Ve svých videích se snažím kombinovat seriózní témata se sarkasmem, říká youtuber Lukefry

Youtuber Lukefry ve svých televizních rozborech několikrát naštval fanoušky Jaromíra Soukupa, přesto by se ve své kariéře chtěl dále věnovat především vážnějším tématům. Youtube podle něj za pár let bude klasické seriózní médium,

Dvaadvacetiletý Lukáš Fritscher, známý jako youtuber Lukefry, začal natáčet videa už na střední škole. Dnes má na svém kanálu přes 140 tisíc sledujících, jeho videa mají dohromady více než 20 milionů zhlédnutí. Kromě natáčení videí ale také moderuje, přednáší na školách a nedávno založil produkční společnost. V rozhovoru Lukáš popisuje svůj vztah k televizní tvorbě, pozitiva i negativa práce youtubera, a také kam se podle něj Youtube i on dostanou za několik let.

Ve svých televizních rozborech se často věnuješ televizi Barrandov a jejímu řediteli Jaromíru Soukupovi. Zajímalo by mě, kolik procent podle tebe Jaromír Soukup dostane v příštích prezidentských volbách?

Víc, než bychom všichni chtěli (smích). Je to zatím dost těžké odhadnout, ale osobně si myslím, že to bude docela vážný kandidát na vítěze, což je smutný. Pravděpodobně převezme velkou část Zemanových voličů, na druhou stranu si dost uškodil tím, že svou kandidaturu oznámil čtyři roky dopředu. To je strašně brzo. Navíc, v posledních prezidentských volbách bylo velké množství kandidátů, kteří se snažili vymezit proti Miloši Zemanovi, a tak se hlasy jeho odpůrců dost rozptýlily. Je teda možné, že v příštích volbách se stane to samé, akorát s hlasy jeho příznivců. Ale abych odpověděl na otázku, myslím, že v prvním kole získá zhruba 20 procent.

Zaznamenal jsi nějakou reakci na svou kritiku televizí? Ať už ze strany Jaromíra Soukupa, televize Barrandov, nebo jiných stanic?

Občas zpětná vazba přijde, většinou moji kritiku berou. Co se týče Barrandova, vím, že o mě taky dobře vědí. Tamější situace je ale zajímavá především v tom, že spousta zaměstnanců s jeho produkcí vůbec nesouhlasí. Nesouhlasí s tvorbou, kvalitou, s tím, za co se televize staví. Taky vím, že tam pracuje mnoho lidí, kteří si uvědomují reálnou hrozbu Jaromíra Soukupa, ale snaží se tolik si ji nepřiznávat, protože je to jejich zaměstnání.

Ve svých videích říkáš, že máš k televizní tvorbě spíše pozitivní vztah, přesto je ale především kritizuješ. Proč?

Moje videa jsou kritická hlavně proto, že zbožňuju sarkasmus a ironii, ale ty se strašně těžko zapojují, když něco nechci shodit. Takže si záměrně vybírám to, co můžu kritizovat. Na druhou stranu, třeba jedno z mých nejnovějších videí o talentových soutěžích nebylo už úplně kritické, ale spíš informativní.

Plánuješ se tedy v budoucnu vydat spíše touto cestou, kdy budeš více informovat?

Rozhodně ano. Já už se televizi věnuji zhruba 12 let, a baví mě hlavně její zákulisí. Zajímá mě to, jak jednotlivé pořady vznikají, jak fungují, jaké jsou aktuální trendy, jak se to dá dělat dobře a špatně. Takže televizní zákulisí bych chtěl ve svých videích určitě řešit víc. Teď jsem si ale vyplýtval jedno z nezajímavějších témat, talentové soutěže, další žánry už budou na zpracování těžší. Tam už totiž tak veliká manipulace neprobíhá.

Jaké televizní pořady máš rád ty osobně?

Asi nejvíc mě teď baví současná komediální produkce České televize, seriály jako Kosmo, Trpaslík nebo Most. Rád se dívám i na většinu talentových soutěží, protože je vytváří profesionální tým a výsledek podle toho vypadá. Zajímá mě ale i investigativní žurnalistika a líbí se mi i styl, který vytváří Televize Seznam.

Dovedl by sis představit, že bys v televizi pracoval ty sám?

Ano i ne, záleželo by hodně na kontextu. V současné době to není mým cílem, ale kdyby přišla nějaká příležitost, minimálně bych se nad ní zamyslel.

Jakému žánru by ses případně chtěl v televizi věnovat?

Rád bych si zkusil rozhovory. Ale bavily by mě i zákulisní práce, jako je třeba produkce, nebo reklamní analýza.

Dostal už jsi od televizí nějaké konkrétní nabídky?

