Minimalismus není cíl, ale cesta, říká Alvin Korčák

Alvin Korčák píše už třetím rokem blog o minimalistickém životním stylu. Minimalismus pro něj není pouze záležitost oblékání, se kterým ho mají mnozí lidé spojený, ale také s udržitelností životního prostředí. 

Brno - Minimalismus je umělecký směr, který vznikl v padesátých letech dvacátého století. Jako životní styl se vyvinul primárně v Americe a Japonsku. Také Alvin Korčák se s tímto životním stylem poprvé setkal u amerických blogerů. Nyní už třetím rokem popisuje své zkušenosti s minimalizováním věcí okolo sebe na svém blogu minimalisticky.cz. Podle něj je minimalismus reakcí na současnou dobu, která je hodně zaměřena na konzum. Pro něj je minimalismus styl života, který zasahuje do všech oblastí. Kromě nehromadění zbytečných věcí, například oblečení, je pro něj důležitý dopad našeho chování na životní prostředí. Tvrdí, že minimalismus je cestou, konkrétně cestou ke šťastnějšímu životu. Jak podle něj přispívá minimalismus ke štěstí a také kreativitě se zájemci mohou dočíst na následujících řádcích. 

Píšete blog o minimalismu, mohl byste to téma nějak více přiblížit?

Minimalismus je životní styl, který se zaměřuje na minimalizaci počtu věcí a i činností, které člověk vlastně nechce dělat, nebo mu nepřinášejí radost. Pak má čas a prostor na ty věci, které ho naplňují a kterým se chce věnovat. Spousta lidí hromadí věci často jen z nějakého zvyku, nebo protože jsou tak společensky naučení.

Jak se zrodila myšlenka blogu?

Vždycky jsem rád psal, bavily mě slohy a narazil jsem na americké blogery, kteří o minimalismu píšou. Zaujalo mě to a nějak zapadlo do způsobu života, jakým jsem žil a chci žít. A pak, když jsem podle toho půl roku žil, jsem si řekl, že bych o tom mohl i psát. Nikdo v Čechách o tom v té době nepsal a je to skvělá příležitost.

Posunuje vás samotného psaní blogu? 

Rozhodně. Snažím se nestále držet v informačním toku, sleduju filmy, blogy a knížky, které vznikají o minimalismu. Neustále jsou nějaké nové podněty. Já vlastně říkám, že minimalismus není cíl, ale cesta. Třeba teď jsem po třech letech vytřídil celou skříň a zbavil se jí. Stále je způsob, jak na sobě pracovat.

Minimalismus přispívá ke šťastnému životu.

Mluvíte o minimalismu jako životním stylu. V jakých všech sférách se projevuje?

Je to skoro ve všem. Oblečení, jídlo, jakékoli materiální věci, v kuchyni, v garáži. Co se týká digitálního života, je to o nějakém omezení aktivity na sociálních sítích. Je to také o tom, naučit se říkat ne na spoustu věcí. Spousta lidí si myslí, že je cool být ohromně zaměstnaný, ale nakonec z toho vycházejí ve stresu. Minimalismus je strašně široké spektrum. Tím, že je to životní styl, ovlivňuje opravdu všechno. Ten název vychází z umění. To je asi nejznámější, co se s minimalismem pojí, a pak se to přeneslo do téhle sféry. Takže je to i otázka designu.

V čem tkví atraktivita minimalismu?

Hlavním cílem života je být šťastný. A minimalismus to umožňuje, nebo k tomu přispívá. Například na sociálních sítích tráví lidé průměrně tak dvě hodiny denně, což je poměrně dost a ani si to neuvědomují. Když člověk omezí ten čas, tak ho může investovat do aktivit, které chce dělat, nebo ho naplňují.

Setkal jste se s odmítavými reakcemi?

Můj minimalismus vychází z vymezení se vůči okolí, které je hromadivé a tak. A spousta lidí mi říkalo, že je to k ničemu, nebo že to nemá smysl. S tím se setkávám celkem často.

mnmlst.czzamalem.czzijememinimalismem.czreduca.cz/blogczechzerowaste.cz

Máte okolo sebe komunitu stejně smýšlejících lidí?

Ještě před blogem jsem zakládal na Facebooku skupinu, která se jmenuje Čeští a slovenští minimalisté. Chtěl jsem se s těmi lidmi bavit, jak já žiji a získávat podněty od ostatních. Teď taskupina plynule funguje, takže nějaké podněty tam získávám. Teď jsme se začali tady v Brně potkávat tři blogeři, kteří píšeme právě z Brna o minimalismu. Bavíme se o tom, jak o tom dál psát, chystáme nějaké společné akce a projekty, takže už jde o nějaké budování komunity v reálu a nejen online.

Jaké další aktivity plánujete?

