí. Pokud má být postava roztomilá, tak se roztomile i musí chovat. A stejně tak když někdo hraje zápornou postavu. Já jsem si zatím vybírala postavy spíše neutrální, hodné. K mé postavě, za níž jdu na Animefest, plánuji připojit třeba i jazyk specifický pro čtyřicátá léta, protože právě z této doby postava je. Takže nebudu používat moderní výrazy a když mi někdo ukáže telefon, budu dělat, že nevím, co to je. Má postava by to vědět ani neměla. Jde o autenticitu, což je v komunitě hodně ceněné. Když se ale bavíte ve skupině přátel, situace se mění. To si chválíme kostýmy a propracované detaily. Pro mě je cosplay o tom být sám sebou, ale v jiné formě. Každý máme dobré i špatné stránky, ale prostřednictvím cosplay může člověk své určité vlastnosti vyzdvihnout.

Jednou bych chtěla ušít kostým české Popelky

Na základě čeho si vybíráte, koho ztvárníte?
Většinou podle oblíbenosti, jestli mám daného hrdinu ráda. Nebo se dívám na film a najednou si řeknu, že přesně tohle chci vyrobit. Ale třeba podle složitosti si nevybírám. Když chce člověk v převleku soutěžit, musí předvést něco skvělého. Dá se říct, že čím náročnější kostým je, tím je lepší a hodnotnější. Záleží samozřejmě i na celkovém provedení, kvalitě a projevu člověka. Jednoduchý kostým by ale nikoho nezaujal. Postavu je důležité vybírat i podle jejího chování, zvlášť pak na soutěže. Pokud postava nemá specifický projev, zajímavý vzhled nestačí. Je potřeba také něco zahrát, něco ukázat.

Chtěla byste ztvárnit i nějaké české?
Přemýšlím o Popelce. Miluji tu pohádku a chtěla bych ušít Popelčiny proslulé růžovo-modré šaty. Nikde ale nemůžu už dva roky sehnat látku. Je totiž hodně specifická. Ve filmu se tváří jako modrá, ale podle fotek z kostymérny tam žádná modrá barva vůbec není. Ty šaty by měly být starorůžové s třpytivými vlákny, což bude velmi náročné napodobit. Chtěla bych vyzkoušet také tmavě modré šaty z pohádky Princ a Večernice. České pohádky však nemají až tak bohaté a propracované kostýmy. Možná proto je zase tolik lidí nenapodobuje.

Omezují vás v tvorbě kostýmů peníze?
Určitě, přestože jsem pracující student. Snažím se výdaje na kostýmy omezovat, ale když už jste v konečné fázi výroby, tak je vám jedno, kolik do toho dáte. Hlavně ať už to dokončíte. Za poslední týden jsem například spotřebovala asi tři sta metrů nitě. Pokud má člověk peníze a ví, že může být jeho kostým dokonalý, je těžké si nepřiplatit. Důležité je si dopředu rozpočítat, jestli na kostým vůbec máte dost peněz. Filmaři na kostýmech nešetří, levnější materiál se potom projeví na výsledném vzhledu.

Na kolik peněz vás vyjde jeden kostým i s doplňky?
Nejdražší jsou většinou látky, kterých radši koupím víc, aby mi vyšel střih. Z hotových kostýmů byl asi nejdražší právě ten soutěžní na Animefest, tedy převlek Emmy Bloom. Výroba knihy, která ke kostýmu patří, mě vyšla na dva tisíce, boty asi na tři kvůli speciálnímu drahému materiálu. Myslím, že za tento kostým i s doplňky bych mohla jet na velmi dobrou dovolenou. Náklady se naštěstí rozloží, protože kostým vzniká se všemi součástmi třeba rok.

Podporuje vás v této zálibě i rodina?
Ano, nic proti tomu nemají. Loni jsem si například od tatínka přála na Vánoce brusku, abych mohla dělat lepší kostýmy. Sice se velmi divil a nechtěl mi ji koupit, ale já jsem ho přesvědčila, že bruska je to jediné, po čem moje srdce touží.

Kde všude je možné takové kostýmy využít?
Kromě různých setkání, soutěží a focení si některé herní společnosti najímají ty nejlepší cosplayery, aby je reprezentovali například při uvedení nové hry na trh. Kostým ale jde využít například při živé simulaci herního nebo filmového světa. Pořádají se i různé tematické bitvy v převlecích nazývané LARP (z anglického Live Action Role Play). Konkrétně v Brně se simulacím věnuje hodně lidí, je to tady populární. V šatech Hermiony Grangerové z Harryho Pottera jsem byla třeba i na plese naší fakulty.

Letos v květnu se účastníte soutěže na Animefestu. Jak taková cosplay soutěž vypadá?
Na brněnském výstavišti je podium umístěné uprostřed haly a okolo něj jsou sedačky pro diváky a porotu. Cosplayer přijde na scénu doprovázen vybranou hudbou a za dvě minuty musí předvést scénku. Hraje svou postavu, chová se jako ona a snaží se zaujmout porotu hodnotící jeho výkon. Soutěžit budu právě v kostýmu Emmy, na kterém jsem pracovala posledního půl roku a snažila se, aby byl co možná nejlepší.

Jaké kostýmy plánujete v nejbližší době vyrobit?
Ráda bych se pustila do výroby kostýmu Jyn Erso z nového dílu Hvězdných válek. Chtěla bych se totiž přidat k Lion Base, což je sdružení cosplayerů, kteří se zaměřují výhradě na kostýmy Star Wars. V těch potom chodí do nemocnic dělat radost malým dětem nebo na dobročinné akce. Jejich kostýmy jsou do detailu propracované, vlastně dokonalé. Svým členům radí i při výběru materiálů a při samotné výrobě.

*Adéla Miklíková je studentkou magisterského stupně Fyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje jako ilustrátor a grafik na volné noze a ve volném čase se věnuje cosplay. Její tvorbu si můžete prohlédnout zde.

Michaela Kolková