Ano, jedna komerční televize už mě oslovila, ale odmítl jsem ji, protože se mi nelíbil koncept toho pořadu. Abych nabídku přijmul, muselo by to být opravdu něco, za co se nebudu muset stydět. Už několik let se snažím budovat si svou pozici a značku, o kterou bych mohl velmi snadno přijít, kdybych se spojil s nějakým pochybným projektem.

Předpokládám, že stejně pečlivě si vybíráš mezi nabídkami na komerční spolupráci. Kolik takových nabídek přibližně odmítáš?

Naprostou většinu. Nabídky mi přicházejí denně, ale na spolupráci kývnu jednou za měsíc a půl. Teď mám navíc jednu delší spolupráci, která mi dává větší smysl, ale odmítám víc než 90 % nabídek.

Dá se tedy říct, že už za současné situace tě tvá tvorba dokáže uživit?

Ano, Youtube mě živí už více než rok, přibližně od doby, kdy jsem měl 50 tisíc odběratelů. Obecně se člověk do fáze, kdy už je příjem z Youtube v pohodě a není to jen o přežívání, dostává přibližně při 800 tisících zhlédnutí měsíčně. Já jich mám zhruba 1,2 až 1,5 milionu.

Kolik času ti zabere tvá tvorba a všechny související činnosti?

Mám pocit, že je to tak 16 hodin denně, nedělám skoro nic jiného (smích). Je to jako plnohodnotné zaměstnání, pracuju i o víkendech a státních svátcích. Mám celkem problém se svým workoholismem, ale v posledních měsících se to naštěstí postupně zlepšuje. Poměrně dobře už zvládám time-managment, do kalendáře si píšu i sebemenší hlouposti, aby mi to vycházelo. Stávalo se mi totiž to, že při všech akcích jsem neměl čas na samotné natáčení videí.

Jak při tom všem stíháš svůj osobní život a koníčky?

Má práce je můj koníček (smích). Bohužel to úplně ideální není, nejsem většinou schopný si dělat čas na poslední chvíli, potřebuji o všem vědět dlouho dopředu. Když mi třeba kamarád napíše, abych s ním šel večer na pivo, odpovím mu, že půjdu, ale až tak za tři týdny. Ale vážně se snažím si na přátele čas najít, protože jsou pro mě důležití.

Jak dlouho si připravuješ podklady, které do videí potřebuješ?

Dost se to liší, něco člověk napíše za dvě hodiny, něco trvá třeba i 30 hodin. Snažím se střídat videa s jednodušším obsahem s těmi složitějšími. To dělám hlavně pro vlastní spokojenost a lepší pocit.

Kromě televizních rozborů se v některých svých videích věnuješ také politickým tématům. Nadávají ti někdy příznivci politických stran, které jsi ve videu zkritizoval?

Ano. Jakékoliv politické video vyvolá velkou vlnu komentářů, ve kterých se proti mně stavějí příznivci stran, o kterých jsem se nevyjádřil příliš lichotivě. Snažím se sice věnovat všem stranám stejně a „na všechny kydat stejně“, ale úplně se to nikdy nemůže povést. S příznivci některých stran je to zkrátka komplikované, třeba pod videem o Jaromíru Soukupovi se mi podařilo vytvořit ekvivalent komentářové sekce na Novinky.cz (smích). Bylo to něco šíleného – Capslock, přeházená velká a malá písmena, nadávky, posílali mě do různých míst a zařízení.

Jak se s takovými reakcemi vyrovnáváš?

Komentáře nikdy necenzuruju, odlišné názory samozřejmě akceptuju a respektuju. Argumentovat se snažím v případech, kdy cítím, že to má smysl, což je zbytečné, když mi někdo jenom nadává. Ale samotné vulgarity už mě netrápí, zvykl jsem si na ně a neřeším je.

Řešil jsi podobné incidenty i v reálném životě?

Naštěstí zatím ne. Ale to je obecně spojené s tím, že lidi mají na internetu mnohem víc kuráže než v reálném životě.

A jaké jsou naopak pozitivní reakce tvých fanoušků, kteří tě osobně potkají?

Pozitivních reakcí je opravdu hodně. Je pro mě vždycky fajn překvapení, když někoho potkám na místě, kde bych to nečekal. Když jdu třeba kolem základní školy, nebo odpoledne nákupním centrem, potkávám hodné dětí, kteří mě často znají, na to už jsem si zvykl. Ale když jsem třeba večer s kamarády v centru Prahy a potkám partu vysokoškoláku, kteří se se mnou chtějí bavit, je to vážně příjemné překvapení. A poslední dobou mě už poznávají třeba i prodavačky, což je vždycky velice zajímavý small-talk. Taky je vážně pěkný, když mě potká někdo starší, nebo třeba někdo, koho si vážím já. To se mi stává třeba jednou, dvakrát měsíčně.

Mluvili jsme o tvých fanoušcích, ale zajímalo by mě, koho na sociálních sítích sleduješ ty?