Chtěl bych s těma dalšíma dvěma blogerama, Anetou, která píše blog Za málem, a Patrikem, který je autorem Mnmlst, udělat podcast (řada na sebe navazujících audiozáznamů, pozn. redakce). Ke konci měsíce bychom měli zkoušet první díl a plánujeme ještě minimalistickou konferenci. Já tomu nechci úplně říkat konference. Stále hledáme název, konference je takové nešťastné. Chtěli bychom udělat nějakou větší minimalistickou akci v Brně pro nějakých sto až tři sta lidí. Minimalistická akce je trochu oxymóron (směje se). Pozveme i další české blogery, máme domluvené holky z Czech Zero Waste a uděláme takové odpoledne přednášek a diskuzí na tohle téma.

Je podstatný i etický rozměr minimalismu

Myslíte si, že je to životní styl budoucnosti?

To je hodně těžká otázka, protože to má spoustu aspektů. O víkendu, když jsem mluvil o minimalismu na jednom školení pro mladé aktivní lidi, dostali jsme sa k téhle debatě na šest až osm hodin. Je to strašně komplexní, jestli to má šanci a jak. Pak jsou také ekonomické aspekty okolo toho. Já si myslím, že je to cesta pro lidi, kteří jsou v té bohatší části společnosti a mají možnost nadkonzumace, což je v Česku minimálně padesát procent společnosti. Takže si myslím, že je to příležitost pro značnou část společnosti a dokazují to v Americe, kde blogeři Minimalists vyprodávají obří kinosály na své přednášky a začíná se o to zajímat spousta lidí a média. Takže myslím, že do budoucna to je cesta. Ale nejen když se lidé zaměří na to, že ty věci vyhodí a budou jich mít málo, ale jsou zde důležité i ostatní aspekty, jako například udržitelnosti.

Zmínil jste udržitelnost životního prostředí. Co jsou další aspekty?

V americkém minimalismu téma udržitelnosti moc nezní. Oni ho tam moc neřeší. Nějaké blogy jo, ale ti hlavní blogeři moc neřeší otázku etičnosti a ekologičnosti svého života. Pro mě je to dost podstatné a už od začátku si minimalismus spojuji s udžitelností. Podstatný je pro mě i ten etický rozměr, kdy se snažím nakupovat lokální věci, nebo takzvané fairtrade (garance spravedlivých pracovních podmínek pro výrobce, zákaz dětské práce a výroba by neměla zatěžovat životní prostředí, pozn. redakce). Tohle označení ale třeba u oblečení neexistuje, takže prostě věci, které jsou vyrobené odpovědně, všichni v tom řetězci mají zaplaceno adekvátně a neničí se životní prostředí. Tohle všechno jde pro mě dohromady, například také se Zero Waste (životní styl bez odpadu, pozn. redakce), který já zatím nežiji, ale je to pro mě výzva do budoucna.

Prázdný prostor vidím jako prostor pro kreativitu

Jak na to reagovala tvá rodina?

Já žiju stále u rodičů. A to je právě to proti čemu jsem se vymezoval, protože můj otec hromadí strašné množství věcí. Rodina ví o tom, že píšu, že se různě objevuju ve článcích, začínám přednášet, ale nikdo v rodině nesouzní s tím životním stylem. Zezačátku to byl problém, protože jsem chtěl minimalizovat ty společné prostory, což se setkávalo se značným neúspěchem. V tu dobu jsem pochopil, že nejde vyhazovat věci ostatních lidí, i když je jen hromadí a nepoužívají. Takže jsem rezignoval a společný prostor je tak, jak je a snažím se v tom žít, než se časem odstěhuju. Ten svůj prostor si držím striktně minimalizovaný a nenechám si tam dávat věci, které prostě odmítám.

Nemůže na někoho působit minimalistický pokoj až depresivně?

Já právě vidím ten prázdný prostor jako prostor pro kreativitu a další využití. Když jsem dělal rozhovor do Respektu a přijel za mnou fotograf, řekl mi, že mám fakt hezkou celu. Takže občas ty reakce jsou takové, že ti lidé nechápou, jak můžu žít s tak malým počtem věcí nebo v tak prázdné místnosti. V pokoji mám pouze dvě skříně, stůl a postel a to je všechno. Na zdech mám teď fotky z výstavy, co jsme dělali a mám spoustu kytek. Ty teda neminimalizuju, naopak se rozrůstají.

Kolik máte kousků oblečení?

Dobrá otázka. Mám troje kalhoty. Původně jsem měl dvoje, ale nevycházelo to. Někdy se stalo, že jsem najednou zjistil, že se jedny perou, druhé suší, takže jsem musel rozšířit na troje kalhoty a s tím už se dá dobře vyjít. Co se týče triček, mám asi pět triček a tři košile. Teď se mi nějak rozrostly svetry. Původně jsem měl asi dva a teď mám tři nebo čtyři. Je to takové nárazové, že se mi to občas rozroste, že dostanu dárek, který vlastně ani neočekávám, nebo nechci. A najednou mám víc oblečení, než bych chtěl. A když ho vlastně nepotřebuju, po nějakém čase ho zase posunu pryč, když už třeba ti lidé zapomenou na to, že mi to dali.

minimalisticky.cz

Autor: Sára Suchá