komentář - pokračování

>>> musím říct, že je hodně nebezpečné jezdit stopem, a to i u nás, natožpak v cizině. Pánové to holt mají v tomto snadnější. Vyspí se v případě nouze kdekoli v průjezdu, na "malou" mohou k nejbližšímu keři, ani nepotřebují toaletní papír, zkrátka se jim cestuje snadněji. My ženy přece jen potřebujeme trochu víc komfortu, a tím nemyslím zrovna zrcadlo a šminky, ale aspoň základní hygienické prostředky. Bohužel, cesta "jen tak" stopem je pro nás v dnešní hrozné době téměř nemožná.

TR TIR

Jo jo, já vždycky říkám, že turecký (nebo íránský) kamion je postel na kolečkách s plnou penzí. Turecký kamioňáci jsou zlatý, jak člověk jede na východ a chytne první turecký truck, tak už je jednou nohou na východě : )

Přeju dobrej stop.

Komentář

Zdravím všecky cestovatele!

Cestování a poznávání světa, různých jeho zákoutí, odlišných kultur... je velice krásný koníček. I já hodně cestuji a souhlasím s názorem T. Libenského, že dovolené zařízené přes cestovní kancelář a korporativní zájezdy zkrátka nejsou "ono". Ano, při zájezdu člověk stihne hodně věcí, protože je program opravdu "nadupaný", ale pro nás, kteří vidíme svět nejen očima turisty, ale i fotografa, jsou takové zájezdy naprosto nevhodné.Skupinka na vás nebude čekat, než si nastavíte stativ, clonu, závěrku..., než se podíváte na výsledek a v případě, že se nepovedl, fotíte znovu. A takových nevýhod při korporativním zájezdu je více...

Proto ano, cestování "na vlastní pěst" je i pro mne příznivější - sice vyjde obecně dráž než přes CK,ale není to zase o moc výraznější.Člověk se naučí spolehnout sám na sebe, na své jazykové vybavení, v kritických situacích otestuje, zda má dostatečně "chladnou hlavu" a je v tom i jistý adrenalin...Ovšem jako zástupce něžného pohlaví >>>

Re: Komentář

S cenou individuálního cestování je to právě naopak, bývá výrazně finančně levnější než při cestě zprostředkované cestovkou. Pokud je plánovaná destinace "blízko", lze jet autostopem, pokud daleko zaplatíte za letenku, ostatní náklady jsou pak zanedbatelné. S úsměvem vzpomínám na svou první cestu stopem, kdy jsem naprosto bez  přípravy, s naivní představou a 100$ v kapse vyrazil do Turecka. Cesta byla náročná a nespočetně mockrát jsem pomýšlel na návrat. Ale nakonec mi hrdost nedovolila vzdát se. Dokázal jsem přestát strach, únavu, jazykovou bariéru. A tak jsem po šesti dnech cestování, vyčerpaný, ale šťastný dorazil do Istanbulu. Po měsíčním putování křížem-krážem po nádherné zemi jsem se vrátil domů, cesta již trvala jen 2,5 dne, a v kapse mi zbylo asi 40$. (bylo to okolo roku 2001)