Moc se mi líbí třeba skupina kolem Seznam zpráv, jako je Janek Rubeš nebo Jindřich Šídlo. To je opravdu skvělý novinář, známe se trochu i osobně, protože jsme spolu přednášeli. Na Youtube sleduju třeba Standu Hrušku a jeho StandaShow, nebo třeba Radovana, který stojí za projektem Cynická svině. Obecně ale nejvíc respektuju lidi z novinářské sféry.

Jaký máš vztah s ostatními youtubery?

S lidmi, se kterými spolupracuju při tvorbě videí, mám moc dobré vztahy. Rozhodně bych netočil s někým, koho reálně nemám rád. Co se týče ostatních youtuberů, je to jako každá komunita – někteří lidi se mají rádi, jiní zase ne.

Který typ videí vytváříš nejraději?

Jsou to právě informativní videa, tedy paradoxně ta, nad kterými strávím nejvíc času. Jsou to totiž videa, za která jsem schopen se zpětně postavit, a říct si, že na toto jsem fakt pyšný.

Na které video jsi tedy nejvíce pyšný?

Tajemství Jaromíra Soukupa. Myslím, že jsem byl první, kdo otevřel tohle téma. Strávil jsem opravdu hodně času rešerší, sledoval jsem jeho pořady, obětoval jsem tomu opravdu dost. Zároveň je to ale trochu smutné, protože teď už se chci od jeho osoby co nejvíc oprostit.

A proč?

Mám pocit, že teď už mu dělám akorát reklamu. Všiml jsem si toho u zpětné vazby pod mými videi. Lidi po mě chtějí další a další věci o Soukupovi, mají z něj téměř hrdinu. Dospěl jsem k názoru, že už mu jen zbytečně zvyšuji publicitu, posiluji jeho značku a to rozhodně není dobrý.

Chtěl bys i za pár let točit videa na Youtube?

Věřím tomu, že na Youtube zůstanu, ale nechtěl bych, aby to byla má hlavní práce. Teď zakládám produkční firmu, které věnuji dost času a energie, takže u toho bych chtěl v budoucnu zůstat. Baví mě třeba i moderování akcí mimo Youtube, v současnosti mám přibližně jednu akci měsíčně. Za měsíc mě čeká také moderování první debaty k výročí 100 let od zavedení volebního práva žen. Trochu se toho obávám, ale myslím, že to bude zajímavá zkušenost.

Chtěl by ses i ve své tvorbě věnovat těmto složitějším tématům?

Myslím, že už poslední dobou hodně sahám ke komplikovanějším tématům. Většina videí už má podle mě informativní hodnotu a v tom bych chtěl pokračovat dál. Chtěl bych se opravdu ubírat tím směrem, aby má videa zaujala i dospělého diváka. Zároveň ale chci, aby neztratila svou atraktivitu pro mladší diváky, takže se pořád budu snažit používat humor, sarkasmus a ironii.

Jaký zásah mají tvá videa u dospělých diváků nyní?

Z oficiálních statistik Youtube nemůžu vycházet, protože velká část dětí má nastaven vyšší věk než 18 let. Osobně odhaduju, že zhruba 20 % publika jsou dospělí lidé. Nejvýznamnější pro youtubery vždycky byla, je, a ještě nějakou dobu bude skupina 13 – 18 let. Jinou cílovou skupinu mají u nás pouze jednotky lidí.

Kam se podle tebe bude Youtube vyvíjet v následujících letech?

Myslím, že Youtube má dlouhodobý potenciál a za takových 20 let se z něj stane seriózní médium. Nebude rozdíl mezi tím, když si rodina večer řekne „pustím si Novu“ a „pustím si Youtube“. Bude přibývat obsahu i pro starší generace a ty si na něj postupně zvyknou. Zároveň se dá čekat i to, že mladší generace se přesune na nějakou jinou platformu. To se ostatně stalo i v případě Facebooku – jakmile na něj začali chodit rodiče, nejmladší generace začala využívat jiné sociální sítě.

Jak důležitá je pro tebe sebepropagace právě na sociálních sítích?

Je to významná část budování značky. Udržuji si tak kontakt se svými diváky, což je potřeba, protože videa nevydávám každý den. Myslím, že kdybych to nedělal, dost by mi to škodilo, mimo jiné i z komerčního hlediska. Ale musím říct, že i vytváření příspěvků na sociální sítě mě baví, snažím se v nich kombinovat informativní stránku s odlehčenými věcmi. Na sítě sdílím jak fotky mého dnešního kafe nebo jídla, tak i připomínky na významná výročí a důležité události, které se právě dějí. Je taky fajn, že člověk dostává zpětnou vazbu v reálném čase. Dokonce i vážnější příspěvky už lidé oceňují.

Autor: Jan Boháč