Recenze: Gentlemany zachraňují Hugh Grant a Colin Farrell. O sprosťárny není nouze

„Pokud chceš být králem džungle, nestačí se jenom chovat jako král. Musíš být král.“ Matthew McConaughey se snaží prodat těžce vydělávající byznys s marihuanou, což není snadné. Film Gentlemani ukazuje realitu obchodu s drogami. 

Hodnocení: 85 %

Režisér Guy Ritchie si ani v akčním snímku Gentlemani neodpustil projevit svoji zálibu v britském přízvuku a podprahově skrytém humoru. Po snímcích jako je Podfu(c)k nebo Sherlock Holmes nabízí divákům směsici akce, krvavé řežby a trochy slitování na konci, která ale tvrdým chlapům v kině nedovolí ani špetku soucitu.

Matthew McConaughey v roli obchodníka s marihuanou ukazuje, s jakou parádní nonšalancí dokáže drogový boss vybruslit ze spletité situace, která může na poli tohoto byznysu nastat. Ovšem není krále bez královny, a tak jedinou pořádnou slabinou obávaného krále je jeho manželka, krásná majitelka autoopravny. Podle principu Čechovovy zbraně se z dříve zmíněné pušky musí jednoznačně v další kapitole vystřelit. A manželka drogového magnáta střílet umí.

Film samotný solidně uvádí jeho soundtrack Cumberland Gap v podání Davida Rawlinsge. Ten dává sám o sobě tušit, že přichází skoro dvě hodiny ničím nerušené mafiánské zápletky, která vás na konci alespoň na několik minut donutí zůstat sedět v křesle a vstřebávat. Další ukázkou slibného začátku je Hugh Grant. Je celkem jedno, koho hraje, protože je to Hugh Grant, ale v tomhle případě je jeho ztvárnění britského novináře naprosto špičkové. Přízvuk, vtipy a pocit, že je pánem tvorstva a zároveň slizkým červem, donutí diváka se minimálně pousmát nad jeho uměleckým výkonem. Grant nešetří ani poněkud obscénními homosexuálními narážkami, které mu ale s tím, že je cílí na všemocného asistenta Charlieho Hunnama, divák jistě s radostí odpustí. Se sprostými slovy se scenáristi vyřádili, což může diváka v prvních dvaceti minutách více či méně obtěžovat, ale když si zvyknete na domněnku, že jste součástí procesu pašování marihuany, už vám to ani nepřijde.

V dnešní hyperkorektní době nesmí chybět narážky na Rusy, Asiaty, gaye, lesby, Afroameričany, mužně vyhlížející dceru, která propadla drogám, ani gang pouličních teenagerů. Filmu se daří držet všechno přibližně stupeň pod úrovní světové katastrofy. Ačkoliv toto široké spektrum dává tušit, že se ve filmu objevuje opravdu velké množství postav, přičemž každá má svoje poslání, divákovi nečiní větší problémy se v jednotlivých jménech orientovat. Taky vyprávění z pohledu novináře Fletchera uceluje celkovou rámcovou strukturu snímku.

I když by se dalo polemizovat o celkové funkčnosti a důležitosti postav Eddieho Marsana a Jeremyho Stronga, protože někdy být šéfredaktorem nebo pochybným kupcem nestačí, tuhle opoziční část drogového impéria spolehlivě zachraňuje Colin Farrell. Vytahané tepláky, mikina z devadesátek a umění pouličního boje ho vynáší do téměř jiné dimenze, což zvládá jak jinak než bravurně. Navíc svými hláškami, které háže jednu za druhou, vyvažuje jinak občas upjatou atmosféru filmu. 

Celkově se jedná o snímek, který pravděpodobně diváka nezklame, což je v dnešní nabídce kinematografického průmyslu spíše zázrak. Pokud ale očekává konečný zvrat v podobě zlých dvojčat, bolestně otevřeného konce a spletitého příběhu, za který by se nestyděl ani režisér Prokletého ostrova, bude asi zklamaný. Osud jedné z postavy zůstává úsměvně nezpečetěný a jak to bylo dál, když zazvonil zvonec a půlka drogových bossů vymřela, to už se na plátně neobjeví. Kýžený wow efekt se na konci filmu nedostaví, i přesto jsou však Gentlemani filmem, který diváky vtáhne do života drogových obchodníků a nepustí je z něj minimálně až do závěrečných titulků. 
Anita Hofmannová